Světlo skomírá, končetiny chladnou, zombík si ukousnul další kousek. Welcome to Paradize od vývojářského studia Eko Software skrz vydavatele Nacon na to jde ale úplně jinou cestou. Skoro. Víte, jak například ve Walking Dead (Michonne, A New Frontier) vás ti odporní tvorové chtějí jen sežrat? Nebo v Zombie Cure Lab, jak se je naopak snažíte vyléčit? Případně v Zombie Shooting Star, kde je chcete umlátit prsy anime holky? Spojte všechna tato tři témata dohromady, odečtěte všechno, co víte o Zombie Shooting Star, a vyjde vám počin, kde se na východ od ráje na svém zombíkovi můžete i projet jak na koníkovi!
Tady máme poslední útočiště, pojďte k nám
Je fakt, že Američané měli vždy na propagandu neuvěřitelný talent. Welcome to Paradize začíná tím, že je v televizi vysílána reklama, která láká během zombie apokalypsy na místo, kde je všechno ještě v pořádku. Proč? Protože tam přišli na to, jak nemrtvé ovládat a udělat si z nich své poslušné mazlíčky, kteří pomáhají nejen s chodem domácnosti. Zní to vážně skvěle. Akorát že vůbec. Když máte velkou koncentraci nemrtvých, vždy se musí něco pokazit, a tak přicházíte mezi těch pár šílenců do Paradize, jenž reálně není žádným rájem, ale obrovským hnojištěm před koncem světa.
Hned poté, co se během tutoriálu rozkoukáte, zjistíte, že jste prakticky nezastavitelný masakrátor, co má jen jediný cíl: Přežít. Samozřejmě vám k tomu pomáhají i vaši vlastní vyšlechtění mozkožrouti. Plníte jeden úkol za druhým, a to hlavní, budujete si svou vlastní základnu, která bude vaším výchozím bodem po celou dobu vašeho přežívání. Jak základnu budujete? Přece z hromady všude nalezitelných materiálů.
Můžu posílat zombíky do práce? Ano. Takže mi stačí, když budu běhat po mapě a plnit úkoly? Ani zdaleka. Jelikož se jedná o akční survival, grind je veledůležitou částí postapo sci-fi titulu. Strávíte tak hodiny a hodiny zabíjením, lovením, přežíváním a postupem vpřed, abyste zjistili, že jste v jedné krásné smyčce. Když jsem získal achievement za prvních sto zabitých a přestal je sám počítat, po deseti hodinách jsem si řekl, že jsem vyhladil už jedno menší české městečko. A to horší? Stále jsem bohužel neměl dost na to, abych postoupil někam pořádně dál.
Welcome to Paradize má teda těžký začátek, ale pak je super, ne?
Asi jak pro koho. Nepřátelští zombíci umí střílet s pistolí, mají ochranná brnění, nebo naopak útočná, případně si na vás klidně skočí. Vás zbraňový arzenál je sice vcelku široký – od luků po brokovnice, přes prkno po mačety, ale nemrtvých je víc a během bojů hodně rozhoduje vaše přizpůsobivost. Jasně, můžete se léčit i okamžitě, případně si vyrobit ihned nové obvazy (pokud na ně máte materiály) ale bohužel zde platí, že boj je super jen na začátku, pak se okouká.
Samotné ovládání je extrémně jednoduché a překvapilo mě, jak moc je intuitivní. Stačí jen střílet, běhat, uhýbat a případně umlátit vše, co se hýbe a nejste to vy. Následně postavte budovy nutné k přežití a jede se dál. Stavět, prodávat, vylepšovat, upravovat. Přímý survival obohacený o charakterové RPG prvky, kde vylepšujete i svého hrdinu, jehož si na začátku hry vyberete.
Ano, počin má i příběh a je nutné si ho přiblížit. Stojí za starou bačkoru a nebyl vůbec v ničem překvapivý. Hra na něj navíc vůbec nesází. Více se soustředí na určitou dynamičnost a zábavu, kterou chce hráči servírovat až pod nos. Její vrchol? To je ježdění na ochočeném zombíkovi, díky čemuž se zrychlí nekonečně otravné běhání po mapě. Což je tradičně to nejnudnější, co může počin se slabým příběhem doplnit. A to je zde i možnost rychlého cestování mezi určitými body na mapě.
Tam a zase zpátky, a zase tam, a zase zpátky
Nenávidím běhání po mapě a jen čekání na to, co se stane. Welcome to Paradize je především o běhání a čekání na to, co se stane. Navíc minimapa je místy až neuvěřitelně nepřehledná, protože nespolupracuje s terénem, takže i když jsem prakticky profesionální skaut, hledat úzkou žlabinu, abych si otevřel bránu v plotě, kde se musím probít přes sto řvounů, mě vážně nebavilo. Navíc když ty moje lemry v lese nenatěžily dost dřeva, abych nemusel řešit, že mi došly šípy.
Spasitelem by mohla být kooperace s kamarády, při níž se budete v Paradize snažit přežít spolu, ale stále to není úplně ono. Něco tomu chybí a já si myslím, že je to lepší vizuál. Počin není žádným grafickým klenotem a rozhodně jím také nemá být. Smrdí z něj onen účel „především pobavit“, ale po několika hodinách mě ta zábava přešla. Nic nového se totiž vlastně nedělo. Skončil jsem v herní smyčce, kde není cesta ven. To samé s hudbou. Nepamatuji si ji, tudíž si dovolím říct, že mě vůbec neoslovila. Nejsem si tak jistý, jestli tam vůbec nějaká byla (nebojte, byla).
Welcome to Paradize se pro mě stává kandidátem na nejrozporuplnější titul roku. Budování základny? Super. Ovládání zombíků? Paráda. Projíždění se na zádech nemrtvého? Sranda. Vyhlazování nemrtvých? Masakr. Grafická podoba? Průměr. Hudba? Nula. Humor a nadsázka? Chvilku zábava, brzy hrozná nuda. Nevím, co si o počinu pořádně myslet, ale jisté je, že dokáže zabavit každého fanouška survivalů. Holt ztřeštěnost občas svět nespasí.
