Francouzští vývojáři z Eugen Systems jsou na poli válečných RTS zkušenými harcovníky. Na výsluní je dostala série Wargame, nabízející pohled do alternativní studené války, která přerostla ve válku světovou. Hráče si tehdy získala především široká paleta frakcí a vozidel, z nichž si mohli stavět vlastní regimenty a následně přeměřovat se svými výtvory síly proti ostatním hráčům. Tuto mechaniku trochu pozměnila jejich další série Steel Division, která celoplošný výběr z jednotek daného státu snížila na úroveň jednotlivých divizí, což některým hráčům přišlo limitující. Avšak byla to právě Steel Division 2, která přinesla novinku War General, obrovskou kampaň na úrovni celých armád, která kombinovala strategický a taktický rozměr boje. WARNO, oznámené před dvěma lety pouze na PC, se mělo stát hybridem mezi těmito dvěma sériemi, kombinující to nejlepší z obou. Povedlo se?
Peklo nese jméno Fulda
WARNO dostalo od sudiček do vínku poměrně solidní singleplayerový základ. Hlavním lákadlem je kampaňový systém War General, který v současnosti nabízí pět různě dlouhých a náročných scénářů, v nichž můžete hrát za obě strany (tj. NATO a Varšavskou smlouvu) v sektoru CENTAG. Nejspíš vás také potěší, že si tyto kampaně můžete užít i v režimech PvE a PvP pro až čtyři hráče. Systém je jednoduchý – obě strany mají své úkoly a střídají se na kola, během nichž mohou na strategické mapě táhnout jednotkami. Pokud dojde k bitvě, logika hry na základě terénu vybere odpovídající mapu a hra se přesune do taktického režimu, kde spolu obránce a útočník svádí boj o kontrolní zóny. Bitvu vyhraje ten, kdo získá více kontrolních či destrukčních bodů, a míra jeho vítězství je odvozena od rozdílu skóre mezi vítězem a poraženým. To poté ovlivňuje bojeschopnost jednotky, která se boje účastnila, na mapě strategické, v krajním případě až do bodu jejího úplného vyčerpání či zlomení.
Jedná se o chytlavý koncept, který vás donutí přemýšlet ohledně svých zdrojů z dlouhodobého hlediska, jelikož jednotky se nedoplňují a máte jich pro splnění svých úkolů omezené množství. Nevýhodou však je repetitivnost. Jelikož většinou budete několikrát bojovat o to samé místo se stejnými regimenty, je možné, že vám po pár hodinách herního času přijde, že se vás hra snaží donutit odehrát jednu bitvu třikrát – nutno říct, na té stejné mapě.
Podružným singleplayerovým obsahem jsou Operations, což jsou de facto jednotlivé mise, které můžete hrát pouze sami a za jednu konkrétní stranu. Pokud se chcete naučit základy hry, právě ony jsou ideálním způsobem, jak se naučit neprodat svou kůži lacino. K dispozici máte samozřejmě i tradiční Skirmish, ve kterém máte na výběr z více než 40 map.
Veteráni z předchozích her od Eugenu si jistě vzpomenou na to, že zrovna umělá inteligence nikdy nebyla tou nejsilnější kartou vývojářů. Zatímco v prvním Wargame prakticky cheatovala, v dalších hrách se uchylovala k neobratným lidským vlnám, s nimiž si každý hráč s IQ nad úrovní pokojové teploty dokázal poradit, nebyl-li naprosto přečíslen. Možná vás potěší, že v tomto díle UI tolik nespamuje, zkouší lépe nasazovat hloubokový průzkum a dokáže vést i slušnou protipalbu dělostřelectvem, ale stále se opírá především o nejtěžší jednotky ve svém arzenálu, má problém s vedením kombinovaného boje a flexibilním pathfindingem. Nováček se pravděpodobně i tak zapotí, ale zkušenějším hráčům bych doporučil pro maximální zážitek lidského protihráče.
Zdroj: Eugen Systems
V mulťáku je každý generálem
Tož, multiplayer. Až vám po načerpání zkušeností narostou chloupky na hrudi a budete si připadat jako druhý Žižka, určitě budete mít chuť na další výzvu. Základním předpokladem pro jeho hraní je vytvoření si vlastního decku z dostupných brigád a regimentů šesti národů či vybrání některého z předvytvořených od vývojářů. Pro zvědavce rovnou zmíním, že Čechoslováci zatím bohužel dostupní nejsou, ale byli přislíbeni v rámci DLC SOUTHAG na rok 2025. Vzhledem k tomu, že každá brigáda má jiné charakteristiky a celkově máte na výběr až 1000 různých jednotek a vozidel, se nudit při kutění určitě nebudete.
Poté, křest ohněm! Hráči sami mohou zakládat souboje od 1vs1 až po 4vs4, nejvíce populárními jsou však gigantické bitvy 10vs10, odehrávající se na oficiálních serverech Eugenu. Každý tým má na kupování jednotek určitý počet bodů, které jsou přerozdělovány mezi jeho členy. Princip hraní je téměř stejný jako v SP. Týmy buďto hrají na destrukci, ve které vyhraje ten tým, který zničí víc hodnotnějších jednotek, nebo na dobývání, kde se hraje na obsazování důležitých sektorů. Pokud máte vznětlivou povahu a na základě výsledku bitvy jste schopni sprovodit svůj monitor ze světa, pravděpodobně pro vás bude lepší menší počet hráčů – v těch největších bitvách se stáváte jen jedním z ozubených koleček vaší válečné mašinérie a sami o sobě máte jen malou šanci bitvu rozhodnout, ať už jste sebelepším hráčem.
Zejména pak multiplayer pak ovlivňuje váš celkový rank ve hře, který sice z praktického hlediska nic neznamená, ale každý hráč se cítí lépe, má-li na své straně level 20, než když se vedle něj krčí level 2.
Válka je strašná – ale dá se na ni koukat?
Ačkoliv většinu času strávíte v maximálním oddálení kvůli co nejlepšímu přehledu o situaci, při přiblížení WARNO graficky nevypadá vůbec špatně. Blyštící se reaktivní pancíř, zvedající se prach na týlu tankových formací či hořící trosky západoněmeckých usedlostí doplňují celkový pocit z této studenoválečné scenérie. Pochválit je třeba zvlášť detaily na jednotlivých vojácích, kteří zejména ve Wargame připomínali spíše figurky. Potěšeni budou i audio degustátoři, jelikož WARNO má ze všech her od Eugenu pravděpodobně nejlepší ozvučení bojiště vůbec. To vše je doplněné poměrně chytlavou technowave hudbou. Při porovnání s nejbližší konkurencí Regiments od Bird Eye’s Games a Broken Arrow od Steel Balalaika, které mělo tento rok open betu, si tedy WARNO v těchto ohledech nevede vůbec špatně.
Hra přitom není náročná na vaše železo. Minimální požadavky udávané vývojáři jsou dnes již přinejmenším směšné, takže pokud jste nezůstali někde v roce 2002 s faxem napojeným na čínskou bramboru, jsem pevně přesvědčen, že nebudete mít problém WARNO utáhnout. Jistotu mohou mít ti, kteří již hráli Steel Division 2, aniž by se jejich procesor odporoučel do nebíčka.
Ke konci zmíním, že hra má v tuto chvíli slíbený další obsah až do poloviny roku 2025 – velká rozšíření NORTHAG a SOUTHAG, přidávající další brigády, národy, kampaně i jednotlivé mise, spolu s menšími DLC Nemesis 1 a Nemesis 2, která budou přidávat čistě jednotky. Vývojáři také přislíbili editor map a další podporu pro komunitní modifikace, aby hra mohla i bez nich žít vlastním životem.
WARNO je důstojným nástupcem svých předchůdců, který nejednomu studenoválečnému labužníkovi udělá radost. Určitě však nesedne každému, což platí i pro fanoušky starších dílů. Vybírejte dle toho, co si od něj slibujete.
