Kdo z nás by někdy nesnil o tom, že se vydá ke hvězdám? Putovat do vesmíru, do míst neprobádaných, nových a tolik vzdálených všem všedním problémům. Na hvězdy lidé hleděli s bázní, pokorou a touhou již v pravěku. I přes všechny úspěchy vědy se jen hrstce lidí podařilo proniknout alespoň za hranice naší planety. Nějaké osidlování planet jiných je pro nás stejně nedostižné dnes, jako tomu bylo v době velkých říší starověku. A zatímco dříve si lidé svoji touhu po vesmírných dálavách snažili uspokojit vírou v bohy, dnes máme sci-fi. Sci-fi příběhy výpravné, dobrodružné, humorné, ale také nesmírně lidské. A ve své lidskosti emočně drásající. A právě jedním takovým příběhem jsou i Ztracení ptáci, které nám nedávno přineslo brněnské nakladatelství Host.
Autor
Grafická úprava
Vydavatel
Redakce
Překlad
Sazba
Žánr
Počet stran
Tisk
Vazba
Rozměry
Rok vydání
ISBN
Vydání
Simon Jimenez
Andrej Nechaj
Host
Agáta Hamari
Jan Škrob
Jaroslav Bulíček
výpravné sci-fi
384
černobílý
vázaná
135 × 205 mm
2023
978-80-275-1765-7
první
Ztracené roky
Příběh Ztracených ptáků se odehrává více než tisíc let v naší budoucnosti. Země je v důsledku řady environmentálních katastrof neobyvatelná a lidé se přemístili na vesmírné stanice vytvořené a řízené korporací Umbai. Ta obchoduje s řadou dalších Zdrojových světů, samozřejmě vždy tak, aby byl daný obchod výhodný pro korporaci. Mezi světy se pohybují vesmírné lodě pomocí průchodu Kapsou – proudy ohýbajícími časoprostor. Jde o úžasnou technologii, jen s jedním drobným problémem. Posádkám lodí čas plyne jinou rychlostí než reálnému světu. Během osmiměsíční cesty mezi Zdrojovým světem, hlavní vesmírnou stanicí Pelikán a zpět tak ve skutečnosti uběhne patnáct let.
A právě v tomto drobném detailu se skrývá první unikátní vlastnost knihy Ztracení ptáci. Tam, kde by jiní autoři jen konstatovali, že čas ubíhá jiným tempem, a dál by se věnovali dobrodružnému příběhu hlavních protagonistů, pro Simona Jimeneze je tento ztracený čas stěžejním tématem. Ano, kniha se odehrává v budoucnosti plné skvělých technologií. Avšak spíše než úžasem nad technologickými možnostmi budoucnosti jsou Ztracení ptáci příběhem o obětech, které jsou lidé ochotni položit na oltář rozvoje těchto technologií. Co se stane s lidmi, které na svojí pouti vesmírem zanecháte za sebou? Uvidíte je ještě někdy? Budou to ti stejní lidé? A budete tím stejným člověkem vy? Je vůbec možné si v takovém prostředí vytvořit smysluplné vztahy? Podaří se vám takto utéct před stíny minulosti, nebo vás vždy doženou?
Toto jsou otázky, kterých se Simon Jimenez nebojí. Odpovědi dávkuje s opatrností chemika upravujícího pH nějakého velmi drahého roztoku. A občas se odpovědí nedočkáte vůbec. I přesto ve vás položené otázky budou rezonovat ještě dlouho po dočtení Ztracených ptáků.
Ztracené štěstí
Už jen na základě tohoto detailu byste měli vědět, zda jsou Ztracení ptáci knihou pro vás. Rozhodně totiž nejsou pro každého. Občas se nacházíme v takové fázi života, v níž potřebujeme knihy oddechové, plné dobrodružství, humoru a pozitivních emocí. A to ve Ztracených ptácích není. Naopak, jde o příběh melancholický, lyrický, plný osobní bolesti a kostlivců ve skříni. Zároveň jsou ale Ztracení ptáci příběhem o naději, vykoupení a boje až do konce, i když situace vypadá naprosto beznadějně.
Již jen samotný Sjednocený vesmír, ve kterém se příběh odehrává, je poměrně depresivní místo. Celý je tvrdě ovládán korporací Umbai, která nezapomíná na žádné dohody, a to ani ty, které byly podepsané před více než tisíci lety. Zdrojové světy jsou drancované kvůli plodinám a minerálům, o které v době dodání na vesmírné stanice už ani nemusí být zájem. Na vesmírných stanicích sice lidé žijí na první pohled báječným životem plným luxusu, pod povrchem se ovšem skrývá neustálá kontrola policejním sborem Vos a naprosté znevažování života jiných než těch z nejbohatší vrstvy obyvatel. Korporace Umbai se neštítí ani zneužít a mučit děti, pokud to může přispět k dalšímu zvýšení jejího bohatství.
Zdroj: Host
Ztracení lidé
Knihu otevírá příběh chlapce Kaedy z jednoho ze zaostalých Zdrojových světů, na kterých se pěstuje výborná sladká plodina. Kaeda je ve svých čtyřech letech naprosto okouzlen příchodem Návštěvníků, jejich nádechem tajemna a příslibem dobrodružství. Obzvlášť kapitánka lodi Nia Imani v něm zanechá hluboký dojem. Při příštím příchodu Návštěvníků je Kaedovi již devatenáct a kapitánku úspěšně svede. Vidí v ní obrovský smutek, ten je pro něj však přehlušen tím obrovským lákadlem, kterým cesta vesmírem je. Postupně sledujeme, jak Kaeda dospívá a stárne, a ačkoliv si založí rodinu, celý život je duchem jinde, u kapitánky Imani, a opravdu přítomen je jen v těch chvílích, kdy Návštěvníci přijdou a on může alespoň zprostředkovaně na jednu noc zažít to velké dobrodružství. Nežije ve skutečném světě, ale naplno prožívá jen ty krátké návštěvy. Když je Kaeda starým guvernérem vesnice, objeví se na jejich planetě zničehonic chlapec. Nikdo neví, kde se vzal, nemluví žádným jazykem a na těle má mnoho ran a zahojených zlomenin. Zatímco ostatní vesničané chtějí chlapce zabít coby nositele špatných znamení, Kaeda se o něj postará a předá jej Návštěvníkům. Až teprve tehdy, starý a zlomený, je sám v sobě konfrontován s tím, že usiloval o něco nedostižného, a poprvé pochopí, co vlastně má.
A kapitánka Imani? Pro ni za celou tu dobu uběhla jen hrstka let, během kterých musela sledovat, jak další z jejích milenců dospívá, stárne a chřadne. Teď ví, že už Kaedu nikdy neuvidí, a na okamžik si dovolí pocítit obrovský smutek ze ztráty další alespoň trochu blízké osoby. Získá však chlapce a ten v ní začne probouzet něco úplně jiného. Zároveň se něco spícího probouzí i v chlapci. A z hibernačního spánku se probouzí i tisíciletá žena. Tou je geniální vědkyně Fumiko Nakadžima, která kdysi pro korporaci Umbai navrhla vesmírné stanice pojmenované po vymřelých ptácích mrtvé Země.
Tato trojice se stane hlavními protagonisty příběhu. Nikdo z nich, ani z vedlejších protagonistů, není vyloženě sympaťák. Naopak, všichni si sebou nesou stíny minulosti, se kterými se odmítají poprat. Všichni umí být arogantní, jednat impulzivně a chovat se jako, s prominutím, hovada. Někteří z nich jsou i více či méně sociopati. Ano, jsou ovlivněni okolnostmi, ve kterých vyrůstali. Ale většina voleb, které za svůj život udělají, je jen jejich, a i tak se neustále rozhodují špatně, dělají ty stejné chyby a odhání od sebe všechny, kterým na nich záleží.
I přesto je něco obdivuhodného na tom, jak velcí bojovníci jsou hlavní protagonisté příběhu. Nevzdají se nikdy, a i když neustále usilují o něco, čeho nemohou dosáhnout, stále doufáte, že se jim to nakonec podaří. Jestli to tak je a dočkáte se v knize sladkého konce, to vám neprozradím. Rozhodně jde ale o knihu, kterou si stojí za to přečíst, pokud vám nevadí trocha toho emočního drásání.
Ztracená dokonalost
Jsou Ztracení ptáci knihou dokonalou? Nikoliv. Jak jsem již psala, nejsou knihou pro všechny a mají i řadu chyb. Nechybí mnoho deus ex machina momentů, naopak chybí řada vysvětlení. Když pominu to, že autor neodpovídá na všechny položené otázky, nevysvětluje ani například, kde se vlastně všechny ty světy, jejich flóra a fauna vzaly. Navíc příběh protagonistů, které sice obdivujete, ale zároveň vás rozčilují, nechce číst každý. A řadě lidí by i mohla vadit silná LGBTQIA+ linie. I přes několik výtek, které k nim mám, mě Ztracení ptáci nadchli a budu se těšit na další knihy, které Simon Jimenez napíše.
Ztracení ptáci rozhodně nejsou knihou, po jejímž přečtení budete mít v ústech pachuť ztraceného času. Jsou knihou velice poutavou a ve své lidskosti a lyričnosti i unikátní. Namísto obdivování úžasných technologií se Ztracení ptáci zabývají spíše tím, co musejí jednotliví protagonisté za jejich využívání obětovat. Ztracení ptáci jsou ve své kritice korporatokracie a drancování životního prostředí velice emočně nároční a nejsou tak knihou pro každého čtenáře. Mě však oslovili hodně a Simon Jimenez se tímto svým debutem stal autorem, kterého budu bedlivě sledovat.
