Patrně každý se někdy setkal s osobou, která mu ublížila, vzala něco, na čem mu záleželo, nebo něco důležitého zničila. Ovládl vás smutek? Propadli jste panice? Nebo jste se dotyčné osobě chtěli pomstít? Říká se, že nejlepším odpuštěním byla vždy pomsta. Cestu za pomstou, na kterou jste se dlouho připravovali a která pohltila každý aspekt vašeho bytí, okusíte ve Winter Ember.
Když se z příjemného večera stane rodinná tragédie
Příběh hry Winter Ember od vývojářského studia Sky Machine Studios pracuje s klasickým klišé o zradě a pomstě. Nicméně pokud je klasicky známý příběh vsazený do ponurého viktoriánského prostředí, mohou se dít překvapivé věci.
Ve hře se ujímáte role Arthura Artoriase, jediného přeživšího člena mocného a bohatého šlechtického rodu. Jste klasický „povoláním syn“, tedy těžíte z toho, co vybudoval váš otec, a dokážete si užívat život plnými doušky. To dokazuje i úvodní video, kde jdete v rodinném sídle po boku dvou krásných žen do své komnaty v touze prožít další skvělý bezstarostný večer. Vaše sídlo je přepadeno, všichni jsou povražděni a vám se s pomocí jedné z vašich přítelkyň podaří uprchnout. Po dlouhých osmi letech, kdy jste se zotavovali, trénovali a spřádali své plány pomsty, nadešel konečně čas vzít si zpět, co je vaše.
Za dobu, po kterou jste byli pryč a kterou jste strávili tréninkem, se z vás stal profesionální zloděj a úkladný vrah. S pomocí nových schopností a plní odhodlání se vydáváte napravit křivdy minulosti a odhalit pravdu, která může být někdy stejně vražedná jako ostří nože.
Příběh, pravda, není nijak extra originální a celkové zasazení zlodějského mistra do ponurého viktoriánského města, které se jmenuje Anargal, se vám může zdát poněkud povědomé. Tím spíše nebude překvapením, když zjistíte, že se jedná o stealth hru s lehkými prvky RPG. Ano, tato hra je inspirována legendární sérií Thief a nejvíce posledním dílem. To je patrné i v rámci animací hlavního hrdiny. Rozdíl tu však přece jen je, Winter Ember je izometrickou stealth hrou. Všechno sledujete z vyvýšeného pohledu, což vám umožňuje mít daleko lepší přehled o dění kolem vás. Kdyby to tedy fungovalo tak, jak by mělo, ale k tomu se dostanu níže.
„Co je tvoje, to je moje“
Při svém návratu domů se ihned ze začátku seznámíte s hrou v prvních dvou misích, které slouží jako tutoriál. Poznáte tak všechny základní mechaniky hry, včetně vykrádání kapes, zbavování se stráží nebo využívání okolního prostředí. Taktéž vám bude povědomá (pokud jste hráli Thief) možnost vyrobit si různé druhy šípů s různými hroty. Budete tak moci zhasínat pochodně pomocí šípů s ampulkami vody nebo využívat lana ke šplhání na střechy a římsy.
Stealth mechaniky v této kradmé hře představují jeden z hlavních prvků celé hratelnosti. Na skrývání se ve stínech a vrhání se na nepřátele je něco skutečně fascinujícího. Winter Ember naštěstí tuto esenci v rámci své hratelnosti dokonale zachycuje. V každé oblasti, kterou navštívíte, se nacházejí předměty, za které nebo do kterých se můžete schovat. Ať už je to truhla, do které můžete vlézt, rákosí, za kterým se můžete krčit, vysoká tráva, ve které se můžete plížit, nebo bedny, na kterých můžete stát, je tu vše.
Důležitou úlohu hraje samozřejmě světlo a hluk. Hra poměrně šikovně využívá mechaniky přímého pohledu Arthura. Většina okolí kolem vás je tak skryta pod klasickou taktickou (případně válečnou) mlhou. V důsledku toho můžete své okolí pozorovat pouze tehdy, když se do daného směru podíváte. To naštěstí platí i pro vaše protivníky. Prakticky se dá říci, že pokud nevidíte vy je, nevidí ani oni vás.
Bohužel to už není pravda se zvukem. Jistě byste očekávali, že kvůli vašemu omezenému rozhledu budete spoléhat na zvuky o to více. Stejně tak to dělají vaši nepřátelé. Bohužel, tak to není. Nepřátelé zvuky, které vydáváte například při běhu nebo jiných činnostech, slyší, ale vy je neslyšíte, což je rozhodně špatně.
Město jako na dlani, ale raději se svezu
Dalším prvkem, který je spíše pro oko, jsou běžní občané města a vůbec město samotné. Anargal je poměrně rozlehlé místo a mapa hry je tak uspokojivá, že tím spíše oceníte i možnost rychlého cestování fiakrem.
Ve městě najdete mnoho baráků, nemůžete se však vloupat do všech. I když se vám u dveří onoho domu nabídne možnost podívat se skrze klíčovou dírku nebo skrze okno dovnitř, nemůžete se tam žádným způsobem dostat. To je opět velká škoda, zde bych řekl, že měl Thief přece jenom navrch a do velkého množství příbytků se dalo vloupat. Ano, jsou zde takové příbytky, ale je jich na tak velké město prostě málo. Na druhou stranu naleznete ve městě i zajímavé lokace, jako ilegální palírnu alkoholu, stanici stráží apod. Některé domy se vám pak zpřístupní postupem hrou.
O trochu výše byla zmínka o občanech města. V první řadě se sluší zmínit, že prosté občany nemůžete zabít (což by se dalo ještě pochopit), ale nemůžete je ani okrást. Ba co víc, dokonce když vás vidí, snažíte na ně zaútočit nebo když najdou mrtvé tělo, sice běží pryč, ale stráže neupozorní. Je však pravda, že od některých „náhodných“ obyvatel můžete dostat vedlejší úkoly, případně pokud se ocitnete u nějaké události a zakročíte, můžete dostat i bod schopností. Jaký je však význam běžných obyvatel? Po pravdě netuším, jedná se spíše jen o tupé panáky, aby hra nevypadala pustá.
Schopnosti mistra zlodějů
Ve městě naleznete také svatyně, které slouží pro ukládání pozic a také k možnosti vylepšit strom schopností. Ve hře nejsou žádné zkušenosti, body schopností se většinou nacházejí v uzavřených oblastech a jsou udělovány pouze za úspěch při plnění úkolů. Nicméně užitečnost a využití schopností je spíše tristní.
Schopnosti jsou rozděleny do tří poměrně strohých stromů po celkem osmi dovednostech. Tyto stromy se pak dělí na boj, stealth a výbavu. Mezi dovednostmi naleznete schopnosti jako aplikace jedu na šípy, vrhání nožů, které může prolomit krytí nepřítele, a tedy jeho obranu, lepší kvalita páčidel, více místa v inventáři (hodí se pro možnost nést s sebou více kořisti k obchodníkovi), regenerace zdraví a jiné libůstky.
Co je však poměrně nejhorším aspektem hry, je bezesporu samotný soubojový systém, nebo respektive jeho mechanismus. Souboje jsou poměrně pomalé, špatně reagují na zásah a blokování. Prakticky vše se točí kolem blokování, lehkého a silného útoku a protiútoku. Pokud se vám povede perfektně vyblokovat protivníka v momentě, kdy provádí útok, je lehce ochromen a vy jej můžete poměrně rychle dorazit. Problém je však u těžších protivníků, kde musíte využít kombinaci silných a slabých útoků, abyste mu rozbili obranu. Efektivním řešením se tak jeví použít klasický šíp, který způsobí krvácení, anebo šíp s aplikovaným jedem a poté se vrhnout na kontaktní boj. Samotný princip soubojů tedy není špatný, ale chybí mu vyladění a pomyslné dotažení, ostatně tak jako celé hře. Nicméně je fajn, že se můžete bránit a bojovat.
Zasněžený Winter Ember
Příběh se, jak název napovídá, odehrává v zimě, je tedy všude namrzlo, a pokud nedáváte pozor, můžete i uklouznout po ledu (ano, bez legrace). Ve sněhu zůstávají vaše stopy, které někdy mohou upozornit hlídkující stráže. Zpracování viktoriánského města spolu s příběhem dodávají hře ponurou atmosféru. Všude je cítit špína a beznaděj. Navíc je celé město pokryto různými římsami a prkny, kde se můžete plížit.
Některá místa nabízejí díky tomu i možnost si zvolit cestu, jakým způsobem se dostanete do cíle. Půjdete klasicky a budete se vyhýbat strážím, nebo zvolíte kradmé plížení nad hlavami nepřátel? Je to na vás.
Audio je poměrně povedené. Jde slyšet celkem reálně působící zvukové efekty, švihy mečem a blokování. Nechybí ani celá řada zvuků, které každému vašemu nepříteli dodají lidský prvek. Jen kdyby se i trochu lidsky chovali.
Winter Ember je ponurá izometrická stealth hra, která si bere inspiraci v sérii Thief. Můžete se potulovat ponurým viktoriánským městem, sem tam podniknout vloupačku do nějakého domu, zabíjet nepřátele nebo obchodovat na černém trhu a hledat tajné cesty a zákoutí. Hra má bohužel i poměrně dost nedostatků. Když nebudu počítat technické bugy, jedná se zejména o naprostou absenci hlubšího smyslu civilních NPC. Stealth mechanismy, tedy to, co táhne celou hru, jsou navrženy poměrně dobře, taktéž celková hratelnost je povedená. Výhodou je, že vývojáři se postavili velké kritice čelem a již potvrdili změny a opravy. V současném stavu je titul opravdu na tenké hraně mezi doporučením a nedoporučením – v jádru se nejedná o špatnou hru, ovšem má v sobě zatím mnoho nedostatků.
