Popravdě, Addamsova rodina nikdy nepatřila k mým oblíbeným filmovým či seriálovým favoritům. Respektive, mísení humoru, hororu a fantasy v tomto světě mě zkrátka neoslovilo. Tím ovšem neříkám, že by nešlo o leckdy kvalitní zpracování. Například dva Sonnenfeldovy celovečerní filmy z počátku devadesátých let (ve kterých si zahrála i Christina Ricci, která ve Wednesday představuje jinou postavu) nebo docela zábavný animák, který běžel spolu s Pokémony, Strážci vesmíru a Spider-Manem každé víkendové ráno. Nikdy jsem však o nikom z této netradiční rodinky nechtěl vědět nic víc. Nepotřeboval jsem nové příběhy, nová zpracování, nezajímalo mě to. Pak přišel Tim Burton s Jennou Ortegou… a já se zamiloval.
Vedlejší postavy ve stínu hlavní hvězdy
V první řadě chci vyzdvihnout výkon právě Jenny Ortegy, která se pro tuhle roli doslova narodila a vtiskla do ní neuvěřitelně zábavný šmrnc. Každý její úhyb očima, výrazy obličeje v různých situacích nebo ten výtečný nápad téměř vůbec nemrkat mě dostával do kolen. Díky rozšíření či zúžení očí a mikro pohybům svalů v obličeji na představitelce hlavní hrdinky seriálu zkrátka poznáte, jaké emoce jí zrovna protékají. Obecně se dá říct, že Jenna vysoce převyšuje i své zkušenější kolegy a ukazuje, jak to vypadá, když se herec naprosto sžije se svou postavou.
Zdroj: Netflix
Už jen úvodní scéna s bazénem, která vede ke všemu, co Wednesday zažije, je výtečná a připoutá vás k ní, ať chcete, nebo ne. To je zároveň skvělá zpráva, když máte postavu, díky níž se těšíte na další díly. Jenže v tomto případě je Wednesday tak trochu jediná postava z celého seriálu, díky které se na něj budete chtít koukat. Ne že by ostatní byli vyloženě špatní. Catherine Zeta-Jones jako Morticia je naprosto půvabná. Emmy Meyers je jako „ta praštěná spolubydla“ neskutečně sympatická. Gwendoline Christie jako ředitelka školy je naopak nekompromisní a záhadná. Většina hereckého obsazení je vybrána skvěle a nijak mi nevadí, ale vzhledem k brilantnímu výkonu Jenny Ortegy se prostě ztrácí. Někteří působí spíše směšně a až přehnaně stylizovaně. V konečném důsledku je tedy škoda, že zde není žádná další výrazná role (až na případ, který zmíním následovně), která by dokázala utáhnout seriál, pokud by se s Jennou cokoliv stalo a nemohla či nechtěla natáčet dál. To samé mimochodem platí pro všechny seriály i filmy, kde až příliš výrazně září jeden člověk.
Burtonův dotek i jeho absence
Koho chci hned na druhém místě z herců pochválit je Victor Dorobantu – rumunský kouzelník a iluzionista, jenž ztvárňuje Věc (Thing). Onu slavnou magickou ruku. Pomocníka a důvěrníka celé rodiny. Možná je divné to tvrdit, ale stejně jako Jenna, i on byl zřejmě pro svou roli předurčen. Díky svým šikovným magickým prstíkům dokázal na tak drobnou postavu vrhnout obrovské světlo. To krásně ukazuje, že mnohdy stačí jen šikovné pohyby těla beze slov ke kvalitnímu hereckému výkonu. Ke všemu Victorovi stačí jen prsty se zápěstím a herecký koncert je na světě. Není proto divu, že scény, kde je Věc sám, je obrovsky zábavné sledovat.
V otázce režie musím začít Timem Burtonem, který režíroval první čtyři epizody. Asi neprozradím nic převratného, když potvrdím, že právě tyto čtyři díly patří k té lepší polovině seriálu. Gandja Monteiro a James Marshall příběh sice dotáhli na pevných a solidních základech do slušného konce, ale Burtonův styl je natolik rozpoznatelný a kvalitní, že jen ho napodobit, je téměř nemožné. Bohužel, každý z nich jednu ze svých dvou epizod do konce nedotáhl, kulantně řečeno.
Zdroj: Netflix
Scénář jako na horské dráze
Co se týče scénáře, jedná se sice pouze o moderní fantasy/teen komedii s dramatickými a hororovými prvky, proto zde nejlepší scénáristy současnosti nehledejte. Pro čtyřčlenný tým se však podařilo získat zajímavou posilu. Miles Millar, který je podepsaný například pod seriálem Smallville, se podílel na scénáři několika dílů, ale také pomohl celý seriál vytvořit. Sarkastické a „smrtící“ hlášky Wednesday se povedly, stejně tak je její postava dle mého napsaná skvěle. Mně osobně vyhovuje, že jde o lehce obrácený charakter oproti verzi, kterou předvedla Christina Ricci. Zatímco ona v devadesátých letech ztvárnila slečnu, jejíž přirozeností je morbidnost a fascinace smrtí, u verze Ortegy je ona gothická mystická morbidita, samotářské chování a odtažitost spíše umně vybudovaná obrana proti emocím. Mně k ní tato verze sedí víc a zejména jedna scéna s Věcí je díky tomuto vnitřnímu křehkému světu obzvláště emočně napínavá.
Režisérská roztříštěnost a až na jednu výjimku scenáristická nezkušenost zapříčinila to, že ačkoliv si seriál drží po celou dobu svou tvář, ať už lépe či hůře, vše se točí okolo charismatu Ortegy, což mu neskutečně pomáhá. Nepřítomnost Burtona je však bohužel znát. Přestože se ve druhé polovině seriálu najde stejný počet skvělých okamžiků, finále je dost předvídatelné a šikovně jen láká na druhou sérii. V rámci žánru se však určitě jedná o lepší nadprůměr, který má reálnou šanci napravit hodně chyb a všem hercům dát možnost trochu vyzrát a zlepšit svůj um. Protože potenciál u mnohých je.
Kdyby vás náhodou seriálová verze nenadchla, nebo naopak až moc, můžete Hydea zkusit zkrotit ve stejnojmenné deskové hře Wednesday: Hyde útočí.
Seriál Wednesday je povedenou moderní teenage fantasy, která dokáže udržet i starší publikum. Detektivní zápletka je v polovině odhadnutelná, ale i tak je zábava sledovat Jennu Ortegu v jejím urputném a výrazově (tělem i tváří) bohatém odhalování stop. Spoustu chyb naštěstí dokážete odpustit, protože vás seriál jako celek jednoduše chytne a nepustí. Nejvíc tak zamrzí nepřítomnost režiséra Tima Burtona ve druhé půlce a kvůli tomu celkově slabší nevýrazný konec.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Michal Černý.
