Naši sousedé z varšavského studia Duality Games, jež funguje od roku 2017, nám vyložili na stůl svůj projekt Unholy. Sami autoři o něm mluví jako o mixu hororu a stealth hry. je tomu ale opravdu tak? To si povíme v dnešní recenzi.
Matka Dorothea Linde
Příběh Unholy začíná seznámením s Dorotheou Linde, jež je nejen oddanou matkou syna Gabriela, ale také členkou společnosti, která je ovlivněna kultem samozvaného kněze. Ten slibuje lidem vykoupení. Vyprávění tohoto příběhu vás zavede do postsovětského východoevropského města. Zde v úvodu do Unholy vidíte, jak vůdce kultu ukradne Dorotheina syna. Ta ho chce zachránit z podivného obřadu, avšak něco se pokazí a vypukne požár, při němž zahynou členové sekty, kněz i její syn.
Mohli byste si říct, že to je rovnou konec našeho příběhu, ale není tomu tak. V tuto chvíli Dorothea potkává stařenku, která jí sdělí, že může svého syna zachránit, pokud se vydá za pomoci rituálu do děsivého a groteskního světa. Tento svět nazývaný Věčné město je totiž stále ovládán knězem toužícím dokončit onen rituál, který Dorothea přerušila, aby se stal bohem.
Podivný mor a tajemné masky
Dorothea je tak nucena bojovat o svého syna napříč dvěma světy. Její reálný svět je potemnělý a vždy je v něm nucena shánět přísady na rituál, aby se mohla dostat zpět do Věčného města. Těmito přísadami jsou tři vzpomínky (jedná se o předměty, dopisy, fotky apod.).
Věčné město je naopak paralelní svět, ve kterém se šíří jakýsi mor, jenž ohrožuje samotnou jeho existenci. Od stařenky se v rychlosti dozvídáte informace o moru, knězi a tajemných maskách, které používají obyvatelé, aby se za ně schovali. Některé masky navíc mají vlastní schopnosti. I Dorothea je nucena si jednu vyrobit, stařenka jí však vysvětlí, že její maska je unikát, protože je schopna absorbovat po roztavení i jiné masky s jejich schopnostmi.
Ve hře tak najdete tři další masky. První vám přidává abilitu vidět překážky, předměty, s nimiž můžete interagovat, a také sběratelské předměty. Druhá maska, již získáte od služebnice „Matky“, vám dává schopnost pohybovat se v prostoru zamořeném toxickým plynem. Poslední, kterou získáte, je strážcova maska, ta vám umožní vidět nepřátele na černobílém pozadí. Tak trochu se z vás stává predátor. Na konci hry je však tato schopnost dosti klíčová.
Jaký je to tedy mix?
Unholy nabízí celkem deset kapitol, které nejsou většinou nijak dlouhé. Hra vám tak zabere něco kolem sedmi až deseti hodin. Dle mého názoru mixuje spíše průzkumné a stealth části než hororové. I když je svět ve Věčném městě potemnělý a plný nepřátel, jeho nejděsivější částí je moment, kdy něco pokazíte a jste vráceni na začátek (místo posledního automatického uložení). To je velice frustrující obzvláště ve chvíli, kdy vás zabije už podesáté ten samý soupeř, jen o metr jinde než minule.
Prak není jen dětská hračka
Zajímavým aspektem hry je zbraň, již Dorothea využívá. Jedná se o Gabrielův prak, který v paralelním světě vypadá trošku jinak než jen jako dětská hračka. Může používat čtyři různé druhy nabitých krystalů. Krystaly se nabíjejí z mrtvých osob a později i z mrtvých nepřátel, po každém z nich zůstane krystal nabitý jinou emocí.
Těmito emocemi jsou vztek (červený krystal – rozbíjí zámky, proráží stěny), smutek (fialovošedý krystal – zaslepuje nepřátelům vidění), šok (modrý krystal – spouští elektřinu, odpaluje výbušniny) a poslední emocí je touha (žlutý krystal – odvede pozornost nepřátel k sobě). Na tomto aspektu se mi moc líbilo, že nejprve použijete schopnost masky, abyste viděli stojící výbušniny. K nim následně pomocí žlutých krystalů navedete nepřátele a hromadně je vyhodíte do povětří. Pak už si jen v klidu prohledáváte místnost nebo danou lokaci.
Hádej, hádej, hádači
Hádanky ve hře Unholy se převážně točí kolem dešifrování kódů (číselný kód ke dveřím, speciální kód na bedny) či hledání důležitých věcí pro postup. Mnoho z těchto hádanek spoléhá na to, že si vodítka k nim najdete někde v okolí. Postrádají tak nějakou obtížnost. Některé z nich se navíc nachází na místech, kde zrovna není vhodná chvilka na hádanku. Vaši nepřátelé vám totiž dýchají zrovna na záda. Velké bedny obsahující munici jdou otevřít za pomoci sluchu, přičemž prostě jen točíte s kolečkem, dokud necvakne, a pak s dalším, než se nakonec otevře bedna. Nebojte se tedy, že byste nějak zvlášť museli namáhat svoji šedou kůru mozkovou.
Plusy a minusy
Výjimečným rysem této hry je její vizuální stránka. Ať už se jedná o hořící mrakodrap, jejž vidíte z okna Dorotheina bytu, či o Věčné město samotné. Autoři věnovali jistě hodně času jejich pečlivému zpracování. Problémem však může pro některé hráče být výkon, což vás bude nutit snížit si některá nastavení hry.
Co se týče příběhu, jeho nápad není zlý – zoufalá matka se snaží zachránit svého syna ze spárů šíleného kněze. Kvůli velkému množství cutscén, jimiž je hra přeplněná, ale tak nějak nevydržíte věnovat pozornost příběhu či se nějak více ponořit do atmosféry. Po nějaké chvíli se z toho stává simulátor plížení, který ne vždy funguje. Ke cutscénám snad jedině dodám, že synchronizace rtů a mluveného slova je strašná. Navíc občas je doplněna o strnulé robotické pohyby postav.
Dalším nepříjemným problémem se zdá být kamera, která občas ukazuje záhadné úhly nebo se pohybuje extra rychle (například při lezení po žebříku). Mně osobně občas trvalo zjistit, odkud kam vlastně koukám. Co se týče pohybu postavy, několikrát se vám stane, že se zaseknete o stěnu, stolek, dveře či mrtvolu. Navíc pokud chcete vylézt, musíte stát na správném místě, což se dělá opravdu špatně, když zrovna utíkáte před rozběsněnou hordou.
Unholy pro mě rozhodně není hororová hra. Ačkoliv prostředí vypadá skvěle, příběh ani atmosféra mě nedokázaly vtáhnout do děje. Hlavní hrdinka je taková nemastná neslaná, do toho ještě připočítejte nefungující prostředí, cutscény, stealth, nedostatečnou optimalizaci a další. Hra by mohla mít velký potenciál, pokud by byla všude dotažená do konce stejně jako její prostředí.
