Již Jarek Nohavica zpíval, že tou nejlepší kariérou je být hlídačem krav. Jen tak si tak ležet, odpočívat a pozorovat mraky nad hlavou. A v ní stejně prázdno jako na obloze. V karetní hře Velkopark, kterou na naše herní stoly přineslo vydavatelství REXhry, si však moc relaxování neužijete. A pokud při ní budete mít v hlavě prázdno, tak se vám příliš nepovede.
Třikrát a dost
Velkostatek (v originále Agropolis) je prostředním dílem Velkosérie od velmi plodného studia Button Shy. To již několik let vydává jednu hru měsíčně a Velkosérie patří mezi jeho nejúspěšnější. Zahájilo ji v roce 2018 Velkoměsto, následované v roce 2021 Velkostatkem. A dokončil ji, alespoň prozatím, Velkopark z roku 2023. Autoři do série přidali i několik spojujících rozšíření, která česky vyšla souhrnně pod názvem Velkovšechno. A k vydání se chystá i hra z prostředí kasina.
Když už jsem zmínila autory, za sérií stojí hned tři. Jména Steven Aramini, Danny Devine a Paul Kluka jste mohli postřehnout u titulů Fliptown, Cirkus na kolečkách, Kōhaku nebo Circle the Wagons. Za ilustracemi stojí Loïc Billiau, Danny Devine a Karolina Jędrzejak. Velkopark je určen pro 1–4 hráče od 8 let, kteří na jednu herní partii dle autorů budou potřebovat 15–20 minut.
Přilož kartu ke kartě
Vaším cílem ve Velkostatku bude co nejlépe si poskládat krajinu. Na každé kartě, kterou přiložíte do své oblasti, budou čtyři různá obdélníková území a k tomu nějaké silnice. Váš statek se bude skládat z polí plných žlutého obilí, sadů plných červených jablíček, vinic plných fialových hroznů a výběhů plných hnědého bláta. A možná i nějakých těch výkalů hospodářských zvířat. Ale to se ve slušné společnosti neřeší.
V každé herní partii budete vytvářet pokud možno co největší oblasti stejných území. Za největší oblast od každé barvy totiž na konci dostanete body. K tomu vám bude pomáhat skutečnost, že karty můžete volně pokládat přes jiné. Bez toho by Velkostatek byl až příliš ovlivněn náhodou. Ale on vlastně není. Karty jsou sice na začátku hry namíchané v jednom balíčku, vy však máte vždy na výběr ze tří karet v ruce a k tomu ještě vidíte tu, která se vám do ruky přidá pro následující tah. A je jen na vás, kam tu kterou kartu přiložíte a v jakém pořadí.
Hodně muziky s málo kartami
Celkově navíc karet ve Velkostatku není vůbec mnoho, a tak si je můžete snadno zapamatovat. Stejně jako v ostatních titulech Velkosérie, i zde jich je v základu pouhých osmnáct. Z toho tři se na začátku partie otočí lícem dolů a určí vám tak další bodovací podmínky, které musíte během hry splnit. A těch zbylých patnáct je vše, s čím můžete pracovat.
Nezní to jako mnoho, ale skloubit tři bodovací podmínky, velké skupiny stejných území, a ještě si do krajiny nenasolit příliš mnoho silnic a silniček, to dá mozkovým závitům docela zabrat. Hra tak hezky trénuje prostorovou představivost a logické myšlení, což jsou dovednosti, které se hodí všem hráčům bez ohledu na jejich věk, zaměstnání nebo herní zkušenosti. Díky náhodně taženým bodovacím podmínkám má navíc Velkostatek skvělou znovuhratelnost a bude vám hodně dlouho trvat, než si zahrajete dvakrát tu „stejnou“ hru. A i pokud se vám ty bodovací podmínky opět někdy potkají, pořadí, v jakém přijdou karty do hry, bude jiné.
Autoři však mysleli i na hráče, pro které je základní hra přece jen příliš snadná. V pravidlech je tak zmíněna obtížnější verze hry, v níž máte nastavenou vyšší bodovou laťku pro vítězství. Každá bodovací podmínka v základu ukazuje počet bodů, kterých musíte dosáhnout. Tyto hodnoty jednoduše sečtete. Pokud hrajete s variantou nazvanou „Platba za krmivo“, laťka některých úkolů se vám bude zvyšovat ještě o různé symboly zvířat na ostatních úkolech. A věřte, že ty body jsou tak těsné, že často budete nadávat, proč tam těch prasat muselo být tolik.
Základ toho nabízí málo?
Ještě vyšší znovuhratelnosti Velkostatek dosahuje díky přítomnosti různých rozšíření. Není jich sice tolik jako v případě Velkoměsta, tři vám však nějakou tu variabilitu přinesou. V originále sice rozšíření vycházela samostatně, ale REXhry netroškaří a rovnou je přidali do krabičky se základní hrou.
Jedním z nich jsou Zajímavosti na statku, které vlastně nejsou až tak zajímavé. Jde o jednu kartu, kterou máte hned od začátku partie položenou na stole a k níž se snažíte přikládat stejná území, jako jsou na zvolené zajímavosti. Jde tak o další malý způsob získání bodů, na kterém vlastně není nic špatného, jen ho najdete i ve Velkoparku a Velkoměstě.
Zajímavější je Invaze. Jde sice také jen o jednu kartu, umí vám však pěkně překazit plány. Musíte ji vyložit hned, jakmile se objeví na vrcholu dobíracího balíčku. Navíc ji nemůžete dát, kam se vám zachce. Mimozemšťani si zkrátka přiletí, kam chtějí oni. Což ve vašem případě znamená na poslední umístěnou kartu. A celou ji překryjí. Aby té pohromy nebylo málo, odečítají vám na konci hry body za ohrady se zvířaty, které se této karty dotýkají. Do Velkostatku tak Invaze přidává prvek nepředvídatelnosti, což je hodně tematické, avšak nebude to vyhovovat všem hráčům. Nebo alespoň ne vždy.
Pozor, vanou větry!
Největším rozšířením jsou Roční období. Naleznete v něm čtyři karty, z nichž jednu rubem nahoru přidáte k bodovacím kartám ze základní hry. Namísto tří podmínek tak najednou musíte žonglovat čtyři, což umí pěkně zvýšit mozkovar index hry. Není to však vše, co toto rozšíření přidává. Ostatní karty zamícháte do dobíracího balíčku. Od chvíle, kdy do herní oblasti umístíte kartu z tohoto rozšíření, začne vaším statkem vanout vítr. To znamená, že karty můžete umísťovat pouze na jednu světovou stranu od té s větrem. A ještě ji nesmíte překrýt. Jde o poměrně velké omezení svobody, kterou ve Velkostatku obvykle máte. Znamená to však jen to, že musíte ještě více přemýšlet nad tím, jak to co nejlépe vykombit.
Všichni spolem jedem polem
Pravidla umožňují Velkostatek hrát v kooperativní variantě, která je však v podstatě nerozeznatelná od hry sólo. Tak jako tak má hráč na tahu k dispozici tři karty, jednu z nich zahraje a zbytek buď pošle spoluhráči, který má v ruce kartu z minulého tahu, nebo si jednu dobere a hraje znovu. Cíle hry jsou stejné, ať již hrajete v jakémkoliv počtu. Lišit se bude se vzrůstající debatou jen délka hry.
O to víc je nepochopitelné, že pravidla zakazují ukazovat spoluhráčům karty. Abych se přiznala, my toto pravidlo ignorujeme. Přece jen ty stejné karty spoluhráči viděli. Ať již proto, že jim prošly rukama, nebo proto, že viděli, co si dobíráte. Chápu však nutnost tohoto pravidla ve skupinách s alfa hráčem, který nenechá spoluhráče svobodně se rozhodnout.
Bleskurychlé partie
Příliš často sólo nehraji, když už ale ano, chci, aby moje sólo hry netrvaly nijak dlouho. V tomto ohledu Velkostatek exceluje. Příprava hry trvá přibližně půl minuty a s jednou herní partií se v sólu vejdete do deseti minut. Ve více hráčích pak může Velkostatek trvat i dvojnásobek, pokud více diskutujete ta nejlepší místa pro každou kartu. I tak jde o velice rychlou hru, která však vůbec není triviální.
Poklidná krajina, kam se rozhlédneš
Autoři pro Velkosérii zvolili velice poklidné ilustrace, které hráče vtáhnou do kokpitu vyhlídkového letadla, prolétajícího nad zemědělskou usedlostí. Jde o styl velmi strohý, a na stole tak hra zaujme jen málo okolojdoucích. Nedá se jí však upřít velká přehlednost.
Tu jen mírně kazí ohrady, u nichž jde ve špatném osvětlení obtížněji rozeznat, která zvířata se v nich nachází. Velkostatek svojí velikostí přímo svádí k tomu, strčit jej do kapsy a vzít kamkoliv, chce to však už mít zvířata dobře nakoukaná. S ohradami se pojí také jedno z neintuitivních a netematických pravidel. V případě dvou ohrad v jednom výběhu každá z těchto ohrad sousedí se všemi čtyřmi územími okolo. A to i přesto, že vizuálně s nimi prostě nesousedí. Nejde však o nic, na co byste si během chvíle nezvykli.
Velkostatek je velmi zábavná logická hra, která se vám hravě vejde do kapsy, a můžete si ji tak zahrát kdykoliv a kdekoliv. Herní partie jsou na pár minut a potrápit své mozkové závity můžete sami i s kamarády. Kdyby vám základní hra připadala náhodou příliš jednoduchá, v pravidlech najdete i variantu s vyšší obtížností, stejně jako tři různá rozšíření. Hra má obrovskou znovuhratelnost, obzvlášť po přihlédnutí k tomu, že v krabičce najdete jen lehce přes dvacet karet.
