Záchrana vesnice v podání mladé lukostřelkyně Yi. Tak by se dala na první pohled charakterizovat hra Yi and the Thousand Moons. Označení „hra“ je zde trochu zavádějící, protože se jedná spíše o interaktivní muzikál, ale hezky popořadě.
Yi and the Thousand Moons je dle oficiálního sdělení krátká (opravdu velmi krátká) hra, kterou sepsal a vytvořil David Su. V průběhu několika originálních interaktivních písní s plným obsazením a živou kapelou sledujete příběh cesty lukostřelkyně Yi za záchranou její vesnice.
Podle celkového vzhledu vesnice a budov se děj odehrává v časech starého Japonska. Konkrétněji by se mohlo jednat o dobu mezi obdobími Sengoku džidai a Meidži, ale to je jen čistě odhad.
Záchrana vesnice, nebo pěvecká soutěž?
Temnota postupuje a dávní bohové se rozhodli proti ní bojovat získáním měsíčního světla. Požadují, aby legendární lukostřelkyně sestřelila božským lukem šest měsíců. Vesničané však Yi varují, že měsíce chrání zemi před hvězdným prachem. Příběh tak může začít. Z tohoto režimu můžete kdykoli vyskočit zpět do krásného 3D světa. Hra je totiž spíše hudební průchod krajinou, kde použijete luk pouze dvakrát. Jedinou akcí ve hře je, když seberete luk a šípy a vydáte se sestřelovat měsíce. Následně budete střílet do terče s tím, že prakticky ani nemíříte, jen podržíte levé tlačítko myši. Veškerá interakce s ostatními postavami probíhá formou zpěvu. Zde by se tedy dalo říci, že se jedná o určitý muzikál. Do určité pasáže to celkem i funguje a působí velice dobře.
Musím přiznat, že na první pohled námět vypadá opravdu velmi lákavě. Zde však přichází pro nepozorné hráče, kteří si mysleli, že si zahrají povedenou dobrodružnou adventuru, první zklamání.
Hezká hudba, ale co ta hratelnost?
Hudební doprovod a celkově i texty písní jsou pěkné, zpěváci se opravdu snaží. Nicméně v určité pasáži se mísí, až bych řekl přeřvávají, bohové, Yi a vesničané. Prakticky tak není pořádně rozumět a vy budete jen sledovat titulky, abyste se alespoň něco dozvěděli.
Grafika je jednoduchá kreslená. To by nemuselo být nutně překážkou, kdyby i se přesto zde nevyskytovaly bugy v podobě špatné interakce pohybu postav a zasekávání se v terénu.
Hlavním tahákem je zde samozřejmě hudba a zpěv. To by mohlo celkem dobře fungovat a v jiném případě by se mohlo jednat o celkem originální dílo. Ze „hraní“, které trvalo bezmála 20 minut, jsem měl však pocit, že se mělo spíše jednat o dílo ve stylu „koukněte, co jsme udělali, dejte nám prostředky a uděláme plnohodnotnou hru“. Hodně vývojářů takto začínalo, za zmínku stojí třeba Andrii Vintsevych a jeho úspěšný Witch Hunt, nicméně u Yi and the Thousand Moons mám pocit nedotažení do konce.
