Budovali jsme město, osidlovali statek a tvořili poklidnou krajinu národního parku. Ale víte, co jsme ještě nezkusili? Spojit to všechno dohromady! Možná vás to, tak jako mě, ani nikdy nenapadlo. Ale koho to rozhodně napadlo, jsou autoři sady rozšíření, která pod názvem Velkovšechno nedávno vyšla v češtině díky práci vydavatelství REXhry.
Pozor, samostatně nehratelné!
Velkosérii tvoří tituly, které patří mezi ty nejopěvovanější od amerického studia Button Shy. To se specializuje na vydávání malých chytrých karetních her do kapsy. A ačkoliv v českém vydání mají tituly výrazně větší krabičku, stále jsou malé. A chytré. A tak akorát do větší chlapské kapsy. Ženy budou zřejmě muset využít služeb kabelky.
Do série patří tituly Velkoměsto, Velkostatek a Velkopark, plus hromada rozšíření, která česky najdete přímo v krabičce s příslušnou základní hrou. V letošním roce má navíc Button Shy v plánu vydat ještě díl odehrávající se v kasinu, tedy jakési Velkokasino (v originále Casinopolis).
V krabičce Velkovšechna nějakou základní hru budete hledat jen marně. Namísto toho se zde nachází čtyři sady po šesti kartách, propojující mezi sebou jednotlivé díly série. Městostatek, který vyšel coby Combopolis v roce 2021, vám umožní použít zároveň karty z Velkoměsta a Velkostatku. Městopark (Combopolis II) z roku 2023 propojuje Velkoměsto a Velkopark. Díky Statkoparku (Combopolis III), taktéž z roku 2023, budete moci spojit karty z Velkostatku a Velkoparku. A konečně Velkovšechno, vydané v roce 2023 jako Ultimopolis, propojuje všechny tři základní hry dohromady.
Je Velkovšechno pro všechny?
Pokud milujete předchozí tituly Velkosérie a chcete ještě větší výzvu, Velkovšechno vám ji přinese, a rozhodně nebudete litovat. Musíte však ty předchozí tituly mít všechny. V opačném případě se vám Velkovšechno opravdu nevyplatí. Pokud máte doma jen jeden z titulů Velkoměsto, Velkostatek a Velkopark, Velkovšechno vám nenabídne vůbec nic. I pokud máte doma dvě ze tří základních krabiček, a je úplně jedno, které dvě, většinu obsahu Velkovšechna prostě na stůl nedostanete. Musíte mít zkrátka vše. A toužit po tom, mít ještě víc. Přiznejme si ale, že kompletní Velkosérie už není tak levná jako v případě, že si pořídíte jen jednu krabičku.
Zatímco u základních her jsem byla vděčná, že se REXhry pustily do vydání rozšířených verzí, tady to bude pro některé hráče spíše na obtíž. V originále totiž jednotlivá propojovací rozšíření vycházela samostatně, což mělo podle mě potenciál oslovit více lidí. Ne každý totiž chce v podstatě tři verze téže hry, často vám dvě stačí.
Zapomeňte na big box
Velkovšechno zakoupíte ve stejné krabičce jako ostatní tituly série. Na poličce celá série díky tomu vypadá krásně úhledně, a ještě ilustrace na obálce tvoří jednu velkou krajinu. Což u her zbožňuji, a to i přesto, že si je stejně nikdy nevyskládám tak, abych tu veleilustraci viděla.
Malá krabička má jednoznačně něco do sebe. Nemůžu se však ubránit tomu, že zrovna v případě Velkosérie bych ocenila nějaké řešení, do kterého by se vešly všechny díly. Ony jsou totiž krabičky poloprázdné, ale přitom se do nich s papírovým insertem nevejdou karty v obalech. Věřím, že nějaká krabička s rozdělovači, v níž by bylo úhledně vše poskládané, by potěšila nejednoho fanouška.
Ne o moc větší
Jaké jsou vlastně změny při hře s Velkovšechnem? Vyberete si některou kombinaci základních her. Každý balíček zamícháte zvlášť a otočíte z nich jednu kartu lícem dolů. Tyto karty vám, tak jako normálně, budou určovat bodovací podmínky. Akorát namísto tří úkolů z každého balíčku otočíte jen jeden. Pak vezmete balíček šesti karet z Velkovšechna, jednu z nich náhodně použijete jako poslední bodovací podmínku a jednu náhodně vyložíte na stůl. Zbytek karet z Velkovšechna bude muset na svoji chvíli čekat v krabici.
Když jste na tahu, doberete si z každého balíčku jednu kartu. Z těch dvou, potažmo tří karet si pak vyberete tu nejlepší, kterou do své krajiny umístíte. Zbytek bude odhozen. Hra s propojovacími rozšířeními tak nezabere o moc víc času než základ. Vaše krajina totiž bude tvořena osmnácti kartami namísto patnácti. A to není až takový rozdíl. Herní partie ani nejsou o tolik delší. Pokud se tedy nezaseknete v osidlech analytické paralýzy.
Co mám dělat?
Skloubit totiž bodovací podmínku z každé ze základních her, a k tomu z propojovacího balíčku, není vůbec snadné. Do toho stále potřebujete stavět co nejméně silnic, jinak se připravíte o velký počet bodů. A aby toho nebylo málo, ještě budete mít méně bodů za největší skupiny. V případě propojení dvou her si z každé z nich vyberete dvě barvy, jejichž největší skupiny obodujete. A v případě propojení všech tří z každé hry obodujete jen jednu barvu.
Musíte se věnovat všemu a nezanedbat ani jeden úkol. Vítězství vám Velkovšechno rozhodně nedaruje zadarmo. Je to super výzva, a když už se náhodou poštěstí, skvělý pocit z dobře odvedené práce. Na druhou stranu již zážitek není tak relaxační, jako když hrajete jen jednu základní hru. Těch věcí, které musíte sledovat, je moc, a není výjimkou, když mě u Velkovšechna začne bolet hlava.
Žádné dvě hry stejné
Jedno se Velkovšechnu nedá upřít. Nikdy se vám asi nestane, že by vám došly kombinace, jak Velkosérii hrát. Už základní hry mají díky náhodně taženým trojicím úkolů obrovskou znovuhratelnost. Tady se přidávají čtyři různé kombinace her, v každé z nich šest různých počátečních karet a šest různých bodovacích podmínek. A pak nejrůznější kombinace bodovacích podmínek ze základů. Velkosérie se tak díky Velkovšechnu dostala do skupiny titulů, s nimiž můžete strávit celý život a stále v nich bude co objevovat. A to za tu cenovku vůbec není špatné.
Když šedá není šedá
Z pohledu zpracování neobsahuje Velkovšechno nic, co bychom již neviděli ve zbytku série. Však také kdyby změnilo barvy nebo přidalo jiný než letecký pohled na krajinu, již by nemohlo být kompatibilní. Vše je tak téměř stejně přehledné jako u základních her. Ne však úplně.
Každá ze základních her se vyznačovala vlastní paletou barev. Ve Velkoměstě jsme měli světle zelené parky, oranžové obytné zóny, modré komerční zóny a šedé průmyslové. Velkostatek byl namísto toho plný temně fialových vinic, hnědých ohrad, červených sadů a žlutých polí. A Velkopark naše oči potěšil šedými horami, tmavě zelenými lesy, modrými jezery a růžovými loukami. Ne, nepřehlédli jste se. Opravdu z nějakého záhadného důvodu autoři použili šedou barvu pro hory a téměř stejnou šedou barvu pro průmyslové čtvrtě. Nepochopitelné přitom je, že v době, kdy vznikal Velkopark, již existovalo propojovací rozšíření Městostatek. Autoři tak měli předpokládat, že se v blízké budoucnosti existence dočká i Městopark. A podle toho mohli namísto šedých hor použít něco jiného.
Naštěstí existuje způsob, jak od sebe území z jednotlivých základních her rozeznat, aniž byste museli mžourat na drobné detaily. V každé z nich je totiž použita jiná ilustrace pro silnice. A tak města mají moderní šedou, parkem vede o něco méně kvalitní lesní cesta, avšak stále s vyznačenými pruhy. A na statku autům nezbývá než se vydat po neznačených polňačkách. Díky silnicím můžete i bezpečně poznat, která karta Velkovšechna patří do kterého propojovacího rozšíření. Což se, vzhledem k tomu, že jinde tato informace není, dost hodí.
Velkovšechno je sada rozšíření, která propojí vždy dvě nebo tři ze základních her Velkosérie. Vytvořit si tak můžete svůj Městostatek, Městopark nebo Statkopark. Anebo to propojíte vše dohromady pro ultimátní mozkovar. Pro fanoušky jde o skvělý přídavek, díky němuž budou moci s Velkosérií strávit celý život a nikdy se jim neohraje. Musí jen přistoupit na to, že mozkové závity dostanou opravdu zabrat a vítězství jim nezřídka uteče o několik koňských délek. Škoda jen matoucí průmyslové a horské šedé. Také pozor na nákup Velkovšechna v případě, že máte doma jen jednu ze základních her. Nebo dvě. V takovém případě si raději pořiďte jinou základní hru, Velkovšechno se vyplatí jen těm, kteří již mají všechno.
