Wingspan je jednou z prodejně nejúspěšnějších moderních deskových her vydaných v posledních dvou dekádách. Během necelých pěti let, které uběhly od vydání této enginebuildingové prvotiny americké autorky Elizabeth Hargrave, se jí ve všech jazykových mutacích prodalo více než 2,5 milionu kopií. Ve světě deskových her, ve kterém již sto tisíc prodaných kopií je považováno za bestseller, jde o naprosto závratné číslo, o němž si většina her ani neodváží nechat zdát. Díky svým jednoduchým pravidlům spojeným s překvapivou taktickou hloubkou dokázal nalákat nejen hráče občasné, ale i ty zkušené. A v deskoherním rybníčku vzedmul obrovskou vlnu her s přírodní tematikou, která stále neustupuje. Jen se podívejte na hry, které letos vydali čeští vydavatelé nebo které se teprve chystají. Wingspan, který česky vydává MindOK jako Na křídlech, je zkrátka fenomén. Jak si však stojí jeho videoherní adaptace?
Ornitolog amatér
Wingspan byla první vydaná hra Elizabeth Hargrave a okamžitě ji katapultovala do síně slávy mezi autory, jejichž jména zná každý, kdo se o autory deskovek zajímá. Nešlo o její první vytvořenou hru, tou byla malá karetka Řekni to květinou, se kterou vyhrála soutěž deskoherního studia Button Shy Games (Velkoměsto). Button Shy však vydání Řekni to květinou trochu trvalo, a tak Stonemaier Games stihli Wingspan vydat dříve. Po něm přišla se zajímavou hrou Mariposas o putování motýlů monarchů stěhovavých a v letošním roce ještě s výbornou The Fox Experiment o domestikaci lišek.
Wingspan vydalo studio Stonemaier Games, které stojí i za velice úspěšnými hrami Scythe (včetně její dětské verze), Vinohrad, Libertalia: Piráti vzduchomoří nebo chystaným Včelínem, který již po světě také sbírá nadšené ohlasy. Za líbezným vizuálním stylem stojí čtveřice ilustrátorů: Ana Maria Martinez Jaramillo, Natalia Rojas, Greg May a Beth Sobel. Wingspan je určen pro 1–5 hráčů od 10 let, kteří si jej užijí přibližně 40–70 minut. Jeho videoherní adaptaci pak dostalo na starost studio Monster Couch, které chystá i adaptaci deskovky Pelíšek (Cats and Quilts of Calico).
Ve hře Wingspan se coby ornitolog budete snažit přilákat do své voliéry co nejlepší ptačí populaci. Vaše voliéra má tři biotopy (lesy, lučiny a mokřady) a každý přilákaný pták pomůže zlepšit některou z vašich dostupných akcí. Těmi jsou shánění potravy (biotop lesů), snášení vajec (biotop lučin) a získávání nových ptačí exemplářů (biotop mokřad). Během čtyř herních kol tak budete vykonávat progresivně méně a méně akcí v každém kole, při chytrém vykládání ptačích karet se vám však tyto akce budou neustále zlepšovat a ve finále s málem akcí uděláte mnohem více. Když si totiž některou akci vyberete, spustíte nejen ji, ale také schopnosti všech ptáků, které v daném biotopu máte vyložené. Na konci hry bodujete za zajímavé ptáky, kořist, kterou uloví dravci, nasbíranou potravu, snesená vejce a soukromé úkoly. Na konci každého kola se navíc vyhodnotí jeden společný úkol, ve kterém si chcete vést lépe než vaši soupeři. Díky tomu má každá herní partie jiný cíl a vy se tak neuchýlíte k budování stále toho stejného enginu. Po přidání nejrůznějších rozšíření, z nichž videohra v současnosti obsahuje dvě (Europe a Oceania), se variabilita hry ještě zvýší a Wingspan se vám jen tak neohraje.
Roztáhněte křídla
Pokud bych měla vypíchnout jednu věc, která se ve videohře Wingspan opravdu povedla, je jí tutoriál. Ať již jste zkušení hráči deskoherní podoby Wingspanu a nemáte příliš videoherních zkušeností, nebo jste o hře nikdy neslyšeli, ale rádi zkoušíte videohry, případně jste ji (tak jako já) hráli jen jednou a je to již nějaký ten pátek, co jste hráli naposled jakoukoliv videohru, Monster Couch na vás myslel. Tutoriál vás perfektní formou naučí pravidla, ovládání, a přidá i nějaké ty strategické tipy. Je dostatečně krátký na to, aby vás nenudil, a zároveň se v něm dozvíte a osaháte si opravdu vše, co budete pro hraní potřebovat.
Pokud se rozhodnete k základní hře přidat některé z rozšiřujících DLC, opět jsou pro ně připraveny skvělé tutoriály, které vás novinkami v nich obsaženými provedou. Můžete si je navíc projít, i pokud DLC ještě nevlastníte, a na vlastní kůži se tak přesvědčit, zda jsou novinky dostatečně lákavé na to, abyste si je pořídili.
Ptáka poznáš po peří
Wingspan je často chválen za svoji líbeznou vizuální stránku. Ilustrace na kartách, které jako by vypadly z nějaké encyklopedie, barevná vajíčka, 3D ptačí budka, která slouží jako házecí věž pro kostky potravy, a ilustrace na desce hráče, to vše se spojuje ve velice hezký vizuální zážitek.
Videoherní Wingspan si však může dovolit věci, které by v deskovce nešly provést, a jde o skvělé změny. Při vyložení nového ptáka se o něm ihned dozvíte nějakou zajímavost, uslyšíte jeho zpěv, a dokonce zatřepotá křídly. Došlo i k mírným změnám v grafickém designu karet, které jsou v deskoherní podobě špatně čitelné, obzvlášť při zhoršeném světle nebo pro lidi, jejichž zrak není zcela bezchybný. Alespoň u kopie hry, kterou jsem měla v ruce já, to tak bylo. Je však možné, že v novějších verzích to napravili. U videohry je větší text i ikony na kartách a ilustrace ptáků se zvětší jen při jejich aktivaci.
Herní partii doprovází skvělý hudební podkres, poklidný, relaxační a nevtíravý. Vůbec nevadí, že jej slyšíte i hodinu v kuse, mimo jiné i díky tomu, že je prokládán právě zajímavostmi o ptácích a jejich zpěvem. Ačkoliv jsem tak chronický vypínač hudebních podkresů téměř u všech aplikací a videoher, u Wingspanu jsem udělala výjimku a i při opakovaném hraní jej stále ráda poslouchám.
Co se týče grafického designu hry jako takové a jejího ovládání, zde mám rozporuplné pocity. Velmi oceňuji, že hra přehledně ukazuje společné úkoly, a pokud máte nějaké schopnosti ptáků, které se spouští na konci kola nebo v tahu spoluhráčů, přehledně vám ukáže, ve kterém biotopu a na které pozici jej najdete, a při přejetí do daného biotopu je pták zvýrazněn.
Na druhou stranu mi nevyhovuje, že během celé herní partie vidíte vždy jen třetinu vaší hráčské desky. Videohra totiž ukazuje vždy jen jeden biotop a jednoduše mezi nimi přecházíte. Díky tomu mohou být vyložené karty ptáků velké, ale hůře vidíte celkový obrázek. V jednom z DLC se přidají ptáci, kteří odměňují za ptáky ve stejném sloupci (tedy napříč biotopy), a u takovýchto schopností mě to rozložení vyloženě obtěžovalo a vedlo jen k tomu, že jsem se ptákům s těmito schopnostmi vyhýbala. Zkrátka pro mě rozložení herní desky bylo velmi nepřehledné. Alespoň, že v jednom rohu herní obrazovky neustále vidíte, kolik máte celkem snesených vajec a jakou máte potravu.
Další problém nastává, pokud se rozhodnete nasbírat hodně ptáků do „ruky“, abyste měli velký výběr, případně je použili coby kořist pro dravce. Jakmile jich totiž máte pět a více, už z nich nic nevidíte a špatně se jimi listuje. Těžkopádné jsou i některé prvky ovládání. Příkladem je, že pokud máte u stolu jen jednoho spoluhráče a máte schopnost, která říká „vyber spoluhráče“, stejně jej musíte vybrat a potvrdit, i když vlastně jiná možnost není. A takovýchto drobností je ve hře více.
Na stole se spoluhráči, na obrazovce raději sama
Deskoherní Wingspan je určen pro až pět hráčů, přičemž v tomto počtu je možné hrát i videohru. Byla bych s tím však velice opatrná. Můžete hrát asynchronně nebo v reálném čase. Jenže ve hře není žádný způsob, jak s vašimi spoluhráči komunikovat, a každý z vás má na provedení svého tahu až pět minut. To je čas, který je i u stolu příliš dlouhý, tam si však s právě nehrajícími spoluhráči můžete alespoň povídat. Jenže u videoherního Wingspanu mezi vašimi tahy nemáte co dělat. V kombinaci s tím, že v základní hře v podstatě neexistuje žádná interakce mezi hráči s výjimkou soutěže o společné úkoly na konci kola, se hodinu trvající hra může změnit v poměrně nudný a frustrující zážitek. A to je škoda.
Osobně proto preferuji hraní proti umělému spoluhráči. Hra dokonce nabízí dva různé. Jedním z nich je automa, která je vytvořena podle automy v deskoherní podobě. Problém je, že pokud jste s automou v deskovce nikdy nehráli, absolutně nebudete tušit, co se na její straně ve videohře odehrává. Ačkoliv má totiž hra výborný tutoriál, o funkci automy se v něm nedozvíte vůbec nic. Nějakým způsobem tedy automa funguje, nevím jak, ale vím, že porazit ji vám nedá příliš práce.
Druhým umělým spoluhráčem je vyvinutá AI. U té si můžete nastavit lehkou nebo normální obtížnost a hraje jako živý hráč, s tou výjimkou, že její tahy jsou velice rychlé. Můžete si dokonce zvolit, s kolika AI spoluhráči chcete hrát a jakou má každý z nich mít obtížnost. A můžete i kombinovat živé a umělé spoluhráče. V beta testování je nyní těžká obtížnost AI, která by tak v budoucnu měla dát zabrat i expertním hráčům.
Ornitolog expert
Řada hráčů je také sběrateli. Proto i Wingspan nabízí 53 různých achievementů, které můžete za svoje herní partie získat. Některé z nich mají za úkol vás nalákat, pro jejich splnění vám tedy stačí jen dokončit první hru nebo vyhrát proti AI spoluhráči. Jiné už je obtížnější získat a nutí vás zkoušet nejrůznější strategie a cesty k vítězství. Zahrát tři ptáky v jednom tahu není nic snadného, a ukořistit jedním dravcem 50 ptáků je ještě těžší. Abyste je všechny dokázali splnit, z ornitologa amatéra se budete muset stát opravdovým expertem. Když se vám nějaká herní partie obzvláště povede, můžete si ji uložit do archivu a kochat se svým géniem i po letech.
V menu kromě ovládání a samotného hraní najdete i atlas ptáků, se kterými jste se již při svých partiích setkali, tedy vyložili je do svojí voliéry. U každého se můžete kdykoliv znovu podívat na jeho kartu, poslechnout si jeho zpěv i zajímavost o něm. I to vás nenápadně láká k opakovanému hraní. Kdo by odolal tomu, posbírat je všechny?
Ptáci z našich luhů a hájů…
V současnosti jsou vydána dvě rozšiřující DLC. V Europe najdete ptáky, se kterými se bez obtíží můžete setkat naživo i u nás. Toto rozšíření přidává několik různých schopností ptáků. Asi nejvýraznější změnou jsou schopnosti přímé interakce se spoluhráči, respektive kradení jejich těžce nasbírané potravy. Stále si budujete engine sami pro sebe, sem tam se vám však stane, že vás někdo o něco obere. Ačkoliv nízkou míru interakce vnímám u hry Wingspan jako mírné negativum, musím říct, že takováto zákeřná a nucená interakce na mě osobně působí spíše negativně a nepatřičně.
Další nové schopnosti evropských ptáků jsou již více v souladu se základní hrou. Získat můžete ptáky, kteří budou umět dočasně skladovat na svojí kartě jídlo, ale dovolí vám jej v případě potřeby použít. Pokud je však nepoužijete, tak jako u ptáků ze základní hry vám uložené jídlo dá na konci hry vítězné body. Naleznete zde i ptáky, kteří se roztahují na dvou pozicích v daném biotopu. Díky tomu máte ještě lepší akci biotopu, což může být obzvláště na začátku hry velká výhoda. Na druhou stranu vás některé společné i soukromé úkoly odměňují za počet ptáků v daném biotopu a v tomto ohledu vám velcí ptáci ublíží. Poslední zajímavou novou schopností je možnost nahradit jednoho ptáka za jiného, aniž byste museli utrácet jídlo.
DLC Europe hodnotím velmi pozitivně, do hry totiž nepřináší žádné nové mechaniky, jen přidává schopnosti ptáků. Jde tedy integrovat velice jednoduše, jen musíte překonat občasnou krádež od vašich spoluhráčů.
…i ti exotičtí
Druhé DLC vás zavede na opačný konec světa, až do daleké Oceánie. Toto DLC přidává do hry nový typ zdroje, nektar, který může sloužit jako jakákoliv jiná potrava. Pokud jej však nespotřebujete do konce kola, přijdete o něj. Zároveň hra odměňuje jeho použití. V každém biotopu totiž probíhá soutěž o to, kdo na vyložení ptáků v něm utratí nejvíce nektaru. Toto může být skvělé rozšíření pro ty, které Wingspan trochu omrzel a chtějí mu vdechnout nový život. Na druhou stranu to pro řadu hráčů může hru příliš měnit a směřovat ke strategiím, kterým by se oni věnovat nechtěli.
Kromě nektaru jsou v DLC nové úkoly, které se více soustředí na to, v jakém pořadí a kam přesně jste jednotlivé ptáky vyložili. Některé úkoly odměňují za vykládání ptáků se zvyšujícím se rozpětím křídel, jiné za to, kterým směrem ptáci koukají. To naštěstí hra přehledně ukazuje. Úkoly, které odměňují za konkrétní ptáky ve stejném sloupci, jsou ve videoherní adaptaci poněkud krkolomné, když vlastně téměř nikdy všechny sloupce pohromadě nevidíte. Naleznete zde také schopnosti kopírující schopnosti spoluhráče nebo takové, které se spouští až na konci hry.
Oceania Wingspan mění výrazně více než Europe. Což může a nemusí být klad. Záleží na tom, jak moc se vám líbí základní hra. A jak moc jste se jí přehráli v honbě za splněním achievementů a naplněním atlasu.
Wingspan je poměrně věrnou videoherní adaptací deskové hry stejného názvu, která česky vyšla coby Na křídlech. Hra má skvělý tutoriál, nevtíravý hudební podkres a krásnou vizuální stránku. Bohužel jí, alespoň pro mě, ubližuje uspořádání herní desky, na níž vidíte vždy jen jeden biotop, trochu těžkopádné ovládání, příliš jednoduchá obtížnost umělých spoluhráčů a možnost příliš dlouhých prostojů při hraní s reálnými spoluhráči. Pokud jste milovníky Wingspanu, tato videoherní adaptace vás může výborně zabavit. Pokud Wingspan nemáte rádi, toto vás nepřesvědčí, ačkoliv mě osobně v módu proti AI baví více než deskoherní Wingspan s přáteli.
