V roce 2003 jsme museli zoufale bránit Zemi v UFO: Aftermath. Pak přišel rok 2007 a bylo na čase převést bojiště na jinou planetu. Ve třetím díle české série UFO od Altar Games se tak vydáváme kolonizovat Mars. Tato hra příběhově navazuje na obě předchozí, nicméně se dá hrát i bez znalostí starších dílů.
Přišel mír, aspoň si to všichni přáli
Lidé konečně podepsali s Retikulány (mimozemšťany) mírovou dohodu. Přišel tak čas Zemi opustit a vydat se jinam. Zatímco většina lidí si ale hoví v hibernaci, hrstka z nich už je dávno na Marsu a snaží se nově příchozím zajistit co nejlepší podmínky pro budoucí život. Sami kdysi nepřátelští Retikulané pomáhají, ale to není dost. Ostatně, když už jsou ve vesmíru jedni mimozemšťané, je snad jasné, že jich tam bude více, a někteří se bohužel rozhodli lidstvu v kolonizaci Marsu zabránit.
Příběh je ale opět upozaděn celkovému dění ve hře. Sice samozřejmě postupuje dál s velkými objevy nebo kontaktem s jinými civilizacemi, ale hra je šíleně rychlá. Pokud se hloupě zaseknete nebo neplníte vedlejší úkoly, skončíte ještě dříve, než začnete, a to je sakra škoda, protože herní tutorial nyní nedává skoro žádné rady a do hry se musíte prostě zajet.
Opět zde funguje časová relativita. Nehraje se na tahy, ale čas se přetáčí, je reálný. Vypadá to sice velice příjemně, vozíky jezdí, kam mají, a planeta svítí, kde se dá – jen se vždycky, když se něco stane, celý UFO: Afterlight prostě zasekne a čeká, co budete dělat dál. Toto stále považuji za tu nejotravnější věc pod sluncem. Pořád přetáčet a přetáčet.
Zdroj: Altar Games
Ve strategické části vám stále chybí suroviny
Jelikož kolonizujete celou planetu, je nutné získávat co nejvíce zdrojů. Těch je na planetě příjemný dostatek, ale dostat se k nim, začít je těžit a doufat, že se tam neaktivuje úkol, je skutečně hra na náhodu. Hranice různých území je však příjemně barevně rozlišena a nyní vidíte, co se na jakém kolonizačním poli nachází, včetně toho, kdo jej ovládá.
Důležité je, že bez surovin se nehnete. Jakmile jich nemáte dostatek, máte smůlu a skončíte zaseknuti v kruhu, kdy doufáte, že se najednou nějaké objeví. Dobré ale je, že jakmile máte někde postavený důl, zdroje vám proudí a těžba vesele funguje.
Ruku v ruce s těžbou surovin jde i studium nových technologií a poznatků. Věda je nyní rozjetá a obsahuje znalosti jak pozemšťanů, tak i například Retikulánů, a vaši vědátoři se mohou nyní specializovat, na co chcete vy
Zdroj: Altar Games
Bez lidí to prostě nejde
Po celou dobu je nutné mít dostatek lidí, kteří budou dělat to, co potřebujete. Bez techniků nemáte žádné střelné zbraně ani bojové pancíře. Nemáte ani střelivo či různé doplňky pro lékárničky. Vyrábějí skoro všechno. K tomu, aby fungovali, potřebujete dílny. kterých můžete na jedné základně mít i více. Do nich také budete vozit materiály, co se vám povede ukořistit z misí.
Nemůžete však všechny lidi přiřadit do dílen. Potřebujete některé dát i na univerzitu, aby studovali různé mimozemské technologie nebo historii samotnou. Nejsnazší rozhodování je naštěstí u vojáků. Ty prostě vytrénujete a posíláte je na jednu misi za druhou, pokud tedy nejsou na marodce se zraněním. Kdyby totiž měli i pouze malé škrábnutí, prostě nikam nejdou.
Přivádí nás to k vylepšování lidských sil, kde hra ukazuje docela příjemný vývoj směrem k RPG. Všichni lidé získávají zkušenostní body za určitou činnost (vojáci jednoduše za zabíjení) a vy jim tím budete moci zvyšovat různé vlastnosti, jako obratnost, zručnost nebo intuici. Velice důležitá je specializace. Ta vám totiž určí, i jestli může voják střílet z raketometu nebo mít dvě jednoruční zbraně najednou. Je proto nutné přemýšlet, jak budete s lidskou silou, která je hlavní náplní hry, zacházet. ALE POZOR! Postav je omezené množství, a pokud chcete v UFO: Afterlight kolonizovat, přemýšlejte, taktizujte a velice pečlivě rozdělujte úkoly.
Zdroj: Altar Games
Bojujte s rozumem
Bez soubojů by to přece nebylo dobývání. Do bitev vedete svoje vojáky po dobu celé hry, někdy mám pocit, že jsem nedělal vůbec nic jiného, než stále jenom bojoval. Do každé bitvy můžete vzít maximálně sedm vojáků, doporučuji tak řádně rozdělovat specializace, na co se jaký voják přesně hodí. Boj probíhá v reálném čase s možností pozastavení hry a poté přemýšlením, jak vaše nepřátele porazit.
Všechny boje jsou ale naštěstí na relativně malých mapách, takže nekonečné množství času ve stále stejných bojích aspoň utíká. Většinou se totiž jedná o zabij, znič nebo udělej vlastně cokoliv, jenom abys porazil svého nepřítele. Příjemnou novinkou je nebezpečné prostředí. Představte si, že se vylodíte bránit vesmírný průsmyk, najednou máte třetinu života, a to ještě žádný boj nezačal. Je tak nutné si občas brát i vhodné obleky do vybraných oblastí.
Velký nešvar v těchto malých šarvátkách je ale zasekávání se. Skutečně si dejte pozor, kde a jak s vojáky hýbete. Jednou se mi sekli a kliknul jsem na přetáčení času asi milionkrát, než jsem se z té kličky pohybů rozmotal. Tohle musím říct, že se mi u prvního dílu nestalo, a nyní jsem z toho byl naprosto v šoku.
UFO: Afterlight je rok 2007, nečekejte grafický zázrak
Technické zpracování vypadá na svou dobu velice příjemně. Není to sice žádný super kousek, ale oproti předchozím dílům je rozhodně koukatelnější a vypadá daleko lépe. Jasně, má svoje rezervy, ale hru to zase tolik nepoškozuje. Jediné, co bych asi vytknul, jsou malí Marťánci. Ti vypadají trošku zvláštně a nemůžu si pomoct, asi bych je spíš čekal v reklamě na vitamíny než ve válečné strategické hře.
Příjemná je i titulková česká lokalizace. Ta, pokud nejste angličtinář, velice usnadňuje průběh hry. Nemusíte se tak v závěru bát nějaké šílenosti, že byste nerozuměli, a ještě ke všemu nezvládali vše koordinovat. Retro hry stále táhnou!
UFO: Afterlight není rozhodně žádný masterpiece, celkově působí místy až moc zmateně. Ze série UFO ani není tou nejlepší hrou. Na druhou stranu přichází s velice příjemným námětem, kterým je kolonizace cizí planety.
