Země je zpustošena. Všude jsou mutanti a mimozemští nepřátelé, a tak se lidstvo rozhodlo, že už nebude jenom přežívat, ale je na čase znovuzískat rodnou hroudu. UFO: Aftershock vyšlo v roce 2005, dva roky po UFO: Aftermath, a ačkoliv já se stále řadím spíš mezi odpůrce série než její příznivce, je nutno podotknout, že Altar Interactive se poučilo z prvního dílu a posunulo hru na vyšší úroveň.
Dějově jsme daleko vepředu
Zatímco lidstvo málem vyhynulo v roce 2004, druhý díl se odehrává padesát let v budoucnost. Země je zpustošená. Postupně mizí i biomasa, kterou se lidstvo snažilo dlouhá léta ničit a která měla připravit prostor pro nastěhování mimozemšťanů. Jenže místo toho, abyste začali jako v prvním díle bojovat na Zemi, dostáváte se do vesmíru do lidské kolonie, které se podařilo ze Země uprchnout.
Obyvatelé této kolonie si říkají Laputiané, podle vesmírných stanic, kterým se překvapivě říká Laputy. Jenomže to by nebylo lidstvo, aby se nemlátilo mezi sebou. Rebelové tak získávají vládu nad stanicí a hledají otázky, co se stalo s celou planetou Zemí, protože jediné, co nyní vědí, je, že se jedná o jejich starý domov. Oni totiž nejsou pozemšťané, neznají lidskou historii nebo střelné zbraně. Jen vědí,, že se musí vrátit na Zemi a získat místo, kde žít.
Logistika a diplomacie mají roli
Hratelnost se nijak neliší od prvního dílu. Čeká vás tak jedno velké strategické tažení, obsazování míst na mapě, obrana jednotlivých sektorů a samozřejmě plnění různých úkolů, které jsou většinou spojeny s obranou a střílením. Oproti první hře se ale konečně dostáváte do bodu, kdy musíte řešit logistiku. Po mapě vás totiž vozí tzv. Laputy. Na mapě je navíc potřeba mít území propojena různými cestami. Jednak jsou potřeba k cestování a za druhé, distribuční kanály pomáhají obchodu.
Země je navíc osídlená dalšími obyvateli – kyborgy, psioniky, lidmi, mutanty, emzáky a dalšími. Všichni se samozřejmě perou o svoje místo na slunci. Díky tomu má i diplomacie nějakou váhu. Když nyní získáte nějaké území, obyvatelé se k vám občas nechtějí přidat. Vy je samozřejmě můžete donutit násilím, ale také můžete čekat, než se jim tam zase něco zvrtne a oni vás budou potřebovat. Což nás přivádí ke skutečnému přátelíčkování se s ostatními. V UFO: Aftershock je to víceméně povinné. Jasně, hra se dá odehrát i sólo bez spojenců a můžete si zkusit prostě všechny podrobit násilím. Udělat si z někoho kámoše ale hru velice usnadňuje, nehledě na to, že z těchto území přichází i hromada nových rekrutů, kteří jsou stále potřeba.
Zdroj: Altar Games
Rozšířená stavba základen a repetitivní úkoly
Základny nejenom že hrají důležitou hru ve hře, ale zároveň oproti UFO: Aftermath vypadají naprosto perfektně. Můžete v nich stavět různé druhy továren, zdravotnická zařízení, kasárny, vzdělávací střediska atd. Za každou budovu se platí různými surovinami a spousta z nich poté potřebuje ještě ke všemu další materiál na provoz. Je tak nutné být velice pečlivý, co za základny stavět – zdroje totiž dochází velice rychle. Osobně nedoporučuji se soustředit na kyborgy, jejich údržba je hrozně drahá.
Bojový systém je taktéž podobný prvnímu dílu, většinou prostě přijít, vystřílet, odejít. To je ostatně i většina misí, tyto mise se ale rychle okoukají a začnou být nudné. Zajímavé jsou osvobozovací mise, kde musíte zajatce odvést do přistávacího modulu. Ostatní jsou stále na jedno brdo, bez jakéhokoliv překvapení, a velice brzy začnou hráče spíše obtěžovat než ho bavit. Vrcholem pak je chytání mimozemšťanů. Prakticky vběhnete na území, kde jich je hromada, ale vy musíte unést toho jednoho fakt ultra speciálního. Ztráta času.
Zdroj: Altar Games
RPG prvky a vzhled
UFO: Aftershock obsahuje i několik RPG prvků. Vaše jednotky můžete vylepšovat ve výdrži, obratnosti, síle atd. Mohou se také účastnit tréninkových programů, které jim dají nějaké lepší schopnosti. Zde se opět vyplatí vsadit na různorodost. Mít minimálně jednoho medika v týmu je absolutní povinnost, stejně jako mít někoho na blízko a na dálku. Hra nabízí až pět mužstev, můžete tak schopnosti různě kombinovat a udělat je co nejvyváženější.
Horší je to s grafikou a celkovým vzhledem hry – všechno totiž vypadá skoro stejně. Jasně, na rok 2005 to vypadá dobře, ale skoro všechny mapy jsou totožné a to hře neskutečně moc ubližuje. Kdyby lokace v Evropě a Americe vypadaly trošku odlišně, hned by se hrálo jinak.To co mě na nynější steamové verzi docela naštvalo, je ztráta české lokalizace.
Ať jsem se snažil jakkoliv, nepovedlo se mi ji tam nastavit, což u české hry minimálně v těch titulkách tak trošku čekáte. Na druhou stranu, pokud znáte první díl, ten druhý je sice místy vylepšený, ale je svému předchůdci natolik podobný, že pokud po lokalizaci vyloženě neprahnete, hra vás o nic neochudí.
Zdroj: Altar Games
Tak nějak se ve mně mísí stále pocit zklamání a velkého nadšení zároveň. Na tak starou hru je to velice příjemná zkušenost, která má hlavu a patu. Na druhou stranu repetitivnost, malá různorodost a ta chybějící lokalizace mi asi ubraly ten prožitek, jaký mi UFO: Aftershock mohl nabídnout.
