Ys Memoire: The Oath in Felghana pro mě byla velká neznámá. Přitom už má hodně slušnou historii. Premiéru si odbyla jako Ys: The Oath in Felghana už v roce 2005. Čistě pro japonský trh vyšla na mobilních telefonech s podporou Javy. V roce 2010 dorazila na trh její anglická verze pro handheld PlayStation Portable (PSP). V roce 2012 jste si ji mohli zahrát, díky zpětné kompatibilitě, na PlayStationu Vita. Ve stejném roce vyšla také na Steamu a až díky tomu se ve zdejších končinách dostala trochu do povědomí. Její historie je ale daleko hlubší. Ys Memoire: The Oath in Felghana je totiž remaster remaku hry Ys III: Wanderers from Ys z roku 1989, třetího dílu z rozsáhlé série Ys od japonských vývojářů Nihon Falcom Corporation.
Tři roky po událostech druhého dílu připlouvají Adol Christin a jeho přítel Dogi do Dogiho rodného města Redmontu, které napadnou monstra a terorizují místní obyvatele. V kůži Adola zjišťujete, že zlo má mnohem větší ambice, než jsou hranice Redmontu, a že události jsou mnohem zamotanější, než se zdají být. Bojujete proti nepříteli, jehož strůjce není zřejmý. Hra vás provede několika zvraty, aby vykrystalizovala do klasického a příjemného pohádkového klišé.
Japonský výtvarný styl, ale není to klasické JRPG
Do Ys Memoire: The Oath in Felghana jsem šel tak trochu naslepo a nic si o hře nezjistil předem. Nikdy jsem žádné JRPG nehrál (až na krátkou zkoušku Final Fantasy VII) a žil v přesvědčení, že když je něco v manga/anime stylu snímané izometrickou kamerou, určitě se bude hra přepínat do náhodných polotahových soubojů. Jaké pak bylo překvapení, když se v prvním souboji vytasila s rubačkou v reálném čase. Skoro jako Diablo, s tím rozdílem, že po prvním souboji následovala snad hodina dialogových bublin, z nichž je přibližně polovina nadabovaná. Důraz na příběh je zde velký a dialogové bubliny můžete číst, přepínat a překládat, jak dlouho chcete. Prostě ideální příležitost, jak se v klidu přiučit angličtině.
Kamera celou hru nezůstane jen v izometrickém pohledu. Rovnoměrně se přepíná do klasického vidění skrolovací plošinovky podle toho, co zrovna design lokace potřebuje. Vertikální lokace by ani jinak udělat nešly. Skoro bych si změny kamery nevšiml, protože je to přirozené a styl akční hratelnosti se nemění. Pokud tedy nepočítám občasné přeskakování plošin. Své prastaré kořeny v plošinovce Ys Memoire: The Oath in Felghana nezapře.
Zdroj: igdb.com
Nepřetržitá akce s respawnem a prvky metroidvanie
Po nastínění problému a určení úkolu se jde sekat. Když píšu sekat, myslím tím bez přestávky. Ys Memoire: The Oath in Felghana je opravdu hodně akční, a navíc je v ní nastavený zběsilý respawn nepřátel. Hra je rozsekaná do spousty malých lokací, které jsou oddělené. Jakmile se vrátíte do té předchozí, okamžitě se obnoví všichni nepřátelé. Stačí jen málo, jako třeba neopatrný ústup v předchozí lokaci. Hra vás bez jakéhokoliv načítání hodí rovnou mezi hromadu dříve vysekaných nepřátel. Takto brutální respawn jsem snad nikdy nezažil.
Ys Memoire: The Oath in Felghana obsahuje spousty bossů, kteří jsou blízko u sebe, a také viditelné prvky metroidvanie. Hra vám nezakazuje vstoupit na místa, na kterých ještě nemáte co dělat, pokud dokážete získat schopnosti, díky kterým se tam dostanete. Jen je potřeba si rozmyslet, jestli na to máte. Vývoj postavy je důležitý a už na střední obtížnost hra dokáže hráče vytrestat za neopatrný postup. Bossové jsou těžcí. U prvního jsem si po páté smrti říkal, že je to skoro jako Dark Souls. Že je potřeba se naučit každé jednotlivé fáze jejich útoků, a u prvních tří bossů jsem to tak dělal. Poté jsem se omylem odklonil od správné cesty a asi dvě hodiny rubal špatným směrem. Bylo mi divné, že jsou najednou průměrní nepřátelé tak těžcí, ale levelování postavy naskakovalo velkou rychlostí a já šel pomalu dál, dokud jsem se nedostal do slepé uličky. Pak mi teprve pomalu začalo docházet, že jsem blbě. Příběh si žádal k otevření postupu jinou lokaci.
Zdroj: igdb.com
Grind je základem úspěchu
Po nalezení správné cesty byl Adol tak vypracovaný, že následných pět bossů jsem porazil na první pokus. Tím se dostávám k největší chybě hry. S trpělivým grindem se hra dá projít s prstem v nosu. Není potřeba mít velký skill na to, aby se dala v pohodě pokořit na obtížnost Nightmare. Jen vás to musí bavit a musíte mít dost času na pořádný grind. V tu chvíli přichází čas šíleného respawnu, žádných nahrávacích časů a vychytávky v podobě možnosti zrychlit hru. Dobře, uznávám, že obtížnost Inferno (která se otevře po prvním dohrání) už je slušný hardcore, ale obtížnost Nightmare je na pohodu. Když si nevíš rady s bossem, udělej dvě nebo tři úrovně navíc a nemusíš poté ani tolik uhýbat jeho útokům.
Samotný soubojový systém je vyvedený pěkně. Postupně získáte několik bojových schopností (z toho jednou magickou), přičemž neplatí, že s jednou zvládnete všechno. Ke zdárnému cíli je potřeba používat a ve správné chvíli kombinovat všechny. Někteří nepřátelé jsou zranitelní jen ohněm, u některých je potřeba prorazit jejich brnění výpadem a tak dále. Je to příjemný a snadno pochopitelný systém, který vám trochu zpříjemní grindování. S lehčí obtížností to jde i bez grindu. Není problém si z Ys: The Oath in Felghana udělat příběhový zážitek.
Zdroj: igdb.com
Grafika až na druhém místě a epická hudba
Co se týče samotného zpracování, tak to je typicky japonské. Ys Memoire: The Oath in Felghana neklade důraz na nové grafické zpracování. Verze pro nové konzole vypadá stejně jako verze pro PSP. Je jenom trochu přežehlená, běží plynuleji a neobsahuje žádné nahrávací časy. Je to remaster remaku, který vylepšuje herní zážitek, takže u mě dobrý. Starobě je také přizpůsobená příznivá digitální cena 700 korun. Pokud si ale na PS5 nebo Switch budete chtít koupit krabičku, připravte si spíš 1300 korun. Docela mě překvapilo, že v tomto případě fyzické kopie existují.
Hudba je také typicky japonská. Zapomeňte na minimalismus, který by jen dokresloval scénu. Zdejší hudební podkres tvoří vždy epicky složitá sóla na kytary či tradičnější housle. Nikdy se nedrží vzadu, nýbrž scénu vždy pořádně osolí. Jestli je dobrá, nebo špatná, je subjektivní. Ve většině případech se mi líbila. Je taková zvláštní.
Jestli hledáte dobrodružné pohádkové příběhy pro dospělé, baví vás nenáročné mlácení o dvou tlačítkách, máte rádi japonský styl a nevadí vám stará grafika, je Ys Memoire: The Oath in Felghana pro vás. Bohužel obsahuje onu smutnou berličku v podobě grindování zkušeností, ale jinak je to zábavný mix akce a RPG s prvky metroidvanie. U hry jsem strávil dvacet hodin mlácením nestvůr, z toho budou asi dvě hodiny rozhovorů a pět hodin grindu. Bylo to krásné, ale na opakování se už necítím.
Recenzi pro Gaming Professor napsal Milan Koubský.
