Slyšeli jste už někdy v životě slovní spojení Velká pětka? Určitě minimálně jednou ano. V jazyce profesionálních lovců a průvodců se jedná o označení pětice zvířat, jejichž lov i pozorování je považováno za obtížné či nebezpečné. Jde o slona afrického, nosorožce dvourohého, buvola afrického, levharta skvrnitého a lva. Tato zvířata inspirovala tvůrce deskovky Roberta Brouwera, Arjana van Houwelingena a vydavatelství MNKY Entertainment k jednomu zajímavému dobrodružství. Na naše stoly tento zážitek přivedlo nakladatelství Knihy Dobrovský, které chápe, že her se zvířaty není nikdy dost. Ostatně u nás se o tom můžete přesvědčit například v Zoo Tycoon: The Board Game, Happy Fox, Králíkovství nebo též v africkém Rainforestu. Už ale konec řečí, vyrážíme.
Spolupracujte, provádějte, překonávejte
Na první pohled nádherná bedýnka ukazující Velkou pětku zaujme svou nevinností a velmi příjemným coloringem. Oněch pět zvířat tam totiž stojí jako superhrdinové připravení vyrazit do akce. V této frajerské póze by splnila sen asi každého zvědavce. Jestli někdy byla v historii možnost je takto vidět, myslím, že ten, co měl to štěstí, tento obrázek nikdy nedostane z hlavy.
Díky velikosti krabice vám musí být jasné, že v ní najdete i hromadu komponentů. Základem je devět oboustranných herních plánů, s jejichž pomocí postavíte safari park, dvě políčka se vchody, deset barevných kostiček (pět modrých palivových, pět žlutých potravinových), jednu šestistěnnou hrací kostku, jednu desetistěnnou, pět malých roztomilých džípů, deset figurek požárů, čtyřicet pět karet událostí a čtyřicet osm žetonů (jeden žeton akce navíc, čtyři potravin, dva vstupy do parku, patnáct zvířat, jeden buvolí a dvacet pět žetonů Velké pětky). Nakonec je tu ještě pět hráčských desek, což je nejen číslo maximálního počtu hráčů (krásně se vše točí kolem pětky), ale také postava průvodce, do nějž se budete moci vcítit, protože vám přihodí do budoucna nějaké ty výhody.
A co je tedy cílem? Hlavní úkol je, aby každý hráč našel všechna zvířata z velké pětky a lidově řečeno, udělal si s nimi selfie. Kéž by to ale bylo snadné. Neustále se vám po cestě něco nedaří a je skutečně na vašich průvodcovských schopnostech a kooperaci s ostatními, abyste všechna ta zvířátka našli. Musíte projít přes hory, lesy, požáry a prožít jedno velké dobrodružství. Deskovka je velmi dynamická, a prohra, tedy když skončíte s nulovými zdroji, se může stát.
Příprava jako do džungle
Jako první musím pochválit naprosto precizně sepsanou přípravu hry. Vezměte devět oboustranných herních plánů, vytvořte libovolně tvar kosočtverce a do rohů následně dejte vchody. Do vchodů ještě přihoďte žeton vstupu do parku. Nyní přichází jeden z nejdůležitějších momentů před hrou, a to volba průvodce. Jak jsem výše zmínil, je jich pět: Správce parku Jack, Mechanik David, Strážkyně parku Anna, Pozorovatelka Kate a Zásobovač Sam. Už určitě odhadujete z jejich funkcí, že každý přináší do hry jiné výhody. Vy jste ale jen jeden. Pokud jste hráči i PC her, víte, jestli vám více vyhovuje agresivní hra strážce, nebo klidnější pozorovatelství. Nejste-li hráči PC her, věřte svému instinktu, že nejlepší je Kate, protože z kopce vidí úplně všude. Jakmile máte postavu, vezměte si autíčko dle barvy karty, žlutou a modrou kostičku, žetony akce (Anně dejte dva, protože má bonus za postavu) a umístěte džíp na políčko s číslem.
Ta jsou jasně viditelná, nemusíte se bát, že je nenajdete. Pamatujte, že každý začíná někde jinde, takže je důležité pokládat poctivě. Za každý džíp poté položte vedle herního plánu pět různých žetonů Velké pětky (rozumíte – pokud hrajete dva, bude jich deset, pokud pět, tak dvacet pět). Nyní si připravte vedle herního plánu mé oblíbené požáry.
Manuál se na další kroky lehce rozděluje dle hry, podle níž budete hrát. Jsou tři módy: začátečník, standard a pokročilý. Čím těžší mód si vyberete, tím samozřejmě složitější je vyhrát. Doporučuji ale dodržovat standard jako zlatý střed. Nicméně začátečníci, pro něž bude toto jedna z prvních větších a složitějších her, nestyďte se začínat u začátečníků.
U standardní varianty připravte dva opičí žetony, dvě barevné kostičky a tři žetony potravin. Opičí žetony promíchejte s ostatními, vyjma buvolích, a položte je lícem dolů vedle herního plánu. Vedle něj dejte ještě žeton s buvolem. Do okýnek na svou hrací desku položte modrou a žlutou kostičku jako palivo a potraviny (v případě standardní dva od každého). Zamíchejte karty událostí, opět je položte vedle herního plánu a jdeme rozmisťovat.
Desková hra Velká pětka je o kvalitní přípravě, hraje se poté skoro sama
Čím poctivější příprava, tím lepší hra. Pomocí hodu kostek následně určíte, kam budou položeny požár, buvolí žeton a potravinové žetony. Dbejte na pravidla házení kostkami. Klasická kostka má čísla od 1 do 6 (značící číslo políčka) a desetistěnka má na sobě zase symbol onoho kousku. Při vrhu oběma kostkami tak přesně víte, kam máte co položit. Jelikož se pravidelně stává, že byste museli položit dvě věci na jedno místo, platí i speciální pravidla pokládání.
Těch je několik, ale dám vám nějaké shrnutí. Požárů může na jednom políčku více. Dvě zvířata nesmí být na stejném políčku, ale mohou být na stejném políčku s džípem. Zvláštností je umístění žetonů potravin, které se vždy po použití obnoví znovu na jiné části mapy. Opět pomocí vrhu kostek. Nakonec je ještě během přípravy důležité si uvědomit význam krajiny, což jsou křoviny, kopec, řeka, les, napajedlo a hory. Vy chcete ta zvířátka vidět, a i když víte, že jsou na druhé straně hory, přece jen přes ně neuvidíte. Přemýšlejte, kudy se vydáte, protože konečně jdeme hrát!
Akce, události a freestyle
Hráči se střídají v tazích po směru hodinových ručiček. Každé kolo vytáhnou kartu událostí, jejíž pokyny musí splnit, a následně mohou provádět další činnosti. Maximální počet akcí na jednoho hráče jsou čtyři (pokud nejste Anna nebo to neřekly události jinak), a když neuděláte vše, do dalšího kola se jakoby po odpočinku nepřenáší. Další nejsou. Bohužel, čím déle hrajete, tím menší je šance na nalezení všech zvířat, protože události omezují. Nechci říkat, že stejně jako v Eldridge, ale to je jediná hra nyní v mé mysli, kde mi vyloženě lezly na nervy. Zde naopak i mohou pomoci.
Během svého tahu každý hráč může doplnit potraviny, zahlédnout zvíře, hasit požár, přejet kopec, něco opravit, objet nebo umístit další žeton zvířete. Opakuji, ty akce jsou čtyři. Takovým základem, co jsem se naučil, je doplnit potraviny a přemístit se. Vy a ostatní hráči si můžete radit a pomáhat si, navíc se nikde nepíše, že nemůžete směňovat zdroje. Je to také o tom, si vše usnadnit. Kooperace je klíč. Představte si, jako byste volali kolegovi ve vysílačce: „Ahoj právě jsem tu viděl lva, dojeď za mnou, když to půjde, a vem mi prosím balení banánů navíc, mám hlad.“
První však stejně vždycky budete řešit události. Nejvíce karet s událostmi jsou požárové, těch je jedenáct. Budete ale také řešit ztráty potravin, prázdné pneumatiky, déšť nebo naštvané hrochy. Do toho vám ještě někdo (dle mého opičáci) krade potraviny a vypouští palivo. Krásné je potkat stádo pakoní nebo žiraf, díky nimž dostáváte akce navíc. Deskovka je po kvalitní přípravě neskutečně plynulá a hraje se víceméně sama. Vy jste skutečně pouze vedoucí výpravy, který se snaží dostát svým závazkům a klientům ukázat zvířátka, což je super.
Nezapomeňte navíc, že každá vaše postava má nějaké ty schopnosti, které se dají kdykoliv uplatňovat, a tím si opět můžete domluvou usnadňovat hru. Viz když se dohodnete, že Jack bude především support a bude hasit každý požár, který se objeví, nebo když mechanika Davida budete držet v dobrém dosahu u všech, aby vám spravoval auta. Je to skvělá hra na teambuilding.
Konce hry a dojmy ze safari
Cesta k vítězství je jen jedna – průvodci získali pět žetonů Velké pětky, klienti jsou spokojení a výhra je tu. Bohužel, deskovou hru je možné vždycky prohrát, a to třemi cestami. První je, že dojdou žetony tří zvířat jednoho druhu a stále zůstává alespoň jeden průvodce, který je nezahlédl. Pokud dojde žlutá kostička potravin z kteréhokoliv džípu kritického bodu, hráči prohrávají všichni (berte to tak, že vaše společnost nechala umřít hlady klienty uprostřed safari), a to i v případě, když jeden zahlédl všechna zvířata. A nakonec, jakmile si hráči už nemohou vůbec pomoci, hra končí.
Nyní bych vám rád shrnul mé dojmy a čas ve hře. Jedna projížďka po safari trvá přibližně kolem jedné hodiny. Když se pořádně naučíte herní mechanismy, zvládnete standardní verzi i rychleji. Co se týká celkových dojmů, jsem s deskovkou velmi spokojený. Jen v určitých momentech jsem přišel na to, že mi chybí jakýsi „drajv“. Jak musíte spolupracovat a vyhrajete buď všichni, nebo nikdo, napětí se ze hry postupně vytrácí. Navíc překážek vám do cesty není kladeno tolik, abyste byli nějak extrémně rozhození nebo se cítili v nepohodlí. Vždy najdete jednoho spoluhráče k pomoci. Stejné je to s funkcemi postav. Předem už je vytyčené, kdo bude support a kdo průzkumník, aby si celý tým, byť na rozdílných místech po safari, vyšel vstříc. Největší okamžiky bezradnosti jsou tedy na začátku dobrodružství, kde je každý hráč někde jinde a nenápadně se musíte napojovat. Jednou jsme zkoušeli i variantu, že jsme se během dvou kol napojili všichni k sobě a projeli safari jako tým. Nejenže jsme to zvládli bez problémů, ale odehráno jsme měli za čtyřicet minut. Hodně nám sice přálo štěstí a plný počet hráčů dělá hraní snadnější, přesto Velká pětka nenaplnila v hratelnosti očekávání podobného typu her.
Až během psaní recenze musím přiznat, že jsem si všiml důvodu, proč tomu tak je. Velká pětka je desková hra hratelná od pouhých OSMI LET. S tím naprosto souhlasím a věřím, že banda malých dětí, když pochopí své role, ji zvládne projít naprosto bez problémů. Je to o povídání si, občasném řešení problémů a cestování za zvířátky. Doslova je zde tak titul pro celou rodinu, nikoliv jen pro dospěláky. Ti se budou nudit, pouze mají-li něco nahráno. Když budete ale hrát s ratolestmi, ideální.
Krásný je také vizuál. Jak jsem zmínil na začátku recenze, vše je nádherně kolorováno. Syté, nenásilné barvy se západem nad pouští zalitou africkým sluncem, podobě jak je tomu o deskové hry Savana. Nádhera. I karty událostí na to vsadily, takže rozbité zásoby, zlodějští opičáci, déšť, hrošíci, rozbitá brána. Vše působí uvolněně, nenuceně a nehorázně sympaticky.
Velká pětka je titul, který jsem chtěl v závěrečných slovech rozcupovat. Když jsem si ale všiml věkové hranice, musel jsem se nad tímto posledním strhujícím odstavcem více zamyslet a říct si „Sakra, vždyť v ní funguje vše.“ Není to stolní hra, ze které se každý hráč posadí na zadek. Je to deskovka, u níž může sedět celá rodina a užít si jedno velké pouštní dobrodružství, kde si chce vyfotit nosorožce v přírodě. To je super, navíc ozdobeno krásným vizuálem. Kromě tedy pár zakopnutí o písek a jednoho stáda pakoní (PROČ, MUFASO, PROČ) musím říct, že jsem spokojen.
