Když nedávno moje kolegyně z redakce psala dojmy z titulu Zoria: Age of Shattering vytvořeného třemi kamarády z Rumunska, kteří si říkají Tiny Trinket Games, neskutečně mě nahlodala a já jsem si říkal „tohle si musím zahrát, snad mi to vydavatel Anshar Publishing a Surefire.Games představí v plné palbě co nejdříve“. Tahové souboje, správa hrdinů se schopnostmi, kouzla i příšery. Možná budu znít jako malý, ale RPG fantasy mě lákají, a tak jsem se nemohl dočkat, až dám dohromady svůj legendární tým čtyř hrdinů a přežiji s nimi ten šílený věk roztříštění. Jak si tedy oproti dojmům stojí plná hra, naplnila naše očekávání?
Vítej, hrdino, a zachraň nás
Zoria byla jednou z nejkrásnějších zemí. Bohatá a úrodná, každý v ní měl všechno a nikdo nestrádal. Ráj pro všechny, kdo potřebovali. Jenže i mezi Zoriany se našli tací, kterým to nestačilo. Někteří jedinci prostě musí mít víc. Ne nadarmo se říká, že chamtivost a závist jsou nejhorší z hříchů. A tak zase začala válka, v níž vy sehrajete tu největší roli. Příběh je tedy předvídatelnou klasikou, neurazí, nenadchne. Je to průměr ze všech stran, nic, co byste už tisíckrát nezažili.
Vytvořte si hlavního hrdinu (či hrdinku), který získá ihned na začátku v tutoriálu ten nejběžnější úkol ke splnění v tradičním smyslu „zachraň roztleskávačku, zachráníš svět“. Postupem vpřed dáváte dohromady svůj tým o čtyřech dobrodruzích, hrdinech, šampiónech, jak chcete vy, kde každý včetně vás má své vlastní schopnosti a dovednosti. Naštěstí v tomto případě Zoria: Age of Shattering vsadila na příjemnou rozmanitost a vy tak vyjma klasického rytíře či mága máte na výběr sedm tříd: sentinel, lancer, wizard, thief, ranger, battle cleric, priest a kingsman. Ihned při tvorbě postavy zjistíte jejich přednosti a do budoucna i nedostatky.
Má osobní rada na tvorbu skupiny? Samozřejmě mějte tým co nejkomplexnější a pokryjte co největší škálu schopností. Titul se na první pohled inspiroval Divinity: Original Sin, kde rozhodují detaily a rozmanitost. Kromě jednoho tanka válečníka je tak výhodné mít léčitele, zloděje a pak ideálně i destruktivního mága, který svými ničivými kouzly rozhodne většinu tahových soubojů. Jinak se strategická RPG už dneska snad hrát ani nedají.
Zoria: Age of Shattering vás donutí zapojit vypnuté závity
Jakmile přežijete tutoriál, kde pochopíte všechny herní mechanismy, získáte pevnost, v níž musíte dát dohromady odpor a získat zpět ztracenou zemi. Opět, narativně nic převratného a herně spíše otravného. Dochází za vámi jednotky odporu, které chtějí bojovat za osvobození své země, a vy je tak podobně jako v Dragon Age: Inquisition vysíláte na různé další mise, aby vám získávaly zdroje a podobně.
Velkou část hry tvoří tahové souboje, které by měly být asi tím největším lákadlem. A já s tím souhlasím, protože vás donutí zapojit všechny mozkové závity. Před vámi totiž není žádný hexagram, ale otevřené pole, kde můžete využít každou skulinu od plotů, přes něž se nepřítel nedostane, až po šílené útoky z nebes (zde nutno podotknout, že hra má spoustu bugů a ne všechny překážky fungují). Pohyb je v boji naopak přirozený a zároveň tak umožňuje vyniknout všem jednotlivým válečníkům. Povedené a přitom velmi funkční. Navíc funguje jako šachy bez šachovnice, můžete napravit své chyby a rozhoduje váš um, nikoliv náhoda a štěstí. Což je prostě super. Pohyb po mapě mimo boj také kvituji. Země, po níž běháte, je přehledná a prostředí je uděláno velmi fantasy realisticky. Tedy krásné výhledy, ale také obrovská brutalita, jež válku ruku v ruce provází.
Co naopak považuji za naprostou skoro až kravinu, byla touha do hry přivést i craftingový systém, který bude posouvat hrdiny vybavením co nejdál. Je neskutečně tupý a neobratný. Natolik komplikovaný systém ve hře nedává absolutně smysl, a když se vám už něco podaří vytvořit, povětšinou to není lepší vybavení než to, jaké můžete sebrat během nějaké mise. Upřímně je to největší zklamání celého titulu a táhne jej dolů jako nohy v betonu uprostřed jezera.
Bando, postavíme tábor a tady si lehneme
Znáte ten pocit, když jste s kamarády na čundru, máte v nohách třicet kilometrů, v hlavě šest piv, v plicích půl krabičky cigaret a už se vám vážně nikam nechce, a tak prostě zastavíte, postavíte si tábor a jdete relaxovat? Přesně takhle to funguje v Zoria: Age of Shattering. Postavíte si tábor skoro kdekoliv a vaši hrdinové si v něm odpočinou a obnoví staty. Sice potřebujete jídlo a nějaké ty zdroje, ale je fakt vtipné si v hořícím světě ten tábor postavit. A dát si s přáteli buřta nad ohněm. A u toho si tedy ještě udělat lektvary a zbraně, ale jak jsem psal výše, crafting je pro fajnšmekry.
Jelikož se jedná o RPG, je skoro až samozřejmé, že musíte sbírat i nějaké ty vedlejší úkoly. Jedná se opět o klasiky: dones, zachraň, zabij, přežij, vyrob atd. Funguje to, navíc se tím získávají zkušenosti, a vy tak můžete levelovat a vylepšovat vašeho hrdinu. Krásné splnění žánrového požadavku.Vizuálně se mi hra hodnotí vcelku těžko. Izometrické tituly nejsou mé nejoblíbenější, ale zde mi to vůbec nevadilo. Okolí a svět je vybudován natolik dobře, že si užíváte onu přehlednost, která je vám naservírována. Faktem ale je, že si tvůrci ukousli hodně velké sousto a nejedná se tak o žádný WOW efekt. Hudbu naopak budu kvitovat. Většina vývojářských studií konečně pochopila, že když mám epickou hru na hrdiny, musím mít napínavé audio. Počin toto splnil na výbornou.
Zoria: Age of Shattering nepřekvapí, ale fanoušky žánru RPG rozhodně nadchne a přesvědčí o svých kvalitách. Má sice několik nedostatků, jako je crafting, občasné zlobení kolem překážek v boji a lehce omšelý příběh, nicméně skvělá hudba, super ovládání a velmi dobré tahové souboje hru pozvedají. Suma sumárum je tu tak lehce nadprůměrný počin, a pokud v budoucnu přinese pár updatů, známka by klidně ještě o jeden bod mohla vystřelit výš.
