Kdo by neznal Magic: The Gathering? Legendární titul, který v devadesátkách odšpuntoval popularitu sběratelských karetních her jako řádně naštěrchané šampaňské. I dnes, po třech desítkách let, jej stále hrají miliony hráčů po celém světě, stále se pořádají stovky turnajů a stále můžete jednotlivé kartičky koupit za nehorázné sumy. Jaký je jeho recept na úspěch? Jednoduchá pravidla, fantasy nádech, postavy známé z nejrůznějších mytologií a dalších příběhů, a především ten obrovský prostor pro tvoření těch nejlepších kombinací. Není se co divit, že sběratelských karetních her vzniklo od dob Magicu tolik. Popularitou se Magic: The Gathering vyrovná jen Pokémon Trading Card Game, což ale neznamená, že se o úspěch stále další a další tvůrci nepokoušejí. Jenže sběratelské karetní hry mají jeden problém – abyste je mohli hrát kompetitivně, musíte v nich utopit majlant. Proto vznikají deskové hry, které se vám snaží dopřát ten magický pocit z Magiků, ale přitom si koupíte už hotový produkt a pak je to již jen na vás. Jedním z těch nejlepších zástupců žánru „sběratelské karetní hry bez sbírání“ je Údolí věčnosti. Pojďme se na něj podívat.
Korejská produkce
Údolí věčnosti jsme se nedávno dočkali v češtině díky vydavatelství MindOK, pod původním anglickým názvem The Vale of Eternity jej v roce 2023 vydalo korejské studio Mandoo Games. To stojí i za karetní štychovkou Dracula vs. Van Helsing, jejíž českou lokalizaci chystají REXhry. Autorem Údolí věčnosti je Eric Hong, pro nějž jde o první úspěšný titul. Po vzoru Magic: The Gathering se o úchvatnou vizuální stránku postarala hned pětice ilustrátorů: Jiahui Eva Gao (Draftosaurus, Hrdinové hlubokého hvozdu), Gautier Maia, Stefano Martinuz, Erica Tormen a Jens Wiese (Fog of Love, Mage Knight: Ultimate Edition). Údolí věčnosti je určeno pro 2–4 hráče od 14 let a na jednu herní partii budete potřebovat 30–45 minut.
Ačkoliv jde o titul malého studia, který byl až donedávna obtížněji dostupný, povedlo se mu v deskoherním světě poměrně dobře prorazit. Ve chvíli psaní této recenze je hra na 558. místě nejlepších her všech dob dle uživatelů největšího deskoherního serveru BoardGameGeek, což je úctyhodný výkon. Údolí věčnosti se dokonce stalo jedním z výherců ocenění Mensa Select, stejně jako Listí nebo Výpravy do minulosti. Anglicky už vyšlo také rozšíření The Vale of Eternity: Artifacts, tak doufám, že se Údolí bude česky dařit a rozšíření se dočkáme i v našem rodném jazyce.
Je libo Ódina nebo Rusalku?
Údolí věčnosti vás přenese do magického údolí, v němž existuje nepřeberně monster, bohů a magických bytostí, u nichž se autoři nechali inspirovat ve všech možných mytologiích a příbězích. Vy si je budete podmaňovat tak, abyste co nejlépe využili jejich jedinečných schopností a vybudovali si ten nejefektivnější engine. Na svoji stranu tak můžete přetáhnout boha Ódina, Behemota nebo Rusalku. A když to dobře zahrajete, může se k vám přidat i sám drak Věčnosti.
Jedna herní partie vám nezabere nijak dlouho, pro jednou je údaj na krabici pravdivý. Končí se buď ve chvíli, kdy někdo dosáhne šedesáti bodů, nebo po desátém kole, kdyby se to do té doby nikomu nepodařilo. Mám za sebou již hodně partií a nemůžu říct, že by jeden z konců nastával častěji. Je to opravdu velmi závislé na tom, jaký engine se vám a soupeřům podaří vybudovat. I těch deset kol často uteče jako voda, a přitom budete mít pocit, že jste si zahráli plnohodnotnou hru, která uspokojí i náročnější hráče.
Kyvadlo sem, kyvadlo tam
Každé kolo je vždy rozděleno do tří fází: lov, akce a efekty. Autor přitom vytvořil velmi chytrý titul se spoustou skvěle fungujících detailů. Už jen samotný lov. Ten funguje tak, že na stůl se vyloží dvojnásobné množství karet, než kolik je u stolu hráčů. Ti si poté vybírají karty v kyvadlovém draftu. Hráč, který si vybírá jako první, má sice výběr velký, kartu si ale zarezervuje jen jednu a pak ví, že na něj zbyde ta „nejhorší“. Oproti tomu ten, kdo si vybírá jako poslední, si rovnou zarezervuje karty dvě, a přitom ten výběr má stále ještě velký.
Jde o geniální způsob, jak do hry přidat velké množství nepřímé interakce, ale také napětí. Vybrat, která karta je ta nejlepší pro vás nebo která co nejvíc pojede soupeře, když si ji vezmete namísto něj vy, dá dost zabrat. Každá ze sedmdesáti karet má přitom svůj unikátní efekt, a tak je jistota, že co vám jednou proklouzne mezi prsty, je už pro tuto partii navždy ztraceno.
Pět barev, pět úrovní efektů
Ještě jednu zvláštnost má draftování v Údolí věčnosti. Karty si během něj neberete do ruky, necháváte je ležet na stole. Každá karta má jednu z pěti barev. Ty spolu s cenou naznačují, jak moc je karta silná. Karty se přitom na stůl umisťují okolo takového zvláštně tvarovaného pentagonu, na kterém vidíte, za kolik ulovenou bytost můžete ve fázi akcí prodat. Prodat? Ano, jen proto, že jste nějakou bytost ulovili, ještě neznamená, že si ji taky vezmete do ruky, to byste se v Údolí věčnosti daleko nedostali.
Toto umístění karet na stůl a celý kyvadlový draft s tím spojený mají jednu velkou nevýhodu. Karty jsou špatně vidět. Není to problém ve chvíli, kdy už budete mít za sebou 10+ partií a budete si pamatovat efekty karet podle obrázku… dokud se tak ale nestane, máte vždy nějaké karty vzhůru nohama a musíte si je všechny brát do ruky a číst nebo si je nechat přečíst na začátku kola. Což trochu zdržuje.
Drahokamy k vítězství
Údolí věčnosti má skvěle vymyšlenou ekonomiku drahokamů, které fungují jako platidlo. Po fázi lovu se můžete rozhodnout, co se kterou ulovenou bytostí uděláte. Buď si ji vezmete do ruky, nebo ji prodáte za cenu odpovídající její barvě. Karty z ruky poté můžete vykládat před sebe, má to ale několik omezení. Karet před sebou, které tvoří ten váš engine, můžete mít vždy jen tolik, jaké kolo aktuálně probíhá. Nikdy tak před sebe nevyložíte více než deset, a i tu desátou se vám podaří přidat do enginu teprve na konci hry.
Pokud se kartu namísto braní do ruky rozhodnete prodat, dostanete za ni drahokamy. To, kolik jich bude, je dáno její barvou. Červené karty prodáte za tři rubíny o hodnotě jedna, modré za jeden safír o hodnotě tři a fialové draky za ametyst o hodnotě šest. V jednu chvíli u sebe nemůžete mít víc než čtyři drahokamy a je úplně jedno, jakou mají nominální hodnotu. Toto pravidlo ještě přispívá k těžkým rozhodnutím, která během partie budete muset učinit. Svoje akce si musíte dobře promyslet, naplánovat a načasovat tak, abyste ze hry vytěžili maximum. Hra je tak velice taktická a jen velmi zřídka se setkáte s tím, že vás pojede náhoda. Ale i to se stává.
A teď to spustím
Ve hře je sedmdesát karet, což je výrazně méně než v jiných karetních engine buildinzích. I tak vám ale toto množství nabídne dost znovuhratelnosti. Tím, že karet v každém kole nevidíte moc, neprojdete v nižším počtu ani celý balíček. A těch schopností je tolik! Některé bytosti vám dají něco jednorázově, jiné na konci každého kola. Některé dávají body a drahokamy jen tak, jiné pouze, když máte vyloženy karty těch správných barev. A občas se vám podaří natrefit i na bytost, která vám umožní vyčistit si plochu před sebou od neužitečných karet nebo si dobrat víc karet do ruky.
Cest k vítězství je tu spousta a je neuvěřitelně uspokojivé, když se vám podaří vybudovat si super engine a během jednoho kola získáte třicet bodů, předeženete všechny protihráče a protnete cílovou pásku. Málokdy se stane, že by skóre byla blízko sebe, ale i když jeden hráč uteče s vítězstvím a ostatní nechá v prachu u cesty, alespoň to jejich utrpení nepotrvá moc dlouho.
Fotečku na instáč…
Mandoo Games si na produkční stránce Údolí věčnosti dali opravdu záležet. Začíná to už u krabice. Pro asijské hry je typické, že to nepřehání s velikostí krabice, a nejinak je tomu v případě Údolí věčnosti. To se nachází v přesně tak velké krabičce, aby se do ní všechno hezky vešlo, a to včetně obalených karet. Po vyndání jednoduchého kartonového insertu navíc nebudete mít nejmenší problém do ní dát i rozšíření.
Neznamená to však, že by hra byla plná podprůměrných komponent. Kdepak. Umění je subjektivní a v tomto se možná s každým neshodnu, ale ilustrace jsou podle mě nádherné. Moc oceňuji, že i přesto, že na hře pracovalo pět různých umělců, karty se k sobě hodí a různé styly nejsou jako pěst na oko.
Žetony drahokamů jsou obrovské, díky čemuž se dobře berou do ruky. Tím, že jich před sebou navíc budete mít maximálně čtyři, tak ani nevadí, že na stole zabírají tolik místa. Kameny hráčů, kterými si označujete ulovené bytosti, jsou obrovské, bytelné a dřevěné. Je to potřeba? Ne. Vypadá to skvěle? Rozhodně! V krabici najdete i velkou figurku kartonového draka Věčnosti. K čemu tam je? Vůbec k ničemu, neslouží ani jako žeton prvního hráče (na to je tu velký kámen). Drak je zde jen proto, aby vaše fotky na Instagram byly víc cool. I přesto, jak je Údolí věčnosti „zbytečně přeprodukované“, prodává se za velice příjemnou cenu, za kterou dostanete hru mnohem větší, než by její krabička a cenovka naznačovaly.
Údolí věčnosti je skvělá hra, která nadchne každého milovníka engine buildingu. Obzvlášť takového, který hledá titul odehratelný do hodiny a se spoustou chytrých pravidel, díky nimž uspokojí i náročné hráče. Kyvadlový draft přináší do hry spoustu napětí a nepřímé interakce a díky omezené ekonomice drahokamů budete často postaveni před nejedno těžké rozhodnutí. Navrch v Údolí věčnosti dostanete vymazlenou produkční stránku s krásnými ilustracemi. A velkou kartonovou figurku draka Věčnosti, díky které budou mít vaše fotky tu správnou atmosféru. Údolí věčnosti je zkrátka hra, která by rozhodně vaší pozornosti uniknout neměla.
