Tiger Blade - cover

Tiger Blade – prosekat se Koreou

28. 4. 2024
Zdroj náhledu: igdb.com

Chcete jasný důkaz, že žijeme v globalizovaném a multikulturním světě? Pak se podívejte na Tiger Blade, arkádovou akční hru pro virtuální realitu. Vyvinulo ji francouzské indie studio s japonským názvem Ikimasho a její děj se odehrává ve futuristické Koreji. O tom, jaké jsou její slabiny a přednosti, se dočtete v této recenzi. 

Tygr! Tygr! Tygr! 

Ředitel Ikimasho, vývojář Yann Suquet, v propagačních materiálech vysvětluje, že podobu Tiger Blade formovala jeho láska pro moderní jihokorejské filmy spadající do neo-noirového žánru. Hra, která se odehrává v korejských kulisách a je také v korejštině namluvená, nám má umožnit ponořit se do opojné fantazie, že jsme sami hrdiny jednoho z takových filmů. 

Hlavní postavou Tiger Blade je ženská příslušnice jednoho z místních gangů, která je pověřena speciálním úkolem – musí se zmocnit tajemného balíčku, jenž se dostal do rukou nepřátelské skupině. Ukáže se, že v poptávané krabici nejsou drogy, peníze ani zbraně, ale roztomilé mládě tygra. To je však velmi horkým zbožím, neboť ve světě hry již tygři byli považováni za vyhynulé. Po malém tygříkovi tedy touží ledaskdo a rozhodně neváhá sáhnout po násilí, aby jej získal. 

Krok, sek, krok

Slova o filmové inspiraci snadno vzbudí dojem, že Tiger Blade by mohla klást důraz na atmosféru a vyprávění, ale není tomu tak. Hra je pojatá čistě arkádově a příběh v ní nehraje o nic větší roli než třeba v takovém Pistol Whip. 

Stěžejním prvkem hratelnosti je kombinace šermování a střelby v bleskurychlém tempu. Základní zbraní hrdinky je korejský meč hwan-do. Ten sice na pohled vypadá podobně jako slavná japonská katana, ale liší se tím, že byl historicky častěji užíván jako jednoruční. Což se docela hodí, protože v levé ruce má hráč vystřelovací hák. Primárně slouží k přesunu mezi lokacemi, ale s jeho pomocí lze také uchopovat některé předměty a využívat je jako štíty. Nebo naopak nepřátelům jejich štíty brát. 

Slíznout to pistolí

Střelné zbraně se také ovládají pravou rukou a za meč je lze v mžiku vyměnit jednoduchým stisknutím tlačítka. Nejčastěji se střílí z pistole, ale ta může být dočasně nahrazena i jinými druhy zbraní – třeba brokovnicí nebo samopalem. 

Nepřátelé jsou rozdělení podle toho, zda se s nimi bojuje na blízko, či na dálku. Ti, kteří se ohání meči, nejsou zranitelní střelbou. Ty střílející naopak nejde zabít mečem, jenž ovšem velmi dobře poslouží k odrážení střel. Letícím projektilům lze i uhýbat, ale ne úplně snadno. Rozhodně se nestačí jen vyklonit. Úhybný manévr musí být docela výrazný, takže raději doporučuju nechat si na hraní dostatek prostoru, ať si ve víru hráčské vášně nezdemolujete byt. 

Z trailerů to původně nebylo zcela jasné, nicméně Tiger Blade neumožňuje volný pohyb. Lze se pouze skokově přemisťovat pro předem nastavených bodech. K pohybu je třeba buď využít služeb vystřelovacího háku, nicméně automaticky posun následuje také po zabití nepřítele nebo rozbití předmětu mečem. 

Je to stále těžší

Komplexita level designu roste postupně a s ní i obtížnost hry. Nejprve nepřátelé nabíhají v podstatě jen zepředu a v malých počtech. V závěru už se naopak musíte (doslova!) hodně rychle otáčet, abyste si s návalem protivníků poradili a využili všechna kratičká časová okna, která máte pro útok. Zdraví se během průchodu levely nijak neregeneruje, což vytváří vskutku adrenalinové situace. Frustraci naštěstí zabraňuje velmi shovívavý systém checkpointů, jejichž častý výskyt je prevencí hrozících rage quitů.  

Tiger Blade je designovaná tak, aby motivovala hráče procházet ji opakovaně a neustále se zlepšovat. Level, který napoprvé projdete za cenu deseti smrtí, se vždy dá elegantně zvládnout na jediný život, s nasbíráním všech skrytých bonusů, a ještě ve stanoveném časovém limitu. Kdo však nemá dostatečně arkádového ducha a netouží po dosahování stále vyššího skóre, bude nejspíš zaskočen velmi krátkou herní dobou.

Taky je třeba říct, že Tiger Blade rozhodně není hra pro lidi, kteří hledají nenáročnou, odpočinkovou zábavu. S hraním je spojená podobná aerobní zátěž, jako když se pokoušíte pokořit Beat Saber na nejvyšší obtížnost. Pokud máte na Questu náhlavní popruh s integrovaným chladícím větráčkem, tak tady jej nepochybně využijete. 

Hra s drsnými okraji

Tiger Blade vyšla nejprve na PS VR2 a až poté na headsety řady Meta Quest. Vedle dalších podobně koncipovaných her od indie týmů určitě po grafické stránce nedělá ostudu. Prostředí futuristické Koreje si snadno spletete s nějakým sci-fi anime a vizuální stránka odpovídá možnostem nezávislého týmu a potřebě rychlé odezvy.

Slabší hardware si nicméně bere daň zejména v podobě nižšího rozlišení, které je nepřehlédnutelné kvůli zubatým okrajům objektů. Na Questu 3 jej sice lze zvýšit pomocí externích utilitek (pokud máte aktivovaný developerský mód), ale doporučuji raději zůstat u výchozího nastavení, které zaručuje vyšší framerate i v náročnějších momentech. 

Hlavní technickou slabinou je bohužel neoslňující přesnost ovládání vystřelovacího háku. Ten ne vždy reaguje tak, jak bych si představoval, a mnohdy je potřeba se na objekt, jehož se chcete chytit, přímo dívat. Uprostřed frenetických soubojů to však nejde udělat bez ztráty zdraví.  

Tiger Blade je dobře zpracovanou arkádovou hrou, u níž zažijete více fyzické aktivity a méně vztekání se než třeba u série Crisis Brigade. Pokud vás baví boj o co nejvyšší skóre a speedrunování, pak ji lze s klidným svědomím doporučit. Zklamání naopak zažijí ti, pro které jsou maximálně dvě hodiny herního času na jeden průchod příliš málo. Nebo ti, kteří kromě střelby a šermu očekávali i zajímavý příběh nebo vyšší míru interakce s prostředím.

Klady
  • svižná hratelnost
  • dobrý pocit z boje
  • originální prostředí Koreje
Zápory
  • krátká herní doba
  • slabší rozlišení
  • problémy s ovládáním záchytného háku
Platforma Quest 3
  • Datum vydání 22.02.2024
  • 0.0

    Doporučujeme

    Vizuál

    Audio

    Příběh

    Znovuhratelnost

    Technické zpracování

    Obtížnost

    Miroslav Libicher

    S videohrami má zkušenosti už více než čtvrt století. Začínal u klasik pro DOS a arkádových automatů na poutích. Ačkoli se dlouho vyhýbal konzolím, preferuje spíše akčnější druhy her a příliš si nerozumí s multiplayerovými a kompetitivními tituly. Zajímá ho herní historie v různých světových regionech. Na hry přitom nahlíží především jako na kulturní artefakty, jejichž hlavním cílem je poskytovat hráčům nové zkušenosti a vyvolávat emoce.

    Sledujte nás:

    © 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.