Trilogie Cesta meče – recenze

Cesta meče je adaptací románu francouzského spisovatele tvořícího pod pseudonymem Thomas Day. Jeho příběh o pomstě a moci je lehce nadprůměrnou fantasy, která jednoznačně vyniká svým pestrobarevným zpracováním, a právě vizuální stránka mě k románu přivedla. Cestu meče má na svědomí autorská dvojice Mathieu Mariolle (scénář) a Federico Ferniani (výtvarná stránka). Nebýt nakladatelství Zanir, pravděpodobně bychom se o tomto dobrodružství v českých končinách jen stěží dozvěděli. Cesta meče má celkem tři krátké části: Zbytky dětství, Uhlíky vzdělání a Vzplanutí duše, v recenzi se podíváme na všechny tři knihy.

Legendární rónin v modernější podobě

Příběh se odehrává v Japonsku v 17. století a vypráví o osudu mladého Mikedžiho. Mikedži je jedním ze synů místního pána Nakamury, který je známý nejen svou krutostí, ale především velkou láskou k ženám a touhou po inkoustu ŠÓ. Jednoho krásného dne se mladý pán Mikedži oddává rozkošné koupeli s dívkou jménem Suki, načež je vyruší místní dav. Jeho zvědavost je silnější než odhalená ňadra jeho milované, a tak se vydává zjistit, co se venku děje. Na nádvoří spatří cizince, muže v potrhaných šatech a s tváří zakrytou sugegasem (slaměným kloboukem), jak křičí na vládcovy stráže, že dokáže jediným máchnutím meče rozsekat nebo zastavit letící šípy. Zároveň všechny vyzývá, aby se mu postavili, protože je údajně neporazitelný. Nakonec se objeví jeden statečný voják, který se s cizincem utká. Než ho neznámý zabije, vsadil se s ním, že pokud zemře, jeho žena ho umyje vlastníma rukama… jo, raději měl držet jazyk za zuby. Vzhledem k jistým okolnostem musí mladý Mikedži opustit svůj domov a jít po boku muže, který skutečně dokázal zastavit letící šípy jednou ranou, aby se stal jeho učedníkem. Jeho mistrem se nestane nikdo jiný než legendární rónin Mijamoto Musaši.

Cesta meče 1: Zbytky dětství    

První dějství se zabývá především cestou mladého Mikedžiho, který se dozvídá o zvěrstvech, jež páchá jeho otec na obyčejných lidech. Mladý pán prožívá vnitřní morální konflikt, když se odmítá smířit s myšlenkou, že by samuraj, jeho otec, porušil kodex cti a byl schopen například znásilnit bezbrannou ženu. Brzy je ovšem konfrontován s tím, že si musí vybrat stranu a rozhodnout se, zda bude i nadále synem tyranského vládce, či nikoliv.

Na prvním dětství mi vadilo, že je to velmi krátký příběh, respektive jen úvod do děje. Celá kniha má pouze padesát sedm stran příběhu, z toho čtyři strany tvoří jedna předmluva a tři strany závěrečné náčrty. Kvůli tomu můžete knihu přečíst velmi rychle a děj si příliš neužijete. Všechny akce, které hlavní hrdinové podnikají, ať už jde o boj, nebo výcvik, jsou pouze na jedné stránce, což mi přijde velmi málo. Navíc jsou zde nastoleny drobné otázky týkající se morálních rozhodnutí, které by si jistě zasloužily mnohem větší rozpracování. Dovolte mi, abych se také zeptal na to samé, na co Musaši ptal svého studenta: „Co očekáváte od života?“. Odpověď Mikedžiho si budete muset najít sami, nicméně si stojím za tím, že prvnímu dějství by rozhodně prospělo, kdyby bylo o něco delší.

Zdroj: Zanir

Cesta meče 2: Uhlíky vzdělání    

Druhé dějství svým způsobem navazuje na konec prvního. Naši hrdinové opustili ostrovy Kido, aby Musaši během Cesty meče udělil svému učedníkovi novou lekci. Nechá ho tedy dva roky pracovat v Paláci chutí pro místní obyvatele. To se samozřejmě nelíbí našemu již postaršímu Mikedžimu, který se snaží protestovat. Během dvou let tvrdé práce se však Mikedžimu podaří najít i dámu, která mu poskytne dostatek zkušeností pro jeho další postelový výcvik. S tím postelovým výcvikem to myslím doslova, protože mistr Musaši ho vezme do pagody rozkoše, kde se musí naučit vše o lidské rozkoši, duši a mnoha dalších věcech. Co je nejlepší, aby tento výcvik dokončil, musí cestou do sedmého patra sexuálně uspokojit všechny ženy, které v pagodě najde. Tato pasáž mi přišla poněkud humorná, protože Mikedži měl pohlavní styk jen jednou a teď má maximálně rok nebo dva na to, aby uspokojil stovky dívek… doslova jedna sexuální zkušenost stačila k tomu, aby se z něj stal totální gigolo.

Nebojte se, druhé dějství není jen o sexu. Najdete zde několik pěkně propracovaných bitev, které jsou o něco podrobnější. Platí zde však stejný problém jako u prvního aktu, že je vše příliš uspěchané. Prvních pár stránek vidíte jen nahá ňadra, poté přejde k usekávání ještěřích hlav a nakonec k parádní bitvě, v níž náš hrdina přijde o oko. Zajímavé ale je, že ačkoliv se příběh rozbíhá strašně rychle – čemuž napomáhá šedesát krátkých povídkových stran –, všechno má hlavu a patu.

Zdroj: Zanir

Cesta meče 3: Vzplanutí duše    

Třetí a závěrečné dějství se odehrává deset let po událostech Uhlíků vzdělání a jsme svědky nejrůznějších Mikedžiho dobrodružství – založení rodiny, cesty do Evropy či snahy o jeho pomstu. Jediné, co mi na třetím aktu vadilo, je, že stejně jako v předchozích dvou příbězích je vše příliš uspěchané. Když se blíží velké finále, očekával bych přece jen hlubší procítění děje, respektive daleko intenzivnější práci na něm a snahu některé události mnohem více rozvést.

I když je příběh pořád krátký a samotný děj ubíhá strašlivě rychle, do jisté míry je to příjemný závěr této výpravy. Už jsem to však několikrát v průběhu této recenze říkal a budu si za tím stát, knize Cesta meče by rozhodně prospělo, kdyby měla o něco rozsáhlejší děj. Chápu, že se příběh točí hlavně kolem Mikedžiho cesty, ale osobně bych uvítal, kdyby autoři dali prostor i samotnému Musašimu a dozvěděli bychom se mnohem více o jeho cestě, o tom, jak prožíval svůj výcvik, jaká byla jeho minulost atd.

Zdroj: Zanir

Nádherné ilustrace

Na sérii Cesta meče se mi nejvíce líbily detailní ilustrace, které by klidně mohly sloužit jako obrazy hodné vytapetování celého pokoje. Ostatně každá ilustrace překypuje detaily a v celé trilogii nenajdete jedinou, které by byla věnována menší péče než ostatním. Na kresbách pracovalo několik umělců a všichni odvedli naprosto vynikající práci. Z každé scény jsou cítit emoce a celková atmosféra. Barvy se drží spíše tmavších odstínů, převažuje černá a modrá. Velký důraz je kladen na detailní rysy obličeje a výrazy postav, ale ne na úkor jednoduššího pozadí, jak tomu často bývá v klasických komiksech. Scény odehrávající se v pozadí postav jsou vykresleny se stejnou pečlivostí a důrazem na detail.

Právě díky této mistrovské kresbě se čtenář může mnohem lépe sžít s postavami a prožívat s nimi všechna dobrodružství, strasti i rozkoše. Připravte se na to, že se v celé sérii setkáte s krvavými souboji i erotickými scénami, a to vše bez jakékoliv cenzury. Nepředstavujte si však rozpáraná břicha, rozbité hlavy nebo přímo pornografii; tyto scény pouze dokreslují děj a dodávají mu atmosféru Japonska 17. století. Pokud se zajímáte o japonskou kulturu, Cesta meče vám poskytne jedinečný pohled na architekturu, válečné lodě, zbraně, oděvy nebo bájné bytosti z dávných legend.

Série Cesta meče má sice krátký příběh, který je velmi uspěchaný, ale i tak je to skvělý komiks, který si zaslouží vaši pozornost. Nádherné ilustrace a veškerá pozornost věnovaná detailům mu dodávají správnou dokonalost. Rozhodně bych se nebál říct, že jde o jeden z nejlepších komiksů, které jsem za poslední roky četl, alespoň co se týče výtvarné stránky. Rozhodně bych si dokázal představit, že by Cesta meče vyšla ve větším provedení jako samostatná kniha. Celkově by to mohlo vypadat mnohem lépe, protože takhle si musíte koupit tři malé sešitky, které mají sotva šedesát stran.