Jedinou spravedlností na světě bez rozdílu pohlaví, vyznání, barvy pleti nebo společenského postavení je všemocná karma. Můžete si být jisti, že dokáže zasáhnout vždy, když je jí nejvíce potřeba. Přej a bude ti přáno, v opačném případě se ti dostane spravedlivého trestu za tvé nekalé činy, stejně tak jako hlavnímu hrdinovi dnes recenzovaného titulu s názvem Whateverland. Díky němu totiž naplno poznáte přísloví říkající „karma je zdarma“.
Magické vězení
Není divnější země než Whateverlandu, která slouží jako odpadiště nepotřebných věcí jedné zatraceně mocné čarodějky. Whateverland má však zároveň funkci jakéhosi nápravného zařízení pro darebáky, kteří Beatrice – oné čarodějce – zkříží cestu. Pokud nějaká postava ve videohře zažila takzvaný den blbec, je to právě protagonista tohoto příběhu, Vincent. Nadaný mladý zlodějíček se při své poslední loupeži šperků zámožné paničky lehce přepočítal. Ubohý Vincent totiž neměl ani to nejmenší tušení, že drahé klenoty chystající se právě odcizit patří pomstychtivé čarodějce. Jakmile se Vincent jen prstíčkem dotkne blyštivého náhrdelníku, Beatrice ho bez váhání pošle do jí vytvořené kouzelné říše, která v člověku probouzí ty nejhorší vlastnosti a mění ho do podivných podob podle zkaženosti vlastního nitra. Zároveň zde nikdo nestárne a nemůže ani zemřít.
Hlavní náplní hry je samozřejmě urputná snaha Vincenta se z tohoto bláznivého nadpřirozeného vězení dostat zpět do reality. Pomocnou ruku mu nabídne Nick, druhá hlavní a poloprůhledná postava… abyste to pochopili, Nick se po čase stráveném ve Whateverlandu stal duchem. Aby se Vincentovi i Nickovi podařilo Whateverland opustit, musejí čarodějku vyvolat za pomocí magického zaříkadla a poprosit o odpuštění. Má to ovšem háček, zaklínadlo není kompletní a je rozděleno na sedm jednotlivých částí, z nichž každý kousek vlastní jeden z mnoha obyvatel Whateverlandu. Tím startuje zběsilá honička za získáváním a kompletací kouzelné formule, jež by oba nešťastníky mohla z této šlamastiky dostat.
Ani kuře zadarmo nehrabe
Whateverland přichází s netradičním námětem prezentovaným skrze point-and-click adventuru, která si svou existenci musela vydobýt v nemilosrdných vodách Kickstarteru. Po úvodní zkušenosti ze skládky se před Vincentem otevře celý Whateverland, z hráčského pohledu celá mapa s možností se po ní svobodně přesouvat z místa na místo dle libosti či aktuální potřeby. Nick slouží jako Vincentův průvodce po šíleném světě a zároveň je to jeho ocásek pronásledující ho všude, kam vkročí. Sedm kousků vysvobozujícího zaříkadla vlastní osm postav, a jak už asi dokážete odhadnout, získat je od nich nebude zrovna dvakrát snadné, protože každý od vás bude vyžadovat nějakou tu protislužbičku.
Právě v těchto případech se Vincent může rozhodnout, jestli i zde bude nadále pokračovat v tom, co mu jde ze všeho nejlépe, v krádežích, nebo se zkusí polepšit a kousky zaklínadla si skutečně vysloužit poctivou prací. Hra totiž může vést k rozdílným koncům na základě vašich voleb. Snaha Vincenta postavy poznat, vyslechnout si jejich problémy, spřátelit se s nimi a pokusit se jim pomoct nakonec bude štědře odměněna. Každá mince má však rub i líc a místo konání dobra si vždy můžete zvolit jinou možnost. Myslete ale na to, že tato volba rozhodne o tom, jaký zážitek od titulu dostanete.
Hodný, či zlý Vincent?
Pokud se rozhodnete jít cestou dobra, Whateverland bude tou klasickou point-and-click adventurou, jakou jistě všichni moc dobře znáte. Do inventáře budete postupně sbírat jednotlivé předměty, ty používat k určitým činnostem, bavit se s postavami a řešit mnoho různorodých hádanek. Logické puzzly vám nabídnou celou řadu aktivit od třídění ryb přes vaření rámenu až po propojování potrubí, hledání ztracených kazet či skládání jazzové melodie. Přestože je princip hádanky většinou hned zřejmý, některé nepříliš jasně poukazují na cíl. Například není dost trefně vysvětleno, že propojení rádiových signálů musí vést do smyčky.
V opačném případě zlodějské dráhy se hratelnost trochu změní. Stále budete mluvit s postavami, ale místo přislíbení pomoci je doslova okradete. Vincent má po ruce své zlodějské nádobíčko o několika paklíčích, díky nimž se v cukuletu dokáže dostat do zabezpečených trezorů či jiných systémů. Krádeže probíhají formou logické minihry, během které musíte vhodně využít různě profilovaných šperháků nebo pilníkem některé části doslova odpilovat. Ačkoli jsou tyto hádanky nápadité a dokážou vám nehezky zamotat hlavu, pokud nebudete věnovat pozornost detailům, manipulace s nimi je dost kostrbatá. Jednotlivé šroubky a další části dovolující interakci jsou velmi drobné a přiblížení bohužel funguje pouze na střed, aniž byste se mohli zaměřit na konkrétní oblast. To vám znemožňuje se na vrchní či spodní část hádanky podívat zblízka, abyste lépe rozpoznali profil požadovaného paklíče nebo si všimli nenápadného detailu napovídajícího cestu k vyřešení. Kolikrát se mi také stalo, že nějaký z nástrojů odmítal vykonat svou funkci a pomohl pouze návrat do hlavního menu. S těmito problémy by rozhodně nebylo od věci něco udělat.
Během obou cest se setkáte s minihrou Bell and Bones. Jedná se o takový minifotbálek na hexagonální mřížce ve stylu tahové strategie. Úkolem je samozřejmě zaskórovat do soupeřovy branky, obehrát obranu a vyhnout se útoku. Hráč ovládá čtyři drobné postavičky, z nichž každá má speciální schopnosti a možnosti pohybu po hřišti. Bohužel se musím přiznat, že mě tato minihra přestala bavit hned v úvodním tutoriálu, protože je zbytečně zdlouhavá a prakticky v ní nemůžete prohrát. Hraje se totiž na jeden vítězný bod, a jakmile dostanete gól, vše nadále pokračuje a končí až ve chvíli, kdy bod získáte vy. Kamera je navíc pevně zakotvená v jedné pozici, což občas znesnadňuje výběr políčka poblíž postavy. Naštěstí se Bell and Bones dá lehce přeskočit, pokud se ve vašem inventáři nachází dostatek klubek vlny, což přivolá kočku skórující za vás.
Mistrovství chce čas
Whateverland se může pyšnit hned několika zajímavými postavami a jejich ještě zajímavějšími osudy. Je taková škoda, že s každou z nich můžete prohodit sotva pár slov, než se asi po deseti minutách přesunete k jiné. Přesto musím pochválit jednak výtvarné zpracování a jednak zvukovou stránku titulu. Hra v sobě odráží inspiraci díly Tima Burtona a svou temně laděnou atmosférou skvěle reflektuje celou svou náplň. U point-and-click adventur vždy potěší dabing, kterým Whateverland disponuje v odlehčenější formě s mnoha vtipy… i když někdy byl humor trochu na sílu. Hudba hrající v pozadí je hravá, nenásilná a příjemně dokresluje už tak barvitý příběh.
Whateverland se rozhodně mezi logickými adventurami neztratí, ale i po čtyřech měsících od vydání se v titulu sem tam objeví nějaké technické problémy, jako už například zmiňované potíže při zlodějských hádankách či nemožnost některé akce provést, dokud se nevrátíte do menu a zpět. Možná bych rovněž doporučila upravit uživatelské rozhraní při interakci s objekty. Když totiž na něco kliknete, objeví se nabídka pro výběr akce, jakou s předmětem chcete provést. Abyste však mohli kliknout na jiný objekt, vyvolanou nabídku musíte nejprve zrušit, protože do té doby nemůžete zkrátka kliknout na nic jiného. Je to drobnost, ale příšerně otravná.
Whateverland je příjemná point-and-click adventura snažící se o originalitu, kde se jen dá. To se jí daří, především co se týče vystavění netradičního světa, jeho zákonů, postav a logických hádanek, které velmi dobře oživují jinak jednotvárnou hratelnost. Odlehčující humor společně s vhodně zvoleným hudebním doprovodem umocňuje temně laděnou atmosféru s rysy Tima Burtona, ale vše se možná zdá trochu uspěchané. Hra stále vyžaduje dost práce i oprav, aby hráčům dokázala nabídnout ničím nerušený zážitek.
