Turbo Overkill je frenetická střílečka odehrávající se v ponurém cyberpunkovém světě vzdálené budoucnosti, který je plný svítících neonů, špíny a nedýchatelného smogu. Téměř celou planetu ovládla zlá umělá inteligence zvaná Syn, která přetváří obyvatelstvo pomocí virové nákazy na augmentovanou armádu mutantů. Vy jako lovec odměn Johny Turbo přijíždíte do špíny planety Paradise, a to na objednávku záhadného klienta jménem Teratek. Vaším úkolem je Syn zničit.
Turbo Overkill je pocta FPS akcím z devadesátých let a přelomu tisíciletí. Proti Johnymu Turbovi hra postaví stovky nepřátel a nelehkou výzvu. Jenže on má k dispozici slušný arzenál zbraní a může si modifikovat své napůl robotické tělo a přizpůsobit si ho k boji tak, aby se co nejvíc vyrovnal početní převaze. Jak už jsme dříve zmínili v recenzi na PC verzi Turbo Overkill, tohle je hodně rychlá hra, kde hráč pořád létá vzduchem. Je potřeba se hodně otáčet a mít dobrou prostorovou orientaci. K přežití je třeba koordinovat skákání, létání vzduchem, míření, používání bonusů a měnění zbraní přímo uprostřed boje. Ideální pro hru s klasickým ovládacím schématem WSAD + myš na PC. Jak se ale Turbo Overkill ovládá gamepadem na PlayStationu 5?
Konzolové ovládání
Turbo Overkill si nedělá velké iluze o konzolových hráčích. V základním nastavení je docela vstřícný asistent míření. Já se ale nechci nechat zahanbit pécéčkáři. Hru jsem spustil na obtížnost Street Cleaner (střední z pěti možností) a po krátkém odzkoušení asistenta vypnul. Už po prvních pár přestřelkách je jasné, že s gamepadem zažiji jinou hru než s myší. V rámci pohodlnějšího míření na dálku je lepší mít nastavenou menší citlivost otáčení. Úrovně obsahují hodně vertikálních pasáží a při přeskakování plošin, otáčení se ve vzduchu a chytání se hákem by se člověku až polámaly prsty. Na tyto úseky se menší citlivost nehodí. Hrát s gamepadem střílečky obecně vyžaduje vždy nějaký ústupek, což u hry jako Turbo Overkil platí dvojnásob. Minimálně pro hráče disponující průměrnou zručností. Jen tak pro představu, někdy je potřeba v jednu chvíli být pořád v pohybu, točit oběma páčkami, jedním tlačítkem střílet, druhým skákat, třetím používat pilu na noze, čtvrtým uskakovat a pátým měnit zbraně a stále přesně mířit. Zvládnout na gamepadu všechno najednou je o dobré koordinaci a důkladném tréninku. Ke hře je potřeba přistupovat opatrněji. Promyslet dopředu, co udělat, učit se z chyb a nehonit čas. Hra ho sice měří, ale naštěstí neodpočítává. Může se samozřejmě najít někdo, kdo se na gamepadu naučí hrát lépe a mé doporučení vyvrátí.
Zdroj: igdb.com
Nevýrazné ozvučení a skvělá hudba
Po prvních pár odehraných minutách jsem zabrousil zpátky do menu a zaměřil se na zvuky a hudbu. V základním nastavení je totiž hudba o dost víc nahlas než ruchy. Snížil jsem hlasitost hudby na polovinu a ejhle, ukázalo se, že Turbo Overkill je zvukově strašně chudé. Celou dobu jsou slyšet vlastně jen zvuky střelby a případné rozprsknutí nepřátel. Na nějaké další efekty si musím nechat zajít chuť. Je to škoda, atmosféře hry by prospělo, kdyby něco zadrmolili, vydali nějaký specifický skřek nebo alespoň zařvali při smrti. Turbo Overkill si bere za vzor Dooma, ale ani jeho stařičkému prvnímu dílu, v tomto ohledu nesahá ani po pás. Po zvukovém zklamání jsem hudbu vytáhl znovu na maximum, protože je ve skutečnosti dost dobrá a pestrá. Elektronická hudba tohoto typu se do oldschoolového cyberpunku hodí náramně.
Dlouhá hrací doba
Na internetu jsou k dispozici zběsilé full gameplaye na PC, kde někteří hráči dokážou zvládnout projít hlavní kampaň za šest hodin i na vyšší obtížnost. V takových průchodech hrají Turbo Overkill tak, jak se má. Poctivě freneticky. Na PS5 počítejte pro hlavní kampaň spíš s dvaceti hodinami. Osobně mi trvala jedna mise v první epizodě průměrně padesát minut. Ve druhé mi jde ovládání už mnohem lépe a časy se zkracují. Hra obsahuje ještě epizodu třetí a několik tajných úrovní, které se odemykají sbíráním VHS pásek. Dále má arkádový režim a arénu, ve které se dá vyřádit při střelbě do neustávajících vln nepřátel. Pokud vás Turbo Overkill chytne, nabízí dlouhou hrací dobu.
Zdroj: igdb.com
Pixelartová grafika v cyberpunkovém prostředí
Turbo Overkill běhá na enginu Unity ve stylu pixel art. Nemusíte se bát, že by se základní PS5 u něj zadýchala. Standardních 60 fps zvládne na pohodu a ani žádné jiné grafické režimy nenabízí. Je to oldschool a podle toho vypadá. Barevné svítící neony zasazené do jednoduché architektury úrovní. Televize má výhodu v tom ohledu, že z dálky vidím grafiku trochu rozostřeně a ani bych neřekl, že je pixelová. Zblízka je to hodně zřetelné. Nic proti pixelům, ale Turbo Ovekill mi víc než klasického 2,5D Dooma připomíná střílečky z přelomu tisíciletí, jako jsou KISS: Psycho Circus: The Nightmare Child, Shogo: Mobile Armor Division nebo Slave Zero. Klasické filtrované textury by se do Turbo Overkill hodily více.
Většinou grafika funguje dobře. Občas se stane, že nějaká kulka projde zdí. Asi nechtěná funkce, která ale funguje na obě strany, takže férovka.
Turbo Overkill je hra pro všechny, kteří ve hrách rádi čelí blízké smrti a nebojí se do toho skákat po hlavě. Ke smrti stačí schytat pár zásahů, proto je potřeba být v boji proti stovkám nepřátel neustále v pohybu. Nalaďte se na retro vlnu, zavzpomínejte si na herní zážitky z přelomu tisíciletí a užijte si poctivou akci, kterou Turbo Overkill nabízí. Komplexní design a dlouhá herní doba a cyberpunkové kulisy dají vzpomenout na dobu Deus Ex, Matrixu nebo Ghost in the Shell. Na konzole sice Turbo Overkill není primárně stavěné, ale když zvládnete s gamepadem ukočírovat Johnyho Turba, tak zvládnete jakoukoliv další hru.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Milan Koubský.
