Komiksy, stejně tak jako knihy, umožňují jejich autorům vymýšlet všemožné i nemožné příběhy napříč reálným světem, paralelními vesmíry i zcela novými kraji. Když spojíte kouzelný svět magie a víl se steampunkem zaměřujícím se na technologie a páru, může z toho vzniknout umělecké dílo, obzvláště pokud do příběhu zahrnete emoce, humor i erotiku. Novinka z nakladatelství Crew je bezesporu veledílo lahodící oku. Potrpíte-li si na grafické orgie, Wika vám je rozhodně dopřeje, a to ve velkém stylu.
Pohádkový žánr ve steampunkovém dekoru
Ani ne tak dávno, v Panově světě plném magie a víl, se Titanie zamilovala do vévody Claymora Grimma a společně počali dceru pojmenovanou Wika. Štěstí novopečené královské rodiny však nemohlo trvat věčně. Princ Oberon se zlomeným srdcem a zaslepený zlobou zaútočil na Castelgrimm. Jeho vojska rozsévala zkázu a po krveprolití vévody i vévodkyně zaujal místo panovníka. Wika rázem přišla o domov, rodinu i o křídla, která jí byla odebrána kvůli jejímu vlastnímu bezpečí. Aby se mohla pomstít, musí dospět a zesílit, ale krutovláda Oberona ji dohání na každém kroku. Jako malá se ukrývala mezi elfy, avšak osud ji brzy přivedl zpět do krví nasáklé domoviny. Wika ještě ani netuší, jak mocnou sílu zdědila a co všechno bude muset obětovat, aby dosáhla své odplaty.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Žánr:
Překlad:
Redakce:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Thomas Day, Olivier Ledroit
Olivier Ledroit
Crew
Fantasy, Sci-fi, Erotické
Richard Podaný
Jolana Tichá
228
barevný
vázaná
233 × 310 mm
červen 2023
9788076791879
první
Zdroj: Crew
Wika je původně francouzská vícedílná komiksová série, která se při překladu do anglického jazyka dočkala kompilovaného formátu o úctyhodných rozměrech i váze. Nakladatelství Crew právě tuto ucelenou sbírku přineslo i k nám na český trh. Vázaná vazba komiksu náramně sluší, stejně tak jako velký formát, na němž skvěle vynikne jeho největší přednost. Wika je ohromující dílo se šíleně detailní a propracovanou kresbou. Olivier Ledroit odvedl skutečně precizní práci. Komplikované květinové vzory bezpochyby čerpající inspiraci ze secesního designu skvěle kontrastují industriálním prvkům typickým pro steampunk. Tolik péče věnované veškerým detailům, ať už se jedná o oblečení, výrazy tváří, architekturu, zbraně, všudypřítomná ozubená kola i rámování scén… to bere dech.
I když jsou některé kresby více skicovité, přesto jim nechybí smysl pro detail. Jiné jsou naopak propracované až do sebemenších podrobností, že od nich nedokážete dobrých pár vteřin odtrhnout zrak. Největší euforie se však dostaví, jen co narazíte na rozložitelné čtyřstránky. Ilustrátor zašel ještě dál a především v konečné fázi otáčí formát vertikálně, jako by mu vyhrazený prostor v knize zkrátka a jednoduše nestačil. Toto překlopení má svůj význam, ale čtenáře nutí otáčet s celou knihou na výšku, což alespoň v mém případě nebyla žádná sranda. Mít drobné ručičky se ne vždy vyplácí. Skutečně obdivuji úroveň detailů, kterou Olivier Ledroit dokázal do stránek dostat a zaplnit jimi každý kousek volného místa. Na druhou stranu hrozí, že kresba může přehlušit příběh. Postavy se totiž často ztrácejí v bohatě vykresleném pozadí, což může snadno odvést čtenářovu pozornost od toho důležitého. Wiku proto musíte číst trochu jinak než běžné komiksy.
Zlé a surové se měnilo ve šlechetné a čisté
Je vám asi jasné, že Wika je takovým skvostem primárně díky vizuálnímu zpracování, ale jak je na tom další podstatná složka komiksu, a to příběh? Scénář má jasný cíl a po celou dobu si za ním tvrdě jde, ale stejně jako se Olivier Ledroit snažil vymanit z formátu, i na komplikovaný scénář je přes dvě stě stránek málo. Dochází ke zkratkovitosti a časovým skokům, kvůli kterým se budování tohoto pohádkového světa zdá být mnohdy zmatené a nedotažené. Několik vedlejších dějových linií dokonce zůstalo neuzavřených, kvůli čemuž mi hlavou doteď běhá několik otázek, na které jsem v celém komiksu nedostala odpověď. Přeskočení několika let čtenáře ochuzuje o vyrůstání hlavní hrdinky mezi elfy i o její výcvik u Černých víl. Je to, jako byste pekli dort… vyjmenovali ingredience a vytáhli ho z trouby. Výsledku jsme se dočkali, a co bylo mezi tím, je sice nepodstatné, ale neméně zajímavé. I konečná bitva, jež by měla být velkolepým vyvrcholením celého příběhu, skončila dříve, než jsme se dostali do varu. Autorům se pracně povedlo na bojiště přivést tolik zajímavých postav, jen aby jim v závěru věnovali sotva pár vteřin slávy.
Zdroj: Crew
Snažím se tím říct, že příběh nemá dostatek prostoru na to, aby byl pořádně rozvinut. S mnohými postavami ani nemáme čas na to, se sžít, abyste pocítili byť jen malý záškub lítosti, když se jim něco stane. Wika je příběh o dospívání a disponuje několika typickými klišé prvky, jako je osiřelá princezna nucená postavit se na vlastní nohy, tragická ztráta rodičů, zlý záporák prahnoucí po její hlavě… to je v podstatě celá zápletka.
Místo pohodlí princezny byla hlavní hrdinka nucena protloukat se tvrdým životem na ulici i krást a bojovat o přežití, aniž by odhalila svou identitu. Kvůli tetování, které se mění v závislosti na emocích, a obrovské magické síle, se před svými pronásledovateli z řad vlastní rodiny už déle skrývat nemůže, a tak čelí osudu v krvavé bitvě epických rozměrů. I když se scénář zběsile žene kupředu, často se nezaobírá detaily a někdy jen stěží odhadujete, ke komu přiřadit komiksové bubliny, nabízí pár zajímavých obratů, hromadu všemožných emocí i pár morálních postřehů. Nelze však zamaskovat to, že příběh Wiky je natolik spletitý a složitý, že by si zasloužil daleko větší prostor, než je lehce přes dvě stě stran.
Oheň proti ohni, zlo proti zlu
Čeho jsem si nemohla nevšimnout, je, jak moc je příběh prošpikovaný sexismem v jeho různých podobách. Na jedné straně je Wika, v komiksu zobrazovaná jako mladá dívka oslnivé krásy s hlubokým výstřihem, pevným poprsím, dokonale tvarovaným pozadím, smyslnými křivkami, vyzývavými úbory, výraznými rty i pronikavýma očima. Ve stejném duchu jsou sexualizovány i další postavy, ve valné většině případů ženy, aby u čtenáře záměrně vyvolaly dojem, jak zatraceně jsou sexy, i když jdou do boje na život a na smrt prakticky polonahé. Jindy dostanou vibrační gumovou kachničku pro osamělé noci či je někdo plácne přes zadek jakožto projev náklonnosti a jeden z místních zvyků. Zdá se, že Panův pohádkový svět magie je místo, kde se ženy nebojí jít s kůží na trh. Mužští čtenáři budou jistě nadšení.
Avšak na druhé straně mince je zde Oberon. Abych to dokázala vysvětlit, nevyhnu se pár spoilerům, proto tento odstavec přeskočte, nechcete-li přijít o překvapení. Oberon je ztělesnění žárlivosti. ***SPOILERY*** Je extrémně majetnický a jeho největším „prohřeškem“ jsou sklony k incestu, které se komiksem táhnou od začátku až do konce. Oberon je záporák, jen protože nedokázal snést myšlenku, že by jeho sestra ulehla s někým jiným, natož s ním měla dítě. Wiku, svou neteř, hodlá nátlakem přimět ke sňatku a zplodit s ní vitálně silné potomky. Zatímco zvrhlý strýček neustále sází jednu narážku na ženské tělo za druhou a přitom rozhazuje návrhy na sex ze všech stran, intimní chvíle Wiky zosobňují proces změny dívky v ženu. Abych to shrnula. Snaha z Oberona dělat zápornou postavu je definována skrze jeho sexuální úchylky jakožto nástrojů k útisku. Je ten špatný, protože je zvráceným, sobeckým a nemorálním jedincem. A kdybyste to nepochopili na začátku, komiks vám to bude často připomínat. Zatímco Oberonův incestní vztah je považován za špatný, jiný je pojat jako ztělesnění té největší romantiky… to už vám spoilerovat nebudu.
U čtyř koulí obou mých dědů!
Co si tedy počít s tak nádherně ilustrovaným komiksem, jehož hlavní předností je kresba, ale příběh z mého pohledu pokulhává? Nechápejte mě špatně. Spousta částí se mi vážně líbila, jako například narážky na Harryho Pottera, Princeznu na hrášku či severskou mytologii. Líbilo se mi také, jak byly některé vážné pasáže protkány humorem pro odlehčení napětí… jen kdyby ten humor nebyl pořád o té samé sexuální tematice. Budování napětí zde funguje dobře, ale celkově mám pocit, že by Wika bez tak úchvatného vizuálu zapadla mezi béčkové komiksy, protože práce se scénářem není ani zdaleka tak dobrá.
Wika je vizuální skvost, který ohromí precizní a detailní kresbou. Olivier Ledroit dokázal na stránky vtisknout obdivuhodnou úroveň detailů, které berou dech. Avšak příběh by si zasloužil více prostoru, aby byl plně rozvinut a postavy měly možnost zapůsobit na čtenáře. Přestože scénář obsahuje několik zajímavých obratů a emocionálních momentů, jeho zkratkovitost často brání vytvoření pout s aktéry a lepšímu budování kouzelného světa víl. Celkově lze Wiku ocenit jako vizuální lahůdku pohádkového žánru se steampunkovým dekorem, která však nedosahuje plného potenciálu svého příběhu.
