Je animovaný snímek The Witcher: Nightmare of the Wolf sen, nebo noční můra? Odhlédneme od toho, že autoři originálního názvu (Nightmare of the Wolf) a tvůrci jeho českého překladu (Vlčí sen) mají odpověď na tuto otázku celkem jasnou… akorát každý trochu (spíše hodně) jinak.
Znamení proti osudu
Snad jakákoliv adaptace literárního díla vyvolává u fanoušků značné rozpaky a kontroverzi, dvojnásobně to však platí v případě Zaklínače. Část příznivců této série se nepochybně polévala svěcenou vodou, když byla anime verze na motivy Zaklínače oznámena. Další zaujali neutrální vyčkávací postoj a zbytek dychtivě vyhlížel, kdy konečně bude možné výsledný produkt zhlédnout. Již samotný úvod je velmi slibný. Nežli se divák dostatečně rozkouká a seznámí se stylem animace, začne náhle z kreslených postaviček stříkat krev a končetiny létají na všechny strany, což je léčba šokem, kterou rozhodně mohu jen doporučit.
Hlavní postava příběhu, Vesemir, je znalcům univerza naprosto známá. Pozitivně hodnotím zasazení příběhu do časové roviny, která nijak nešpiní odkaz kánonu ani videohry, které do něj oficiálně nespadají. Prostřednictvím náhledu do minulosti dokonce dochází k vyplnění určitých mezer, respektive k bližšímu objasnění některých, do této doby pouze nastíněných událostí.
Zdroj: Netflix
V tomto ohledu je The Witcher: Nightmare of the Wolf v podstatě tím, čím měla pro svět Harryho Pottera být Fantastická zvířata, než se někomu ve studiu protočila v očích vidina zisku a na úkor peněz začalo docházet k ničení celé série. Tak to hlavně se Zaklínačem, zoufale vás prosím, nezkoušejte podobně. Vyobrazení pomyslného vrcholu zaklínačské éry a Vesemira v jeho nejlepších letech má své nezpochybnitelné kouzlo. Atmosféru se povedlo vystihnout takřka na jedničku, přitom si však snímek vystačí s minimem lokací. Delší dobu prakticky strávíme pouze v kaedwenském paláci, ponurých hvozdech a na Kaer Morhen.
Vlčí stopa v krvavém blátě
Osobně mi však u The Witcher: Nightmare of the Wolf chybí důraznější tah na branku, vybroušenější pointa… zkrátka něco víc. V rámci stopáže je sice co do kompozice všechno v pořádku a nudit se zřejmě nebudete. Přesto postrádám nějaký zvrat, který by mě dokázal skutečně emočně angažovat, což bych přesně od Zaklínače, v jakékoliv jeho formě, očekával.
Nezanedbatelný potenciál měla díky animaci akce, které tu rozhodně není málo. Na jedné straně si cením například již výše zmíněného „naturalistického pojetí (nejen) lidské anatomie“. Na straně druhé nesouhlasím s občasně samoúčelnou snahou o epičnost, projevující se třeba skupinovým používáním znamení. Ač chápu, že právě tohle k anime neodmyslitelně patří, je potřeba si uvědomit rozdíl mezi Zaklínačem a Strážci vesmíru.
V součtu u snímku The Witcher: Nightmare of the Wolf vidím přece jen více kladů než záporů. Neoznačoval bych ho však za žádný revoluční počin. Spíše by se mohlo jednat o jednu z prvních vlaštovek. Snad.
The Witcher: Nightmare of the Wolf je slušně zpracovaná anime adaptace, která dokáže zaujmout atmosférou, svižným tempem i drsnou akcí. Nabízí zajímavý vhled do zaklínačského světa a doplňuje některé mezery v příběhu. Na druhou stranu chybí silnější pointa a někdy až příliš tlačí do popředí epičnost na úkor uvěřitelnosti. Nejde o revoluční dílo, spíše o příjemnou oddechovku.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Johnny.
