Nejčastěji se o této hře říká, že je ze všech dílů nejméně povedená, že nepřináší nic nového, je zbytečně složitá a že kvůli rozdělenému příběhu nikdy nemůže naplnit svůj plný potenciál. To ale není tak úplně pravda. Zaklínač 2: Vrahové králů se stal nejen klasikou, ale zároveň pomohl vybudovat prostor pro jednu z nejlepších her všech dob. Nehledě tedy na to, že druhý díl Geraltovy herní ságy je stále více než skvělá hra.
Do té si navíc můžete ze Zaklínače importovat nejen příběh, ale i zbraně a zbroj. Pokud jste tedy fixovaní například na Aerondight, Gwalhir a Havranovu zbroj, i v pokračování se jí můžete dočkat.
Příběh Zaklínač 2: Vrahové králů je jako jíst dezert stále dokola
Příběhově navazujeme přímo na první díl, tedy poté, co se Geraltovi z Rivie podaří zastavit atentát na krále Foltesta Temerského. Ten se rozhodl, že si udělá ze slavného zaklínače talisman pro štěstí, a tahá jej všude s sebou. Hra nás tak vítá v žaláři po úspěšném dobytí hradu La Valette, kde byly dvě nemanželské Foltestovy děti. Oni také velkému králi žádní potomci po druhé proměně princezny Addy nezbyli.
V žaláři poznáte šéfa Modrých pruhů Vernona Roche a jeho věrnou družku Ves, kteří vás vyslýchají, co se stalo během útoku na hrad. Jak je vůbec možné, že jste po úspěšném dobytí skončili ve vězení? Na Foltesta se totiž ten atentát nakonec povedl a Geralt byl označen jako královrah. Během krátkého retrospektivního příběhu poté odvyprávíte, co se dělo během dobývání, a seznámíte se s celou základní premisou hry. Tou je zastavit vrahy králů, protože před Foltestem už byl zabit Demawend, král Aedirnu.
Hra je rozdělena do čtyř samostatných částí, z nichž dvě prostřední tvoří její alfu a omegu. První z oněch prostředních je ve městečku jménem Flotsam, kam se Geralt vydává s milovanou Triss Ranuncul a Vernonem Rochem a jeho jednotkou Modrých pruhů, aby našli ony vrahy. Dle stop se totiž nachází právě tam. Jak už to ale bohužel ve světě Zaklínače bývá, problémů je všude kolem dost.
Jednotky Scoia´tel mají v okolí Flotsamu základnu, a nejen to, v čele těchto komand je slavný elf Iorweth, který s lidstvem válčí více let, než kdokoliv dovede spočítat. Nyní se ale dostaneme k tomu, co je na aktu ve Flotsamu tak zásadní – všechny vaše činy, jednání a rozhodnutí předurčí, kam se vydáte do předposledního herního aktu. Nebudu vám děj spoilerovat, ale hra rozvine dvě různé cesty, z nichž si můžete v rámci průchodu vybrat jen jeden a odhalovat tak tajemství úplně jiné oblasti než v případě druhé volby.
Zdroj: Igdb.com
Hra nabízí i neskutečně zajímavé vedlejší postavy
Zaklínač 2: Vrahové králů má zmáklou kromě příběhu ještě jednu věc a to jsou postavy. Těch je ve hře naštěstí hromada a vy je můžete buďto milovat, nebo nenávidět. Každopádně vás budou provázet a způsobí vám kromě obrovské bolesti hlavy i spoustu morálních dilemat – ostatně, zaklínač má být přece neutrální.
Ono je to ale bohužel těžké. Všude kolem probíhají nelidské bestie, které se pokouší lidi pouze pozabíjet, do toho jsou tady nějaké ty kletby, které občas někdo chytne, a samozřejmě jsou tu pak ta nejhorší monstra ze všech, lidé. Ti vám budou celou hru komplikovat a pokusit se hrát Zaklínače 2 na neutrální „šedou“ barvu je příjemně složitá výzva, která rozhodně neomrzí. Přece jenom není nic záživnějšího než si užít pogrom z první herní ruky.Postav hra navíc nabízí víc než dost. Zatímco z prvního dílu nemůžete z hlavy dostat především Geralta, Triss, Zoltana či Marigolda, druhý díl vám tento seznam velice příjemně rozšíří a vy najednou máte stejný počet oblíbenců jako nenáviděných.
Zdroj: Igdb.com
Běží na REDenginu
Zatímco první díl byl postavený na Aura Enginu od Bioware, na druhý díl si už vývojářské studio CD Projekt Red připravilo svůj vlastní engine, který se jmenuje jednoduše REDengine. Ten byl v roce 2011, kdy hra vyšla, geniálním krokem, protože hru posunul rozhodně kupředu. Zaklínač 2: Vrahové králů díky němu běžel naprosto plynule, a to i přes všechny různé lokace, do kterých musíte naběhnout. Na stranu druhou, oblasti nejsou nic extrémně velkého a v některých z nich je pohyb docela omezený.
K tomu všemu to vypadá prostě dobře. Detaily nejsou samozřejmě tak kvalitní jako dnes, nicméně si můžete užít naprosto perfektní pohled na zaklínače, hromadu nahých scén a jako bonus i kvalitní souboje, ve kterých se poté nemusíte vztekat, že by něco nefungovalo. Navíc je zde i taková schovaná maličkost – pokud máte pirátskou kopii hry, rozhodně si herní „sex“ neužijete. CD Projekt Red se totiž postavil pirátům tím, že se v nelegálních kopiích často erotické scény automaticky vypínají.
Světlo a stíny fungují také nádherně. Jsou totiž renderované v reálném čase, což dává silný a velice dobrý dojem podtrhávající kvalitní příběh, který vám hra nabízí. Jednoduše sečteno a podtrženo, plynulost, kvalita a na rok 2011 grafický skvost. Dnes se z tohoto hlediska musíme držet trošku zkrátka, nicméně hra stále velice kvalitně vypadá a je skoro nemožné si ji neužít.
Navíc je zde skvělý dabing a ještě lepší hudba. Ty vás budou provázet po celou dobu a já na nic z toho nemohu říct křivého slova. Je to pouze jedna z dalších povedených částí.
Zdroj: Igdb.com
Soubojový systém Zaklínač 2: Vrahové králů nabudí, protože bojů je dost
Jako v prvním díle je vaše přežití v boji založeno na dvou mečích: stříbrném meči na všechny ty nelidské potvory a ocelovém meči na lidi. Do toho všeho jsou tu zaklínačská znamení, což je taková lehká forma magie, a samozřejmě se můžete potunit ještě nějakým tím lektvarem. K těm zde přibývají i pasti a bomby. Podívejme se na to ale postupně.
Základní je boj s mečem, ten je nyní více taktický. Můžete buďto hrát harakiri styl, prostě do nich skočím a všechny je umlátím, který je na 90 % k ničemu, protože umřete, nebo budete v soubojích více přemýšlet. Různé úskoky, bloky, parírování, to je nyní hlavním tahounem celého boje a vy z toho můžete vytěžit úplné maximum, především u těch silnějších nepřátel.Pokud vám to ale mečem nestačí, jsou tu samozřejmě znamení – Aard, Igni, Yrden, Axii a Quen. Dvě útočná, jedno obranné, jedno pomocné a jedno, řekněme, manipulativní. Nejčastěji asi jako hráči budete používat Quen, což je štít, díky kterému přežijete další úder. Proti utopencům se ale zase hodí Igni, které je zapálí, tudíž využívat všechny možnosti se doporučuje.
Přichází ještě pasti a bomby
Bonusovkou je v tomto případě past a bomba. Ve hře si nyní můžete vyrábět výbušniny, buď na ničení nepřátel, nebo alespoň na jejich zpomalení. Ty můžete házet okamžitě, dokud je máte. To samé pasti. Bojíte se endriagy? Položíte past, nalákáte ji tam a dobijete ji jako zkušený zaklínač.To, co mi ale vadilo nejvíc, bylo používání lektvarů. V Zaklínač 2: Vrahové králů se totiž berou vždycky před bojem. Pokud máte velké zranění, většinou umřete. Před každou bitkou se tak musíte připravit, a to nejlépe v kombinaci Vlaštovka a Puštík s něčím malým v závěsu. Souboje jsou ale parádní a budou vás celou dobu bavit, už jenom kvůli většímu počtu možností.
Zdroj: Igdb.com
Hra Zaklínač 2: Vrahové králů nabízí hned tři vedlejší hry
Geralt nemusí plnit pouze vedlejší a hlavní úkoly a jít příběhem kupředu. Ve hře jsou totiž tři další kratochvíle, které vám pomohou vydělat nejenom peníze, když občas chybí, ale zároveň si s nimi užijete pořádný ranec zábavy.
Začnu tím nejzákladnějším a tím je kostkový poker. Ten je prakticky stejný jako karetní, skládáte postupky, dáváte dohromady dvojice, trojice atd. Na rozdíl od prvního dílu nyní kostky házíte sami, takže se občas může stát, že si je vyhodíte z herního plánku a najednou máte o kostku méně. Bohužel taková jsou pravidla.
Druhou minihrou jsou pěstní souboje. Zatímco v prvním díle to byly takové boxerské zápasy, nyní své soupeře mydlíte hlava nehlava. Na obrazovce se vám tedy objeví, co máte mačkat, a vy jednoduše pomocí trefení správné klávesy zaútočíte na soupeře, případně se bráníte. Osobně mě tento bojový styl neuvěřitelně bavil.
Poslední hrou je páka. Znáte to, takové to, když si dva lidé sednou naproti sobě, dají si ruce, položí lokty na stůl, podívají se vzájemně do očí, a jakmile ten třetí zařve: „Teď!“ snaží se pomocí páky položit soupeřovu ruku na zem. Jednoduchá, nenáročná hra a Zaklínač 2: Vrahové králů si s ní poradil s veškerou grácií. Vše navíc ve hře funguje jaksi přirozeně, takže nemusíte mít pocit, že vám utíká příběh nebo že byste měli dělat něco jiného.
Vývoj, crafting a nákupy
Aby toho nebylo málo, ve hře je samozřejmě i vývoj postavy. Nyní vybíráte, jakou cestou svého Geralta povedete, jestli jako šermíře, mága nebo alchymistu. Případně můžete zkusit všechny tři cesty najednou, je to čistě jen na vás. Zde je to jako v každém jiném RPG, sbíráte zkušenosti, odemykáte další schopnosti a přerozdělujete dovednostní body. Jednoduché a funkční. Osobně vám doporučím šermíře, je s ním nejsnazší hra a nemusíte se bát nějaké hloupé smrti.
Další příjemností je craftění. Sbíráte či kupujete různé recepty na vybavení, které potom pomocí zdrojů, které najdete na mapě, přetváříte do výsledných produktů. Můžete tak mít kvalitnější meče co nejdříve, případně co nejlepší zbraň v momentální době hry. Vyrábíte si i vlastní bomby či pasti, tudíž další skvělá vychytávka ke stvoření nezastavitelného lovce nestvůr.
A nakonec jsou tu samozřejmě obchody a prodej. Máte něco navíc? Jste příliš těžcí? Jednoduché, doplazím se do obchodu, vezmu nejlepší cenu, prodám a běžím dál. Můžete si nakupovat i různý materiál či bylinky. Kdyby se tak stalo něco skutečně vážného a neměli jste nic, kromě peněz, vždycky nějak přežijete. Na druhou stranu, celá hra se dá uhrát pouze s prodejem a nemusíte kupovat vůbec nic. Mapy a mrtví nepřátelé vás budou dostatečně zásobovat.
Suma sumárum, Zaklínač 2: Vrahové králů je nedoceněný skvost, který si zaslouží více pozornosti i dnes. Druhý díl přece jenom otevřel dveře jedné z nejlepších her všech dob, u které nás má brzy čekat next-gen update. Kvalitní příběh s mnoha zvraty, rozdělené kampaně, spoustu konců, dobře vypadající grafika, kvalitní bojový systém a skoro neomezené možnosti nám každopádně přinesly jednu velice úžasnou hru, která trpí snad jen jednou věcí, a to hrozně uspěchanou poslední kapitolou.
