Nacisté ovládli svět. Toto místo už nebude nikdy takové, jaké bylo předtím. Tedy jen do chvíle, než se na scéně ukáže obávaný muž jménem William. J. Blazkowicz. Wolfenstein: The New Order!
Píše se rok 1946, svět je zmítaný válkou s nacistickými vojsky a Blazkowicz jakožto kapitán speciální jednotky podniká poslední útok na sídlo nacistického generála Wilhelma Strasse, přezdívaného Deatshead. Úkol se ale zadrhává už od samého začátku, síla nacistických vojsk a jejich železných opancéřovaných monster je mnohem větší, než jsou schopni překonat. Blazkowicz, pilot Fergus a vojín Wyatt se dostávají do spárů generála a jeho nových supervojáků. Deatshead, který se jakožto šílený vědec vyžívá v pokusech na lidech, dává BJovi na výběr, koho ze svých přátel nechá přežít a koho zabije.
Toto rozhodnutí ovlivní pokračování hry. Poté, co se rozhodnete, koho zachráníte, jste svědky získávání vzorků z oběti. To zahrnuje rozřezávání těla, vyříznutí očí i mozku - prostě krvelačný nářez. Po odchodu generála se naskýtá příležitost utéct z cely smrti, ostatně jiná možnost přežití není. Přeživší vyskakují z okna budovy, která jim za zády vybuchuje, když v tom jedna střepina zasáhne Blazkowicze do hlavy a jeho život se rázem otočí o 180 stupňů.
Čtrnáct let tráví B.J. v kómatu v jednom polském blázinci. Ukazuje se ale, že ani zde už není bezpečno. Nacisté, toho času ovládající svět, přijeli zavřít toto zařízení a to zvlášť drastickým způsobem. Muži v černých uniformách začali popravovat jednoho po druhém, od bezbranných nemocných lidí ležících v posteli po personál. Střelba a krveprolití probouzí Blazkowicze z kómatu. Oděn v nemocniční blůze se vrací do boje, aby dokončil to, co před čtrnácti lety nedokázal.
Spousta akce i něžnost
Ve Wolfenstein: The New Order se rozhodně nebudete nudit, ostatně vraždění nácků a jejich plechových monster jistě omrzet nemůže. Navíc vám hra nabízí mít v rukou rovnou dvě brokovnice, útočné pušky a nebo velký a silný kulomet. Jen pozor na to, že arzenál potřebuje munici, kterou si musíte ručně nasbírat. Stejně tak jste nuceni hledat a sbírat lékárničky a části armoru, což trochu brzdí jinak rychlý a plynulý průběh hry. Nabízí se tu možnost hrát i stealth stylem, v tom případě dostáváte do rukou pistol s tlumičem a pár vrhacích nožů, které nejlépe poslouží pro tichou vraždu nácků. A jak už u těchto her bývá zvykem, tak ani zde není člověk ochuzen o pořádné boss fighty.
Příběh nebyl opomenut a krásně plyne v průběhu vašeho hraní. Sice působí jednodušeji, ale rozhodně nepůsobí jako rušivý element v nekonečných přestřelkách, a tak i snadno maže dojem toho, že hrajete DOOMa. Navíc je příběh snadno pochopitelný i pro ty, kteří neovládají brilantně angličtinu. Postavy jsou zajímavé a perfektně do něj zapadají, což si zaslouží pochvalu. Nejvíce však upoutává pozornost váš vztah s Annou, který je ve hře skvělým kontrastem k probíhající válce a problémům, kterým jsou všichni vystaveni.
Berlín i výlet do vesmíru
Nacisté během své vlády obsadili nejen celý svět, ale podmanili si i vesmír, a tak se mimo berlínského vězení a londýnského výzkumného centra podíváme i na Měsíc. Lokace jsou opravdu různorodé, samotné prostředí je, co se týče textur, detailně propracované, a i v dnešní době působí grafika stále dobrým dojmem. Trochu mi ale vadí velmi omezená možnost interakce se samotným prostředím, rozřezávání plechu laserem a pár rozbitných dřevěných krabic je tak nějak málo. Taktéž je tu velmi omezená možnost alternativních cest, což kazí volbu stealth playe.
Lehkou prázdnost lokací vyplňuje možnost sbírat sběratelské předměty. Po cestě tak nalézáte zlato, dopisy, umělecká díla a Enigmu. Ta je ze všeho nejdůležitější a doporučuji ji hledat i v případě, že vás sbírání sběratelských předmětů nebaví - po nalezení a vyluštění všech kódů se totiž odemykají čtyři nové herní módy, což nabízí další možnosti hrát hru jiným způsobem. Tyto nové obtížnosti tak prodlužují herní dobu o další desítky hodin a jsou výzvou i pro velmi zkušené hráče. A pokud si budete chtít připomenout staré časy, hra také skrývá možnost připomenout si starého Wolfíka.
Poslední věc, která určitě stojí za zmínku, je systém perků. Ten je ve Wolfenstein: The New Order trochu nenápadný, ale dost užitečný. Vylepšuje totiž spoustu věcí, od větší kapacity nožů či nábojů po vylepšené vlastnosti granátů. Samotné odemykání perků vyžaduje plnit určité úkoly. Ty se naštěstí vždy týkají zabíjení, a tak je často odemknete, aniž byste se cíleně soustředili na jejich plnění.
Wolfenstein: The New Order je hra, která nestárne. Ač vám samotná hra nabídne přibližně dvanáct hodin střílení včetně poutavého příběhu, její velké možnosti ve volbách obtížnosti a hledání sběratelských předmětů vám přidají další desítky hodin nefalšované zábavy. Rozhodně tento díl patří mezi „must-play“ hry a je jedním z nejlepších z celé série Wolfenstein. Dnes už má i své pokračování s názvem Wolfenstein: The New Colossus.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Adéla Barešová.
