Mám moc ráda takové ty chytré karetní hry, u kterých si nejste zcela jisti, zda nevznikly už třeba během třicetileté války. Takové ty, ve kterých autoři dokáží vzít v podstatě běžný balíček karet a s několika málo úpravami a pár pravidly vytvořit zábavnou hru na pár minut, která vám příjemně potrápí mozkové závity. Mám je ráda hlavně proto, že se dají hrát s kýmkoliv. Zvládnou je odrostlé děti, zvládne je moje máma a s trochou snahy i babička. Zároveň jsou ale ideální na chvíle, ve kterých chcete odstartovat nebo ukončit herní večer něčím uvolněnějším nebo si jen vyčistit hlavu mezi zahráním dvou hutných eurovek. I přes nenápadnou krabičku a nepříliš zapamatovatelný název je právě jednou takovou chytrou karetní hrou také Zero Hero.
Čistě abstraktní karetka
Karetku Zero Hero vydalo rakouské studio Piatnik. Je určena pro 2–4 hráče od 8 let a na jednu herní partii budete potřebovat pouhých 20 minut. Hru vytvořili Klaus-Jürgen Wrede a Ralf zur Linde. Možná vám jména těchto pánů nic neříkají. Co vám ale určitě něco říkat bude, je desková hra Carcassonne. Ano, přesně tak, Klaus-Jürgen Wrede je ten autor, který vytvořil legendární Carcassonne a velkou hromadu jeho rozšíření. Ralf zur Linde sice natolik působivý životopis nemá, mezi malými hrami, na nichž pracoval, je ale i moje oblíbená Triqueta, která má se Zero Hero společné skórování. Ilustrátorkou je Yvonne Tauss, která zatím pracovala jen na několika málo karetních hrách.
Existuje řada čistě abstraktních her, které se usilovně snaží vypadat, že v nich vlastně nějaké téma je. A pak jsou takové, které svoji abstraktní povahu hrdě přiznávají. Zero Hero se nestydí a již podle jednoduché ilustrace na krabičce poznáte, že uvnitř se skrývá jen několik desítek karet a tzv. zeronek, dřevěných bílých žetonů připomínajících tablety doplňků stravy s vápníkem, které ve hře slouží coby platidlo. Karty jsou v sedmi různých barvách vždy s hodnotami 0–4.
Sbírám, sbíráš, sbíráme
Cílem hry je nasbírat co nejhodnotnější sady jednotlivých barev. Trik je v tom, že danou barvu skórujete pouze tehdy, pokud od ní máte kartu pouze jednu (pak skórujete její hodnotu) nebo přesně trojici karet. V takovém případě totiž vynásobíte karty dané barvy o dvou nejvyšších hodnotách. Maximálně je tak možné za jednu barvu získat dvanáct bodů. Čísla jsou totiž rozvrstvena nerovnoměrně a karta s hodnotou čtyři je v každé barvě jen jednou. Pokud ale nasbíráte karet dané barvy málo, moc, nebo je jedna z vašich dvou nejvyšších s hodnotou nula, neskórujete nic.
Toto jednoduché skórovací pravidlo se objevilo mimo jiné právě i ve hře Triqueta, taktéž od Ralfa zur Linde. Hra díky němu vytváří velice zábavné napětí, karet totiž potřebujete nasbírat přesně daný počet. Nemůžete si ale vše dokonale naplánovat. Nemáte jistotu, v jakém okamžiku bude hra přesně končit, protože někde mezi posledními deseti kartami se nachází karta se zavíracím symbolem. Pár karet mají hráči skrytě, a navíc máte čas od času možnost k soupeři přesunout kartu ze své skórovací oblasti… nebo jej o některou obrat. Přímo tak ovlivňujete jejich skórování a hra se snadno může stát trochu zákeřnou. Jde ale o správnou míru interakce, která dělá karetní hru zábavnou, nikoliv vysloveně škodící. A proč se hra jmenuje Zero Hero? Hráč, který nasbírá nejvíc karet s hodnotou nula, dostane jako odměnu pět bodů.
Je libo zeronku?
Herní partii Zero Hero začínáte jen s jednou skrytou kartou v ruce a třemi zeronkami. Na stole se nachází čtyři dvojice karet a vedle každé z nich čtyři zeronky. Ve svém tahu se můžete rozhodnout, zda si vezmete zeronku z některé hromádky, nebo na některou hromádku přidáte tolik zeronek ze svojí zásoby, kolik jich tam aktuálně je, a za to získáte danou dvojici karet. Při nabírání zeronek tak danou dvojici karet zlevňujete nejen sami sobě, ale především vašim soupeřům, kteří si ji mohou vzít ještě dříve, než se vy dostanete znovu na tah. To do hry vnáší další velice zábavnou míru interakce, neboť musíte neustále zvažovat, zda dát najevo, o kterou dvojici karet máte zájem, a tím sami sebe ohrozit, nebo raději doufat, že vám ji zlevní někdo jiný.
V případě, že si vezmete karty, musíte si nechat obě. Na řadě z nich navíc naleznete symboly, které musíte ihned vyhodnotit. Zisk zeronky vám nijak ublížit nemůže, dolíznutí nové skryté karty je již o poznání nebezpečnější, obzvlášť v pozdějších fázích hry. A výměna karty se spoluhráčem je čistá zábava. Tedy, pokud vy nejste její obětí.
Rychlé tahy
Údaj o časové náročnosti je v případě Zero Hero naprosto pravdivý. Příprava hry je hotová za minutu, neboť v podstatě jen zamícháte karty, v nižším počtu hráčů jich pár odložíte a několik málo vyložíte nebo rozdáte hráčům. Ve dvou hráčích nám herní partie trvala 20 minut i s vysvětlením, ve více se mírně prodlouží, ale stále je to rychlovka. A rychlé jsou i vaše tahy. Vezmete zeronku nebo dvojici karet, případně jejich efekt krátce vyhodnotíte, a může hrát další. Díky náhodě a nejistotě toho, co mají spoluhráči skrytě v rukách, si hru nemůžete „spočítat“, a není tak potřeba nad tahem dlouho dumat.
Zero Hero je zábavná v libovolném počtu hráčů, přičemž úprava pravidel pro různý počet je velice jednoduchá. Zkrátka odstraníte z balíčku šest náhodných karet za každého hráče, který chybí do plného počtu. Během herní partie tak stále nasbíráte podobný počet karet.
Hezké hra v příliš velké krabičce
Ani karetce Zero Hero se bohužel nevyhnul jeden velký nešvar, který ve hrách kritizuji často, a to je velikost krabičky. I po vložení karet do obalů v ní mám polovinu vzduchu, a to naprosto zbytečně. Navíc se mi bohužel krabička začala samovolně rozlepovat ještě před prvním zahráním. To ale může být problém jen mojí kopie.
Vydavatelství Piatnik svoje hry rovnou vydává v několika evropských jazycích, mezi nimiž je i čeština. Díky tomu jsou jejich hry dokonale jazykově nezávislé a vy je tak můžete hrát i v herní skupině se smíšenými národnostmi. Zero Hero v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Pro jazykově nezávislé hry je však velice důležité, aby obsahovaly srozumitelnou a jasnou ikonografii. Nekonzistentní nebo neintuitivní grafický design hry ji může učinit nehratelnou. Zero Hero naštěstí tímto problémem netrpí. Pravdou je, že ikony na kartách najdete jen čtyři různé. I bez přečtení pravidel je vám ale naprosto zřejmé, co která z nich znamená.
Kladně hodnotím i velmi dobře zvolené výrazné a jásavé barvy, díky kterým snadno poznáte, do které skupiny patří. A pokud byste s tím náhodou měli problém, nebo jste hráli s barvoslepými spoluhráči, každá barva má i osobitý vzor, díky kterému ji poznáte opravdu na první pohled.
Zero Hero pro mě byla velice příjemným překvapením. Pod nenápadnou krabičkou a snadno zapomenutelným názvem se totiž skrývá velice zábavná a chytrá karetní hra, ve které najdete správnou míru interakce i náhody. Zero Hero připomíná svojí mechanikou sbírání sad tradiční karetní hry, které ale ozvláštňuje zajímavým skórováním. Díky němu vás hra neustále udržuje v napětí a nutí pokoušet svoje štěstí. Zero Hero bych doporučila všem, kteří hledají odlehčenou hru pro hraní s příležitostnými spoluhráči nebo staršími členy rodiny, ale také těm, kteří pro herní partu hledají zábavnou hru na pár minut, s níž můžete zahájit nebo ukončit herní večer, případně si odpočinout mezi dvěma velkými strategickými hrami.
