Return to Castle Wolfenstein patřil svého času k nejlepším FPS hrám na trhu. Jednalo se navíc o další titul do slavné herní série Wolfenstein s proslulým Williamem „B.J.“ Blazkowiczem. Tento herní poklad, který sbíral velké ovace, obsahoval multiplayer, který byl ve své době opravdu velmi oblíbený napříč celou herní scénou. Wolfenstein: Enemy Territory vychází z populárního multiplayeru legendární hry Return to Castle Wolfenstein.
Zdroj: igdb
Multiplayerem v Return to Castle Wolfenstein to začalo
V době vydání původní hry mohlo na jedné mapě hrát celkem 64 hráčů, respektive 32 na straně spojenců a 32 na straně Axis. Z velké části se na každé mapě jednalo o boj obránce proti útočníkovi. Jeho princip pak byl variantou multiplayerových režimů z jiných her, konkrétně Capture the Flag. Klasickým scénářem proto bylo proniknout do nepřátelské základny, ukradnout cenné dokumenty a následně eskortovat spoluhráče, který dokumenty nese, do rádiové místnosti. Druhý tým, tedy jednotky Wehrmachtu, se mu v tom samozřejmě snažil zabránit. Všechno se dělo v několika fázích, nejdříve bylo potřeba zničit vnější obranu, kterou v případě nejhranější mapy (vylodění v Normandii) představovaly ostnaté dráty, kulometná hnízda a zdi pevnosti. Další fází bylo proniknout do nitra základny a nastavit detonátor, po jehož explozi na určeném místě se dokumenty zpřístupnily. Třetí fází bylo donést tyto dokumenty do radiové místnosti. V případě, že během cesty hráč, který nesl dokumenty (byl označen), padl, mohl dokumenty sebrat jiný voják a donést je na místo určení. Pokud je sebral voják wehrmachtu, vrátily se do strojovny.
Vzhledem k tomu, že byl tento druh multiplayeru ve hře Return to Castle Wolfenstein opravdu povedený, a o to více populární, pořádaly se v rámci ClanBase i různé mezinárodní bitvy klanů a turnaje. K původní hře tak později vyšel rozšiřující balíček Return to Castle Wolfenstein s názvem Wolfenstein: Enemy Territory. Tento multiplayerový titul byl svého času označen jako RTCW:EW, tedy Return to Castle Wolfenstein: Enemy Territory.
Wolfenstein: Enemy Territory byl čistě multiplayerový balíček, který se skládal pouze z reálných zbraní a jednotek druhé světové války. Zbraně byly také nyní vybaveny sekundárním módem, nebo spíš možností zamířit nebo lehnout si a stabilizovat kulomet pomocí bipodu. Byla zde čtyři povolání, tedy klasický voják, inženýr, lékař a zvěd. Každé povolání mělo své specifické kouzlo a dovednosti. Hodně záleželo na nastavení serveru a zda se jednalo pouze o klasický režim v boji dvou týmů proti sobě, nebo o celou kampaň tvořenou několika mapami s možností ranking systemu, tedy vývoje postav a povolání v rámci kampaně.
Zdroj: igdb
Kampaň napříč druhou světovou válkou
Mód kampaně, který byl v rámci oblíbenosti nejhranější, když tedy nepočítám turnaje a bitvy v rámci ClanBase, vás provedl druhou světovou válkou. Alespoň tedy v základní verzi bez modů a nových map komunity. Prošli jste si prakticky celou válku, nebyli jste sice na žádných známých místech, ale kampaň zahrnovala železniční nádraží a boj v zasněžených horách, eskortování trucku zlata do banky v písečné Africe nebo třeba také útok na Orlí hnízdo. Jak jsem uvedl, cíle byly vždy rozdílné – mohlo se jednat o opravu železničního přejezdu v horách, který měli na starost inženýři, eskortování zlata, kde se uplatnily všechny postavy, nebo útok na Orlí hnízdo, tedy rozlehlou základnu s podzemními komplexy, a mnoha dalších.
V rámci kampaně jste mohli v případě zapnutého ranking systému získávat hodnosti v rámci postav, tedy povolání, která jste hráli. To bylo jednoduše znázorněno hvězdami v levém dolním rohu. Při získání hvězdy, která znamenalo povýšení, se vám automaticky otevřela nějaká specialitka v rámci vašeho povolání. V případě velitele se mohlo jednat o delší smoke, tedy shození kouře na určité lokace, nebo silnější bombardování, případně jste v konečné fázi mohli mít i dvě pistole, v každé ruce jednu, a působilo to opravdu skvěle. Lékař mohl rychleji oživovat padlé, mohl položit na zem více lékárniček, voják mohl nést více munice nebo mohl mít i panzerfaust. Nejzajímavějším povoláním byla z mého pohledu práce odstřelovače nebo záškodníka či špiona.
Za zvěda byla totiž ikonická možnost převléci uniformu po padlém nepříteli a provádět záškodnické akce v týlu nepřítele. Někdy bylo takového záškodníka opravdu těžké poznat, většinou jej prozradilo pouze množství padlých spolubojovníků v okolí, kde se nacházel pouze jediný „přátelský“ voják – nepřátelský zvěd v uniformě po vašem kamarádovi. Ten mohl být v konečné fázi vybaven i samopalem Sten Gun s tlumičem. Hratelnost a zábava byla opravdu skvělá, a pokud se potkaly vyvážené týmy, skoro nikdo nechtěl ze hry odejít.
Velký podíl na tom měl také přítomný arzenál, který zahrnoval všechny reálné zbraně druhé světové války a na dobu, kdy hra vyšla, i opravdu povedené grafické propracování a ozvučení daných zbraní. V rámci hry jste tak dokázali i lehce odvodit, čím střílí protivník zpoza rohu. Opět se budu opakovat, ale na tu dobu to bylo něco, co nebylo tak všední jako v dnešních hrách.
Zdroj: igdb
Wolfenstein: Enemy Territory předběhl svou dobu
Nebylo však všechno tak růžové. Tato hra sice v mnoha ohledech svou hratelností a možnostmi předběhla svou dobu, nesla si však několik kritických vad, které dost možná zapříčinily postupný úpadek zájmu s příchodem titulů jako Battlefield nebo Call of Duty. Když nebudete brát v potaz grafiku, která je z dnešního pohledu samozřejmě velmi zastaralá, šlo nejvíce o problémy s hit pointy a jejich dopočtem. Kolikrát se stalo, že jste nepřítele i pětkrát zasáhli do hlavy a on přežil, případně se vám v rámci textur a hit pointů stalo, že jste bazukou zabili nepřátele i skrze zdi nebo napříč místnosti, která měla 20 m².
Dalším nešvarem, který však zůstává u většiny multiplayerových her (i v dnešních dnech), je důraz na ping. V době, kdy Wolfenstein: Enemy Territory vyšel, nebyl internet tak rozšířený jako dnes, nebo, lépe řečeno, tak kvalitní. Navíc bylo mnoho DLS připojení a také mnoho výpadků, servery se dost často dost lagovaly a někdy prostě nedokázaly utáhnout větší množství výbuchů nebo hráčů napříč Evropou. Našli se však také vykukové, kteří se stejně jako dnes schválně napojovali na servery, kde měli vysoký ping, a díky trhavému pohybu dokázali projít salvou střel a všechny pozabíjet. Hodně se toho změnilo v rámci komunity a příchodu modů a různých oprav, které dokázaly hru ještě poměrně dlouho udržet nad vodou.
Zdroj: igdb
Wolfenstein: Enemy Territory rozhodně nebyl dokonalým vyvážením PVP multiplayeru, koordinované akce a dobré grafiky. V rámci roku, kdy hra vyšla, a několika následovných rozšíření se však jednalo o skvělou PVP multiplayerovku, která byla schopna konkurovat Battlefieldu. I na této hře se však podepsal čas a musela ustoupit příchodu nových moderních titulů.