Když se v roce 2016 na scéně objevila mobilní hra Pokémon GO, rozmohl se mezi širokou veřejností tento fenomén jako invaze sarančat. Po ulicích jste viděli davy s mobily, na nichž se snažily tím správným pohybem lapit Pokémona a získat bonusové zkušenosti při točeném hodu nebo právě zápasily o dobytí soupeřova gymu. Není to ovšem pouze tento titul, na trhu je podobných AR her více, jako například méně známý Harry Potter: Wizards Unite či Jurassic World Alive. Do této kategorie se nyní přidává další kousek od dceřiné společnosti CD Project Red – Spokko – zaměřující se pouze na mobilní hry. Pro tu je The Witcher: Monster Slayer prvním počinem a je to bohužel vidět.
Mezi hráči je svět Zaklínače velmi populární, a tak není divu, že se oči všech ihned rozzářily, jakmile byl oznámen vývoj mobilní hry, ve které budete chodit po vámi známých místech a lovit příšeráky stejně tak, jak to dělal proslulý Bílý vlk a Řezník z Blavikenu, Geralt z Rivie. Toho a ani další jiné pověstné postavy ve hře bohužel nepotkáte (tedy kromě jedné, ale to se nechte překvapit), protože se děj odehrává v době, kdy slovo Zaklínač bylo na Kontinentě něco zcela nového. Kdo alespoň jednou nesnil o tom, vžít se do kůže mutageny posílených válečníků, již každý den vystavují své bojové zkušenosti děsivým bestiím a dávají tak svůj život v sázku i přesto, že se jim za to většinou nedostane řádné odměny? Díky The Witcher: Monster Slayer si můžete přesně takovouto profesi vyzkoušet na vlastní kůži jen s tím rozdílem, že není třeba projít Zkouškou trav ani tvrdým výcvikem.
Něco tu nesedí
Po úspěšném zabití požíračky jste složili finální zkoušku a je z vás plnohodnotný Zaklínač. Vydáváte se tedy na Stezku s medailonem školy Vlka, bestiářem a ocelovým mečem… počkat, výbava není kompletní. V knihách, hrách, a dokonce i v seriálech vždy na příšery platil stříbrný meč, ale ten vám z nějakého důvodu chybí. I přesto, že všechny základní monstra v pohodě umlátíte ocelovým, najdou se i takové potvory s tuhým kořínkem, na které zkrátka bez stříbrného meče vyrazit nemůžete. Zde přichází další náraz, a to mikrotransakce. Hra vás vyloženě nenutí si v obchodě měnit reálné peníze za herní měnu – zlaťáky – a za ně něco povinně kupovat, ale než sami zvládnete našetřit dost financí i na ten nejlevnější stříbrný meč, bude vám to trvat ne pár hodin, ale hned několik dnů či týdnů. Chcete-li lepší armor, můžete si vybrat, jestli na něj budete střádat měsíc, nebo vytasíte peněženku a cestu si tak okamžitě usnadníte.
Mikrotransakce nesmí chybět
Toto je věc, která mě zprvu dost zarazila, a než se rozkoukáte, stejně si pořídíte startovací balíček, ve kterém je důmyslně ten stříbrný meč obsažen. Není to pouze o vybavení. Stejným problémem trpí i váš inventář. Ten je tak malý, že sotva zabijete pár příšer a už vám hlásí, že jste přetížení. Opět je nutností si kapacitu inventáře zvětšovat brašnami a hádejte, kde je seženete. Tento způsob zacházení s mikrotransakcemi mě zklamal. Přestože do ničeho nejste nuceni, i tak to uděláte, protože je proces získávání herní měny schválně tak pomalý, že nebudete mít na vybranou, pokud si chcete The Witcher: Monster Slayer pořádně užít a neřešit v jednom kuse dilema, co zrovna z tašek vyhazovat. Naštěstí nejsou částky až tak přehnaně vysoké, ale to není žádná omluva.
Zlaťáky lze kromě obchodu získat hned několika způsoby: prvním z nich je splnění denního úkolu o zabití různého množství monster, dále jsou to odměny z příběhových úkolů a v poslední řadě tzv. nemeta – zvláštní stromy představující posvátné místo keltského náboženství, ve kterých se vždy nacházejí tři monstra. Nemeta můžete vyčistit od desátého levelu a denně vám pouze první tři dají peněžní odměnu, u dalších obdržíte už jen zkušenosti.
Konec lenošení, jde se na griffina!
U pasu několik lektvarů, na zádech dva meče a na krku medailon. Vydejte se na vlastní Stezku pomocí svého mobilního zařízení a pobijte monstra ještě dříve, než stihnou někomu ublížit. Možnost vybrat si vlastní postavu z celkem osmi avatarů Zaklínače či Zaklínačky (ač byli Zaklínači vždy a pouze muži) je milým drobným plusem. Přidejte ještě k tomu různé zakázky v podobě příběhových úkolů a máte něco, co vás zaručeně donutí zvednout zadek od počítače a vyrazit na lov na taková místa, kam byste za normálních okolností nikdy nešli. Musím uznat, že jsem díky tomu poznala nové lokace relativně blízko mého domova, kolem kterých jsem vždycky jen procházela.
Jak už jsem zmiňovala výše, herní svět tvoří reálná mapa vašeho okolí, po které se procházíte a narážíte na různá monstra připravená vám zkřížit cestu. Kromě všude přítomných ghúlů, sukub, wyvern a dalších basic příšer se vám občas poštěstí natrefit i na ty vzácnější, či přímo legendární potvory. Ty už vám dají více zabrat, protože se nad jejich hlavami objevují lebky, jejichž počet značí obtížnost souboje. Takové štěstí se vám ovšem naskytne pouze jednou čas, když budete ve správný čas na správném místě.
Spawn monster na mapě ovlivňuje hned několik faktorů; prvně je to denní doba. Na upíry narazíte v nočních hodinách, polednice se zjeví pouze v poledne atd. Dále záleží na aktuální geografické lokaci – topivce najdete většinou u jezer a dalších vodních toků, leshy naopak preferuje spíše zalesněné oblasti. Posledním faktorem je také počasí, které mě docela překvapilo. Jakmile se na mapě objevil déšť, skutečně chvíli poté začalo pršet, takže můžete hru využívat i jako takovou menší předpověď počasí.
Zaklínačská výbava po ruce
Zní vám to všechno složitě? Nemusíte se bát, jako správný Zaklínač máte po ruce bestiář, ve kterém najdete všechny informace ohledně výskytu, včetně rasy, váhy, výšky a rad, vůči čemu je daná příšera slabá. Bestiář zároveň zaznamenává, kolik takových příšer jste již zabili, a trofej z té první daného druhu vystaví na odiv. Během lovu hra nabízí spustit AR funkci, abyste svůj herní zážitek posunuli na vyšší level. Co je ovšem problém u velké části hráčů, je to, že ne u všech tato funkce jde spustit i přesto, že ji váš telefon podporuje. U Pokémon GO jsem tento problém nikdy neměla, ale u Zaklínače se mi z nějakého důvodu nedaří tuto funkci zprovoznit, což je škoda.
Rychlé, svižné a někdy trochu chaotické sekání mečem
V Pokémon GO jste jednotlivé Pokémony chytali do pokéballů a následně s nimi trénovali a bojovali v gymech. Upřímně by to mohlo být zajímavé zkusit si ochočit třeba takovou hrobnici, aby od vás odháněla ostatní lidi, ale The Witcher: Monster Slayer, jak už samotný název napovídá, se s příšerami moc nepáře. Vaším úkolem je zkrátka všechna monstra pozabíjet a ukořistit si cennou trofej. Souboje probíhají pomocí na první pohled nepříliš zajímavého combat systému, ale brzy zjistíte, že to zas taková sranda není. Musíte si totiž dobře rozmyslet, kdy budete útočit, kdy se naopak bránit a v jaký moment bude vhodné použít házecí bombu. Čím více sekáte do nepřítele, tím více se vám nabíjí kritický zásah, ale pozor, i ten musíte správně načasovat, aby způsobil co největší poškození. Samozřejmě nesmí chybět ani legendární zaklínačská znamení, ovšem kromě počátečního Igni se ke zbylým dostanete až postupným levelováním.
Souboje tedy nejsou tak jednoduché, jak se může zprvu zdát, a do tuhého začíná jít, jakmile se nad příšerou objeví dvě a více lebek. V takových případech je dobré se vhodně vybavit příslušnými bombami, lektvary a oleji, které vám malinko dopomůžou k úspěšnému lovu. Ty ze srdcí, očí, jazyků, bylinek a dalších získaných ingrediencí jednoduše připravíte v inventáři. Stále však platí, že z větší míry záleží na správně načasovaném kritickém zásahu, parírování, znameních a kombinaci silných a rychlých útoků. Žádný učený z nebe nespadl a stejně jako museli Zaklínači procházet tvrdým tréninkem, i vy se postupně naučíte všechny fígle. Najdete zde i stromy dovedností pro boj, alchymii a znamení, skrze které zvyšujete sílu útoků i efektivitu elixírů a odemykáte nové recepty, další znamení a mnoho dalšího. Raději si však dopředu promyslete, kam budete své body dávat, protože není cesty zpět.
Soukromý pozemek, půlnoc a časový limit
Příběhových úkolů pro první sezónu je celkem patnáct a během nich se rozhodně nachodíte více než dost. Co se mi velice líbí, jsou dabované rozhovory postav, které vám buď zadají úkol, nebo je potkáte. Každá mise je poté ukončena zobrazením výsledku v komiksovém stylu s komentářem trpasličího vypravěče. Co se jejich náplně týče, je poměrně pestrá. Někdy zachraňujete lidi v nesnázích, jindy sbíráte předměty, hledáte artefakty, zabíjíte monstra atd. Příběhové úkoly tvoří příjemné zpestření běžného chození po mapě a zběsilého lovení, ale přináší s sebou i několik komplikací týkajících se jejich splněním. Největším problémem jsou samotné lokace úkolů. Jste posláni například kilometr daleko, a jakmile se na místo dostanete, zjistíte, že je úkol za hranicemi soukromého pozemku, nachází se v místě stavby, na golfovém hřišti… zkrátka na nepřístupném místě, což vás spolehlivě vytočí. Budete tak muset od daného místa odejít více než kilometr, abyste mohli použít funkci Relocate, která vám úkol přesměruje jinam. Můžete jen doufat, že to tentokrát bude někam, kam se dostanete.
Alespoň pro mě byly větší opruz úkoly, které jsou časově omezené nebo po vás vyžadují být v určitém místě v určitou hodinu. Pokud úkol nesplníte v časovém limitu, máte zkrátka smůlu a už si ho nijak nezopakujete. Abyste například mohli sejmout kletbu ze strigy, dostavte se prosím o půlnoci. Běhat na obrovský kopec zabít pár pavoukovitých ještě snesu, ale tohle už mi osobně přijde spíše na škodu. Chápu, že se tato mobilní verze striktně drží her, ale tam jste si alespoň mohli u ohýnku zameditovat a problém byl vyřešen. The Witcher: Monster Slayer pracuje s reálným časem, takže na meditování zapomeňte.
The Witcher: Monster Slayer a přátelé na okrasu
Že Zaklínači pracují sami, je možná pravda, ale nikdy neodmítnou společnost dalšího bratra z oboru. I vy si můžete přidat nějakého kamaráda a posílat si každý den balíčky s bylinkami, surovinami či lektvary. Nic jiného ovšem neočekávejte, protože toto je jediná interakce s ostatními hráči, kterou zde zažijete. Nemůžete se ani podívat na profily jednotlivých hráčů nebo s nimi jakkoli komunikovat. Je to trošku škoda, protože by nemuselo být špatné zavést týmové úkoly nebo týmové souboje s extrémně silnými monstry, případně kdyby si každý hráč mohl vybrat, do jaké ze sedmi zaklínačských škol chce patřit. Stále jsme však u první sezóny, takže můžeme doufat, že se do budoucna dočkáme větší provázanosti mezi hráči přímo ve hře. Vývojáři mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu.
The Witcher: Monster Slayer rozhodně není dokonalý. Hru už od začátku provázejí všemožné technické problémy jako bugy, dlouhé načítání serverů, záseky přímo během soubojů a další nešvary. Ty vás společně s nenápadným podsouváním mikrotransakcí a problémy s lokacemi úkolů mohou od hry spíše odradit. I přesto stále jde o AR hru ze světa Zaklínače, která vám toho dokáže nabídnout spoustu – promyšlené střety s příšerami, vytváření elixírů a dalších bojových strategií, zlepšování schopností, zajímavý příběh i různorodé denní i příběhové mise. Doufejme, že se vývojáři ze Spokko budou o hru starat a přidávat do ní stále nový obsah i pravidelné aktualizace a že brzy odstraní všechny stávající problémy.
