Příroda je sice krutá, leč spravedlivá. Ke všemu přistupuje bez rozdílu. Neodlišuje, nesoudí, nefavorizuje. Přestože jedněm dala ostré drápy a zuby, jiní stěží dokážou ochránit vlastní kožich. Myšlenka rovnocennosti ruku v ruce s harmonií všeho živého nehledě na potravní řetězec je ušlechtilý záměr, který se však v nemilosrdném světě Zaklínače nesetká s pochopením. Ostatně, o tom je nový přírůstek do komiksové rodinky z nakladatelství Crew s podtitulem Divoká zvířata.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Formát:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Bartosz Sztybor
Natalija Rerekinová
Matt Smith
Crew
Fantasy
Kristina Komárková
Stanislav Komárek
Josef Ládek
112
168 × 258 mm
barevný
brožovaná s chlopněmi
říjen 2024
978-80-7679-645-4
první
Zdroj: Crew
Prolévání krve za peníze
Co by to bylo za zaklínačský příběh bez účasti dobra a zla. Jenže jako obvykle, rozlišit, která strana je která, bude tvrdým oříškem. Geralt se opět setkává s těžkou volbou s příchutí smrti v patách. Kde se na malém ostrově jarl se svým lidem snaží přežít, se na straně druhé tajemný klan skrývá v místních lesích a pobíjí lidi. Táhlý konflikt vyeskaluje v moment, co se do něj přimíchá bělovlasý Zaklínač, jehož se obě strany snaží využít k dosažení vlastních cílů. Jak už to tak bývá, poteče krev.
Je člověk už od přírody považován za vyšší formu bytí předurčenou všemu vládnout, nebo se někde v evolučním vzorci vyskytla chyba? Máme právo zabíjet pro maso a kůži, nebo bychom měli přemýšlet i nad utrpením brambor při vaření a o bolesti mrkvičky při krájení? Na jakou stranu se Geralt postaví? A má vůbec on jakožto Zaklínač právo rozhodovat? Přece jen je tím, kdo tu prolévá krev za peníze. Příběh, ač čtivý se zajímavou volbou tématu, však na druhou stranu nahazuje na scénu stále ty stejné otázky a stále ten stejný scénář. Kdo má a nemá právo na život se na Stezce opakuje s každou zabitou příšerou. Nechtělo by to už stočit kormidlo a hledat námět i v jiných tématech?
Většina tvorů útočí ze strachu, pouze lidé útočí z hněvu
V pořadí již osmý svazek komiksové série (nepočítáme-li komiks Zaklínač: Rónin a Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo) na motivy povídek Andrzeje Sapkowského je pro mě něčím, co celkem obstojně vyplní mezeru mezi čekáním na další Geraltova dobrodružství, ale nezanechává příliš hluboký dojem. Příběh je sice poutavý, má příjemný spád, přiměřenou míru akce i prostoru pro emoce, ale je setsakramentsky předvídatelný. Ne tedy na sto procent, ale to na výsledku stejně nic nemění. Morální dilemata jsou zrovinka s Geraltem spojena snad odjakživa a on stále neví, jak s nimi naložit. Alespoň zde mi přijde, že jedná jako nerozhodná školačka, zda nastoupit do auta jednoho, či druhého strejdy. Správné řešení zkrátka neexistuje.
Zdroj: Crew
Přestože se mi zvolené téma příliš netrefilo do vkusu, oceňuji autorovu smělost pustit se do takové otázky v rámci pár komiksových stran. V některých chvílích bych si přála větší charakterovou prokreslenost postav. Rozumím pohnutkám jednoruké parodie na Tarzana i vystrašené matky, ale jejich motivy mi v ději nepřišly dostatečně prezentovány natolik, aby obhájily tak zbrklé chování. Konec konců, strach a nenávist jsou jedněmi z těch nejsilnějších emocí a z kohokoliv mohou v mžiku oka udělat divoká zvířata.
Život je dech, smrt je krev
Zaklínačské komiksy sice mohou mít v posledních pár případech stejného autora, ale pokaždé mění kreslíře. Tím v celé sérii vzniká určitá nekonzistentnost ve výtvarném projevu, což je pochopitelné, protože každý umělec má svůj určitý rukopis. Zaklínač: Divoká zvířata rozhodně nepatří k mým favoritům, co se týče uměleckého ztvárnění, ale ani k nejhorším. Kresba je velice živá a rozevláté linie statickým scénám propůjčují onu kýženou dynamiku. Co naopak dle mého názoru pokulhává, je coloring.
Právě barvy jednotlivým panelům vdechnou duši. V tomto případě zvolená paleta hlavně tlumených odstínů nepůsobí dost tajemně. Jednoduše, častokrát světlé přechody a jako by jednolitě barevné větší plochy vypadají jako nedokončené dílo. Asi bohužel pro mě jsem člověk, který si takových drobností všímá, čímž si sám sobě kazí čtenářský zážitek. Například výrazy v obličejích nebo úvodní stránky na lodi vypadají skvěle… tedy až na tu růžovou krev, ale například scéna, kdy se Geralt vyvaluje na pláži se smečkou vlků, než si ho všimnou lovci, se mi vyloženě nelíbí.
Naštěstí, to vše je otázkou osobního vkusu. Co se líbí mně, nemusí se pozdávat vám, a naopak. Nejlépe uděláte, když se na komiks Zaklínač: Divoká zvířata podíváte sami a zaškatulkujete si ho mezi vaše osobní preference. Tu obálku ovšem naprosto žeru!
Komiks Zaklínač: Divoká zvířata přináší zajímavou tematiku o právu na život a soužití člověka s přírodou, ale trpí na předvídatelnost i opakování známých témat bez větší hloubky či inovace. Kresba potěší svou dynamikou, i když barevná paleta a některé vizuální prvky tlumí celkovou atmosféru. Komiks mohl být výpravnější jak po dějové, tak výtvarné stránce, ale rozhodně neurazí.
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo – recenze
