Po tom, co Čtvrté křídlo obstálo na jaře i u českých fanoušků a stal se z něj bestseller, na sebe nenechal druhý díl série Empyreum dlouho čekat. Kladla jsem si otázku, zda Železný plamen předčí Čtvrté křídlo, nebo se stane jen vycpávkovým dílem plánované pentalogie, jako to občas u sérií bývá. Nezbývalo mi tedy nic jiného než se do počinu se vší chutí a zvědavostí pustit, ono také proč by nám knihu nakladatelství Fragment jinak přinášelo, že?
Autor:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Rebecca Yarros
Fragment
Empyreum
Pavla Kubešová
752
černobílý
pevná vazba
září 2024
978-80-253-6954-8
první
Než se pustíme do recenze samotné, stojí za to zmínit nádherné grafické zpracování obalu, včetně ořízky, kde nás navíc stejně jako v prvním díle čeká na prvních stranách mapa Kontinentu, aby si čtenář mohl vše lépe představit. To se v tomto díle báječně hodí, jelikož se většina příběhu odehrává za zdmi Basgiathu, hodně se mezi hrdiny řeší se válečná strategie a vyznat se v tomto světě je tedy více než žádoucí pro porozumění ději. Na rozdíl od Čtvrtého křídla tu ale nenajdete plánek Basgiathské válečné akademie. Místo něj tu je nákres struktury křídla jako bojové jednotky, což určitě čtenáři, kteří se stále ve vojenské terminologii neorientují, ocení. Také v knize na úvod najdete tzv. trigger warnings upozorňující například na násilí, vulgarismy či sex, která mohou být pro čtenáře jistě také užitečná.
Mlčet, nebo promluvit?
Jako výhodu jednoznačně vnímám skutečnost, že děj začíná prakticky ve stejném okamžiku, kdy skončil díl první. I proto, že pokračování vyšlo ve stejném roce, nebyl problém se v příběhu vyznat a dostat se do jeho dění. Violet je otřesená nejen ze střetu s veniny – tvory, které považovala do té doby za mytické –, ale také ze skutečnosti, že k ní Xaden nebyl stoprocentně upřímný. Je tedy jasné, že si toho na bedrech už od začátku nese hodně, a rozhodně tomu nepřidá ani nutnost vrátit se zpět na Basgiathskou akademii, kde je celá jejich parta, která zažila boj u Ressonu, sledována na každém kroku. Protože Xaden už akademii absolvoval, slouží na základně, a byť se musí s Violet kvůli propojeným drakům vídat, jsou jim do cesty neustále kladeny překážky.
V této části knihy Železný plamen mi krapet vadila stereotypní linka příběhu tak typická pro young adult či new adult příběhy – hlavní hrdinka se odcizuje přátelům a neustále svádí vnitřní boj, zda jim o situaci za hradbami akademie sdělit pravdu, či si ji má nechat pro sebe. Události, vnitřní monology hlavní hrdinky a dialogy se pak několikrát točí v kruhu, celá tahle linka je podle mě zbytečně natahována a místy jsem nad ní už protáčela oči.
Do toho ve vzácných chvilkách kolem sebe krouží s Xadenem a snaží se pracovat na svém neupřímností pošramoceném vztahu. Upřímně, hlavní protagonista pro mě chvílemi ztrácel kouzlo, kterým oplýval v prvním díle, ale pak vždy řekl či udělal něco, čím si mou přízeň zase rychle získal. I tak toto byla opět linka, která mi nepřinesla nic nového. Daleko více mě bavilo sledovat povinnosti, které Violet a její parta mají jakožto čerství sekundáni. Do celé té svízelné situace přichází noví primáni. Violetin prvotní postoj vůči nim jsem dokonale chápala a mohla jsem se s ním ztotožnit. Přece jen sama byla ještě rok předtím na jejich místě, a není tak divu, že si je nechce pouštět k tělu, když ví, že jich zkoušky přežije jen hrstka.
Zdroj: Fragment
„Naše spojence nejíme!“
Zlom v čtivosti přišel někdy po první třetině knihy, kdy se děj vlivem několika událostí epickým způsobem přesune opět za zdi akademie. Začíná vycházet pomalu najevo, že Violet díky svému signetu nebude jen řadová studentka akademie. Upřímně se nemůžu dočkat chvíle, až se projeví její druhá schopnost, ale na to si čtenáři ještě musí počkat. Jsem lehce na vážkách, zda se mi líbí, že z absolutního outsidera se dostáváme ke klišé à la vyvolený, nicméně tyhle soudy si nechám do dalších dílů.
Je však sympatické, že Violet na sobě nepřestává pracovat, stále se stará o své nejbližší a neztrácí ani pod tlakem své pozitivní vlastnosti. Její laskavost, ale i ty stinné stránky její povahy, se projevují při spolupráci s novými postavami.
Moc mě potěšilo, že si autorka dala tu práci a dodala do příběhu další tvory a pouto s jejich jezdci také propracovala. Bylo vtipné sledovat dračí reakce na své nové spojence, zejména co se pubertální Andarny týče. Ta do celého příběhu dodávala díky svému vývojovému stádiu a neustálým průpovídkám notnou dávku humoru, takže čtenář nemá pocit, že čte jen o vážném stavu na Kontinentu. Od momentu, kdy se všechny tyto novinky objeví na scéně, příběh doslova letí, je přesně tak návykový, jako byl první díl, a bohatě mi vynahradil ne tak záživnou první část knihy. Také tu dostává více prostoru válečná strategie a další druhy magie, díky kterým dostáváme lepší vhled do celého world-buildingu, což mi v prvním dílu chybělo.
Železný plamen přináší napětí až do samého konce
Autorka se zřejmě držela kompozice z prvního dílu, která na čtenáře skvěle funguje. To znamená, že i tady je klíčová tak poslední stovka stran. Opět hýří akcí a emocemi a neustálým strachem o osud vašich oblíbených postav. A že mají občas pěkně na kahánku! Nestačíte zavírat a otvírat pusu nad množstvím epických zvratů a nejednou ve vás určitě pořádně hrkne. Knihu tedy zavíráte tradičně s pocitem, že nutně potřebujete další díl a (stejně jako Violet) informace!
Když se to vezme kolem a kolem, chvíli jsem se obávala, že Železný plamen zůstane ve stínu Čtvrtého křídla. S ubývajícími stranami však děj získával na zábavnosti a čtivosti, až mě autorka nakonec měla tam, kde jistě chtěla, a nastavenou laťku si přece jen udržela. Pokud si vás tedy získal první díl, v sérii se stoprocentně vyplatí pokračovat!
Článek pro Gaming Professors napsala Anna Koutníková.
