Občas se mě někdo zeptá, jak vlastně vnímám vesmír. Já jim na to odpovím: „Vesmír je chladná a neúprosná propast, v níž lidská existence nemá žádný objektivní smysl ani význam. Jsme jen dočasné shluky atomů, vzniklé náhodou, uvězněné v plynoucím čase, který nás nevyhnutelně směřuje k zániku. Veškeré naše sny, lásky, bolesti i triumfy jsou nepatrné, bez ozvěny v nekonečnu, v němž hvězdy umírají stejně lhostejně jako my. Nakonec po nás nezbude nic – ani památka, ani otisk, jen chladný vesmír, který nikdy nepoznal, že jsme tu byli.“ Když se tak objeví nějaký počin, jenž se odehrává v tomto nekonečném prostoru, neváhám a jdu do něj. Ostatně, kosmická loď, kamarádi, nezačíná to na „Star“, není moc nad čím přemýšlet, dal jsem dohromady svou Void Crew a vydal se prozkoumávat, což mi z Hutlihut Games umožnili vážně do sytosti.
Prázdno… dusno… ticho
Void Crew nás zavádí do temného a nehostinného vesmíru, kde se hráči ujímají rolí posádky vesmírné lodi v boji proti neznámým hrozbám. Titul staví na premise spolupráce a přežití v extrémních podmínkách, přičemž kombinuje sci-fi prvky s taktickým plánováním. V porovnání s jinými kooperačními vesmírnými hrami, jako je například Pulsar: Lost Colony nebo Barotrauma, se Void Crew zaměřuje na akčnější a intuitivnější přístup. Když už jsem tu začal počiny vyjmenovávat, hratelností bych řekl, že je náš titul příběhově nejblíže asi k Sea of Thieves. Jen v nekonečné prázdnotě.
Příběh tak rozhodně nepatří mezi nejsilnější složky hry, ale slouží jako solidní základ pro dynamické mise a prozkoumávání galaxie. Konflikt mezi lidstvem a tajemnými nepřáteli z vesmíru nabízí dostatečnou motivaci k objevování a bojování. Vývojáři sice mohli přidat více dějových zvratů a osobnějších momentů, ale i tak hra úspěšně buduje atmosféru napětí a neustálé hrozby. Samotný děj je totiž prezentován skrze stručné briefy před misemi a občasné dialogy během hry. Jednoduše se tak dá říct, že herní příběh můžete ignorovat a soustředit se na frakce a týmovou zábavu, což je ostatně hlavní motor.
Vše je totiž založeno na týmové spolupráci, což znamená, že postavy hráčů jsou spíše nástrojem než hluboce vykreslenými osobnostmi. Každý hráč si vytváří vlastního člena posádky, přičemž hlavní důraz je kladen na role a týmovou synergii spíše než na individuální příběhové linky. Na výběr máme tak Pilota, Inženýra, Gunnera a Scavengera. Ideální rozestavení. Jeden loďku řídí, druhý opravuje, jeden střílí no, a pak… no scavenger je prostě divná role pro fajnšmekry. Vývojáři se snažili vytvořit variabilní herní styl, kdy každá role má vlastní specifické úkoly a vybavení. Postupem hry lze odemykat nové dovednosti a vylepšení, což přispívá k větší individualizaci herního stylu každého hráče. Sami si tak titul nemáte šanci vůbec užít, potřebujete kamarády, tým a především naučit se komunikovat, protože bez toho to nejde.
Zdroj: IGDB.com
Void Crew je vcelku snadný
Hratelnost je založena na spolupráci a koordinaci, což přináší jedinečný a pohlcující zážitek. Mise se skládají z různorodých úkolů, od oprav lodi po boj s nepřátelskými silami a průzkum neznámých částí vesmíru. Každá úloha vyžaduje pečlivé plánování a komunikaci mezi členy posádky. Oproti jiným vesmírným kooperačním hrám je Void Crew svižnější a přístupnější pro nové hráče. Akční sekvence jsou napínavé, ale zároveň nejsou přehnaně složité. Titul je extrémně přístupný nováčkům i pokročilým, což mě s mým malým týmem neuvěřitelně bavil. Výzvy se postupně zvyšují, takže navíc máte neustále pocit pokroku a zlepšování svých dovedností.
Vše tak stále stojí na misích, ale především vaší ochotě spolupracovat. Osobně vám tak dám jednu důležitou radu. Najděte si tým, než do hry půjdete. Vážně. Přístup už od začátku je totiž důležitý. Nejde jen o to, abyste si vybral roli, ale aby zde vznikla nějaká vzájemná týmová synergie. Když máte znechuceného kamaráda, jeee tohle na mě zbylo, je to sakra nuda, a ten jeden hráč vám počin znechutí. Ani bossové vás pak nezabaví. Žádní.
Ovládání ve Void Crew je intuitivní a dobře přizpůsobené. Přepínání mezi různými funkcemi lodi je plynulé a logické, což minimalizuje frustraci při kritických situacích. Některé mechanismy by však mohly být lépe vysvětleny v tutoriálu, zejména pro nováčky v žánru. Samotný tutoriál je totiž hodně postavený na metodě pokus-omyl. Nikdo nemá náladu v něm trávit život, na druhou stranu, spousta základů vám poté unikne. Je to takový balanc nebalanc.
Zdroj: IGDB.com
Všude jsou barvičky
Grafický styl hry je čistý a moderní, s důrazem na detail a atmosféru vesmíru. Lodě a vesmírné stanice mají realistický design, zatímco efekty světla a stínů dodávají na dramatičnosti. I když hra nepatří mezi vizuálně nejpokročilejší tituly, její styl je dostatečně působivý a funkční. Animace jsou plynulé a design nepřátel i prostředí přispívá k pocitu osamělosti a nebezpečí v nekonečně nicotě. Navíc hra není výkonem náročná a může si ji zahrát skutečně každý, i s trošku starším strojem.
Zvuková ambientní stránka Void Crew je velmi kvalitní a podtrhuje celkovou atmosféru hry. Hudba vytváří dojem tajemna a neznáma, zatímco zvuky motorů, střelby a varovných systémů dodávají autenticitu. A autenticitu myslím vážně, autenticitu. Není to zběsilé pjú pjů jako ve Star Wars.
Jestli bych měl dát nějaké shrnutí, tak rozhodně vyzdvihnu vesmírné lodě a vybavení, které jsou dobře udělané a zábavné. Jenomže, jako celou dobu, mi titul přijde hrozně nedotažený a nepromyšlený úplně do detailů. Vše je zde jako na dlani, ale když si ten drobeček vezmete, vlastně nevíte co s ním. Navíc dle mého titul troskotá na lidech a spolupráci. Všichni chceme vyhrávat a užívat si to, ale nejde to donekonečna že?
Void Crew je skvělou volbou pro milovníky kooperačních her a vesmírných dobrodružství. Nabízí intenzivní týmovou hratelnost, dynamické mise a dobře vyvážený mix akce a strategie. Přesto budu tvrdit, že titul není úplně do maximálních detailů promyšlený. Jako by mu chyběl takový ten pomyslný hyperskok. Navíc tutoriál je hrozně zdlouhavý a dle mého ne úplně ideálně podaný. No nic, jdu si vzít své laserové dělo, a prostě střílet, protože můžu. Letu zdar a v temnotě obzvlášť!
