Bájný a impozantní starověký Egypt je právem označován za jednu z nejstarších a současně nejvýznamnějších starověkých civilizací ve Středomoří (někdy též i na Předním východě). Total War: Pharaoh vás v tahové strategii s RTS souboji zavede do doby mocných faraonů a zároveň blíže k počátkům série Total War.
Návrat k historickým kořenům série Total War
Série Total War patří již po mnoho let k zlatým hřebům herního žánru, který kombinuje tahovou a real-time strategii (nejen) v prostředí historických události. Svou cestu začala již v roce 2000 a za tu dobu jste si mohli zkusit vést líté boje z prostředí Japonska v období Sengoku a antického Říma či za napoleonských válek a za vpádu Hunů, ale mohli jste navštívit i bájnou Troju nebo se účastnit bojů Tří království ve staré Číně. Série se však v průběhu také od reálných dějin vzdálila, a to v (nejen) podobě tří dílů Total War: Warhammer, které se taktéž staly velmi oblíbené. Mezi skalními fanoušky bylo toto odtržení od historických základů přijato spíše vlažněji. Nyní se celá série vrací ke svým kořenům v nejnovějším přírůstku, který nese název Total War: Pharaoh.
Za titulem stojí Creative Assembly a vydavatelem je tradičně SEGA. To je i předzvěst faktu, že stejně jako v předchozích dílech bude s největší pravděpodobností v následujícím období vydána celá řada rozšiřujících DLC, která přinesou nové jednotky a frakce.
„Písek pouště je lehký jako vzduch, leč tomu, kdo jej dýchá, přináší smrt“ – Elver Zakar
Příběh hry, respektive časový horizont, do kterého je Total War: Pharaoh zasazen, probíhá v letech 1200 až 1150 př. n. l., což je období, kdy se pomalu hroutila doba bronzová. Jde tedy o dobu velkých otřesů a změn. Během tohoto časového úseku samozřejmě existovaly desítky civilizací, nicméně vývojáři se (prozatím) zaměřili pouze na Chetity, Kanaánce a Egypťany.
Na začátku kampaně si tak můžete tradičně vybrat mezi jednotlivými vůdci. Tito vůdci, kterými jsou za Egypt Seti II, Twosret, Ramesses III a Amenmesse, za Kanaánce v Levantě Bay a Irsu, případně za Chetitskou říši vedení Suppiluliumy II a Kurunty v Anatolii, mají i své vlastní příběhy. V tomto ohledu je zřetelná inspirace z Three Kingdoms, Troy a Warhammeru, ve kterých je právě kladen větší důraz na jednotlivé hratelné postavy. Každá frakce a postavy má své klady a zápory a své silné a slabé stránky. Nakonec však ani příliš nezáleží na tom, koho si vyberete, protože herní zážitek bude vždy téměř identický.
Tahová kampaň je velmi příjemná a poměrně dobře zpracovaná. Dynamika dvora je oproti titulům jako Crusader Kings 3 nebo Old World přímočará, vaše postava však dobře zapadá do celkové situace a vy tak máte pocit, že hraje v příběhu důležitou roli. Během kampaně můžete dělat různé intriky, plánovat spiknutí a různá povstání proti vašim oponentům a následně se pokusit stát se faraonem.
Novinkou kampaně je možnost upravit si různé aspekty kampaně, a to v nezvykle absurdní míře podobné například sérii Civilization či zmíněnému Old World. Můžete si nastavit základní dostupnost surovin, chování protivníků, četnost nahodilých událostí a katastrof i bodové rozpětí vztahů s ostatními frakcemi. Je však možné zajít ještě dále, a to ve smyslu, že máte možnost náhodnéhoho rozložení frakcí po mapě. V tomto ohledu se rozhodně jedná o velké gesto pro začátečníky a hráče, kteří mají rádi volnost, skalním fanouškům tento prvek může s ohledem na celou sérii Total War připadat absurdní.
Vyhrát můžete více způsoby
K dosažení vítězství v kampani je nyní potřeba trochu více než jen nashromáždit jednotky a dobýt s nimi všechna území (ačkoliv i tato možnost je zachována). A pokud se vám přece jen podaří usednout na trůn, je otázkou, zda a jak dlouho se na něm dokážete udržet. Stát se faraonem je pouhým začátkem vašich snah, nikoli konečným cílem. Navíc se dostanete před rozhodnutí, jakou cestou se vydáte a kam budou směřovat vaše kroky.
V průběhu kampaně na vás začnou vší silou útočit mořské národy, tedy nájezdníci, kteří připlouvají k břehům, vylodí se a začnou ničit všechno, co jim stojí v cestě. Tento prvek silně připomíná hordy mongolských nájezdníků v Medieval 2 Total War, případně Huny v Attila Total War. Dravost a agresivita (záleží, jak si hru nastavíte, viz výše) mořských národů je s postupem hrou stále intenzivnější a dodává kampaní ještě větší dynamiku. Můžete se navíc dostat před ožehavý problém, kdy budete rozhodovat, zda zastavíte útok nebo obléhání, ze strachu, abyste byli schopni odvrátit případnou invazi z moře na vaše území. Případně se rozhodnete uzavřít mír a spojenectví, abyste společně ubránili břehy vaší budoucí říše? Je to na vás!
Nejsilnější atmosféra, která vás bude nutit postupovat v kampani, je v prvních hodinách hry. Samozřejmě nechybí povedené intro, které krásně navodí atmosféru a situaci, ve které se příběh odehrává. Hrou vás navíc provází kromě intra řada různých a někdy i vtipných cutscén, které ji ještě více okořeňují.
Pokud bych se vrátil k Rome II, zde byla občanská válka přítomna jako příběhový zvrat v rámci dějství. Občanská válka ve Pharaoh je systémovější a může k ní dojít prakticky kdykoli. Dokonce ji můžete zahájit přímo vy sami. Pokud občanská válka propukne, je pak (v určitých situacích) na vás, zda se jí budete účastnit. V případě, že se rozhodnete bojovat, se vaše jméno přidá do žebříčku pretendentů, tedy uchazečů. Následně máte jen omezený počet tahů, abyste se dostali na vrchol získáním co největšího počtu legitimity. Jedná se zdroj, který určuje sílu, respektive pravomoci vašeho vládce. Získáváte je vítězstvím na bitevním poli, dobýváním území, výstavbou specifických budov a památek a také zapojováním se do intrik na dvoře. Nemilým překvapením je absence zvědů a záškodníků, kteří byli od dob Shoguna prostě fajn. Špionáž probíhá za zlato odemknutím dohledu nad vybranou frakcí.
Přes to všechno se vám může v určitém stádiu stát, že vás kampaň bude lehce otravovat, a to nejste ještě ani v půli cesty k vítězství. Správa se může velmi lehce změnit v otročinu, protože po odehrání každého tahu je možné očekávat třeba i patnáct upozornění, co je potřeba udělat, co se stalo a celkově s čím se musíte potýkat. Kolikrát jsem měl chuť vyhlásit válku všem, jen abych se těchto vladařských povinností alespoň částečně zbavil.
Total War: Pharaoh se vrací ke kořenům hlavně v otázkách bitev
K tomu, abyste prosperovali, potřebujete i suroviny, kterých není nikdy dost. Strach o jídlo, bronz, kámen nebo dřevo se může stát oprávněný, a to zejména, když se stane nějaká neočekávaná katastrofa nebo událost. Mohou přijít záplavy, písečné bouře, enormní sucho nebo se může šířit zákeřná nemoc. Výskyt těchto katastrof můžete zvrátit uctíváním jednotlivých božstev. Uctíváním bohů také získáte různé procentuální bonusy. Když se vrátím k surovinám, ty se generují v různých oblastech a budete potřebovat všechny zdroje, abyste měli kompletní říši. To má za následek, že budete muset pečlivě volit místa, která se vydáte dobýt, a budete se snažit je udržet za každou cenu.
Velkým návratem je také prvek budov vyskytujících se mimo města, a to včetně pevností, které se dají obsadit. V tomto ohledu nechybí ani různé chrámy, obchodní stanice či odpočívadla, kde si může vaše armáda odfrknout. Pohyb po krásné mapě je pak klasický, jaký můžete ze série Total War znát.
Nyní konečně přichází čas na bitvy, které probíhají v reálném čase. V tomto ohledu je zde opět velký návrat, který hráčům odchovaným na novějších dílech Total War nebude příliš sedět, zato veteráni série je ocení s nadšením. Je opět kladen důraz na realističnost, díky které se tak průběh vrací do dekád Shogun 2 a Rome 2. Vítězí ten, kdo lépe provede taktiku útoku po křídlech, provede úspěšný charge nebo se rozhodne efektivně využít salvu šípů do zad nepřítele.
Na bojišti vás může nemile potkat změna počasí, které umí být velmi proměnlivé. Nicméně před plánovací fází máte zobrazenou předpověď a je na vás se tak rozhodnout, zda vyčkat, nebo půjdete do bojů po hlavě. Tento aspekt není jen kosmetický. Z písku se po náhlém dešti může stát bahno, které bude ovlivňovat rychlost a pohyb jednotek. Jak už to ale bývá, jednotky se ve své funkčnosti zásadně neliší od jiných jednotek jiné frakce vyjma pár specifických funkcí speciálních oddílů.
Problémem je v určitých případech i umělá inteligence, která (v závislosti na zvoleném úvodním nastavení) někdy provádí brilantní taktické manévry svých vojsk a jindy kouká, co se bude dít, a v poklidu obětuje své jednotky. Chyby jsem v tomto ohledu zaznamenal i s lučištníky, kteří v některých případech „jakoby“ nevystřelili své šípy. Také je zde aspekt, že pokud máte rychlé micro, dokážete velmi rychle klikat a měnit různá seskupení jednotek, nereagují tak svižně a efektivně jako třeba ve zmíněném Shogun 2 nebo Rome 2, a to i přes urgenci využití užšího seskupení a obchvatu nepřítele. Ve výsledku jsou bitvy povedené a jejich důraz na realističnost i taktiku vítám jako krok správným směrem, který neměl být nikdy opuštěn.
Bez hrdinů se to neobejde
Ve Pharaoh jsou zastoupeni i hrdinové, s nimiž můžete získávat zkušenosti, zvyšovat jejich úroveň nebo je vybavovat lepším vybavením, jako je třeba štít nebo meč. Zároveň se však jedná o prosté smrtelníky stojící v čele elitního oddílu. Nejsou to tedy ztělesnění bozi, kteří by sami pobili celou nepřátelskou armádu s prstem v nose. Úroveň a bonusy, které získáte (můžete zvolit), případně i různé dovednosti, jimiž bude váš hrdina disponovat, dokáží průběh boje ovlivnit, ale nejedná se o zásadní věc, na které by celá bitva stála. Použitím dovednosti lze tak přímo vašemu hrdinovi a jeho oddílu či jiné jednotce zvýšit po krátkou dobu výdrž, morálku nebo třeba útok a obranu.
Některé jednotky pak obdržely zcela nové povely, které v žádné z her ze série ještě nebyly, jako například ústup bojem nebo pokus o fyzické vytlačení.
Po vizuální stránce je dílo povedené a některé detaily, včetně zpracování uživatelského rozhraní, které je stylizováno do egyptského vizuálu, opravdu zapůsobí. Jednotky jsou tradičně detailní, co se týče výbavy, zbraní a barev. Samotní bojovníci jsou opakující se siluetou několika profilů, které jsou poskládány do oddílu a vybavením uzpůsobeny ke specializaci a zaměření dané jednotky a frakce. V konečném hodnocení je grafika povedená a v případě maximálních detailů můžete dokonce spatřit stopy v písku po vašich vojácích nebo koleje od válečných vozů.
Otázkou do pranice je naopak optimalizace, která je dobrá, ale až „když se nažere“. Často se mi stávalo, že se při začátku bitvy a ve fázi rozmístění hra divně sekala. Po chvilce se však všechno ustálilo a bylo bez problémů. Dalším nešvarem byl multiplayer, který již několikrát správně nefungoval, či se pokazila synchronizace a kampaň se nedala dohrát ani načíst.
Ozvučení je na povedené úrovni, přesně jak je u série Total War zvykem. Můžete si vychutnat řinčení mečů, svištění šípů bojové běsnění válečníků, a to vše za doprovodu sympatického soundtracku.
Titul je v české lokalizaci, a tudíž se nemusíte bát, že byste něčemu nerozuměli.
Total War: Pharaoh jde zpátky ke kořenům slavné série, která se vrací k historickému základu, realističnosti bitev a důrazu na taktiku. Vyprávění příběhu je příjemné a dokáže zaujmout, hrdinové nejsou již ztělesněnými bohy, ale smrtelníky, kteří jsou členy elitního oddílu. Proměnlivost počasí, která dokáže značně ovlivnit průběh bitvy, je taktéž příjemným oživením a z vyhrané bitvy se tak rázem může stát snaha o záchranu elitních oddílů z bahna. Titul však táhnou dolů neduhy, jakými jsou někdy zvláštní chování umělé inteligence a problémy s výkonem i plynulostí.
