Zkoumat a zkoušet nové tituly je nedílnou součástí práce herního recenzenta. Do rukou se vám tak často dostanou kousky, o které byste normálně ani nezavadili pohledem. Přestože mi nízkorozpočtové indie hry ani dříve nebyly cizí, naskytla se mi kolikrát příležitost své obzory dalece rozšířit až za hranice mých probádaných vod. Titul The Serpent Rogue si mě tak nějak našel sám a já se do něj na první pohled zamilovala. Bude ovšem mé velké očekávání skutečně naplněno? To se dozvíte v této recenzi.
Zdroj: Sengi Games
Dvakrát měř, jednou řež
The Serpent Rogue je jedním z řad zástupců temného dobrodružství v procedurálně generovaném světě zmítaném na pokraji zkázy. Normálně byste v takové chvíli zavolali superhrdinu a vsadili na jeho nadlidské schopnosti. Bohužel tento svět nemá Avengery ani Ligu spravedlnosti, ale do boje nasazuje právě vás v roli Strážce jakožto tajemného alchymisty s morovou maskou. Když se na hoře Morbus usadí entita známá jako Serpent Rogue, jejíž zlověstná temná energie se šíří kontinentem jako mor, budete muset využít všech svých zkušeností, zdravého rozumu a pořádné dávky odvahy, abyste ji zastavili. Smrtící oblaka nákazy rozšiřující se po kraji jako neklidná bouře mají tu moc přivést zpět k životu dávno mrtvé, mutovat zvířata i nic netušící obyvatele a mnoho dalších nepěkných věcí. Úkol je tak nadevše jasný, zbavit se zhoubné entity a zachránit svět… jenže to se snáze řekne, než udělá.
Po této zemi se toulají nebezpečná stvoření, agresivní bestie a prapodivní jedinci toužící po vaší krvi. Na svých cestách objevíte nečekané množství možností, které vám hra nabídne. Rozložení světa je sice na první pohled stejné, ale nepřátelé a události se vyskytují náhodně v libovolném pořadí. Tím každého jednoho hráče čeká trochu jiný herní zážitek odvíjející se od jeho voleb i štěstí. Připravte se, že za každou akcí bude následovat reakce, ať už pozitivní či negativní. Zaváháte-li byť jen na vteřinu, můžete se ocitnout ve svízelné situaci.
Když máš hlad, nejsi to ty
Hra je primárně postavena na průzkumu a poznávání světa, ve kterém budete sbírat nejrůznější materiály, klasickými bylinkami počínaje a nerostnými surovinami konče. Jakožto alchymista pro vás bude sběr ingrediencí velice důležitý, protože bez nich nebudete schopni vyrábět nástroje, vařit všemožné lektvary ani nakrmit svůj hladový žaludek. Právě hlad bude jedním z důležitých ukazatelů, které je třeba si hlídat. Podle toho, jak moc vám kručí v žaludku, se měří samotná stamina. Jednoduše řečeno, jste-li najedení, stamina je taktéž na maximálních hodnotách. Jak postupně trávíte potravu, snižuje se výdrž, což je zde velmi důležité mít neustále na mysli. Ve chvíli, kdy nastane úprk před hordou zmutovaných příšer, si budete přát, abyste se dříve řádně najedli. Důležité je zmínit, že i bez jídla se obejdete, ale hru si tak uděláte zbytečně ještě těžší, než už v základu je.
Omezující je také nepříliš velká nosnost vaší postavy. Jakmile budete přetížení, nasadíte vynucené šnečí tempo. V takovém případě vás dostihne i drobné kuře a nakope vám zadek. Dalo by se říci, že The Serpent Rogue je takový temný fantasy survival. Velkou část hry budete shromažďovat nejrůznější materiály, některé zdroje se po čase obnovují a jiné naopak hráč může získat pouze jednou. Mnoho ingrediencí je pečlivě schováno za překážkami nebo k jejich získání vede banální logická hádanka. Proto se skutečně vyplatí prozkoumat co nejvíce z herní mapy, což je jeden z rozhodujících faktorů ovlivňujících hratelnost. Zní to jednoduše, ale právě zde dělá titul jednu ze dvou zásadních chyb, které mohou za smíšená hodnocení.
Drsný vstupní test
Abyste mohli z hromady surovin cokoliv vytvořit, musíte mít recept. Každá jedna ingredience má navíc jiné vlastnosti a jejich nedbalým kombinováním bez příslušného předpisu můžete vytvořit jedovatě zbarvené patvary. Bohužel ze začátku nevlastníte ani recept na základní léčení, takže vás čeká dlouhé hledání, a popravdě jsem po takřka dvaceti hodinách nenarazila ani na jeden postup popisující přípravu lektvaru. Komplexní systém výroby a vaření navíc vyžaduje, abyste k těmto úkonům využívali speciální stoly. Ještě před tím však musíte ingredience nejprve prozkoumat, ale tento samotný proces po vás vyžaduje větší množství daného materiálu… Přičtete-li k tomu všemu, že zpočátku vám k obraně budou muset posloužit buď holé pěsti, nebo v lepším případě slabá sekera, připravte se na časté umírání. V tomto ohledu je titul velice nefér k novým hráčům, kteří ho zapnuli poprvé a ještě se ani nestihli rozkoukat. Musíte tak postupovat metodou pokus–omyl a doufat, že z toho vyváznete živí.
Trochu jiná písnička nastává u výroby nástrojů. Dostanete k dispozici huť a opět dle receptů budete moct vyrábět základní nástroje, jako je lopata, sekera či pochodeň, ale později přijde na řadu i naostřený meč. Co mě docela zarazilo, bylo rychlé opotřebování, a nejvíce mě na tom všem zaráží, jak v takto komplexním systému craftingu může chybět možnost oprav. Ve finále musíte vytvářet další a další předměty, zatímco se vám truhla bude plnit těmi opotřebovanými.
Tady málo, tady nic
Upřímně nemám ráda hry, které na vás po prvním spuštění hodí zdlouhavý tutoriál i na to, jak se pohybovat. The Serpent Rogue na to jde zcela odlišným stylem… neřekne vám skoro nic. První chvíle musí hráč prozkoumávat dostupné lokace, ale už netuší, v jakém pořadí úkony provést a co přesně dělat. Nedostatek informací je v takto nekompromisním světě skutečně dost znatelnou chybou, kterou nezachrání ani sporé informace v deníku, takže může být skutečně matoucí ze začátku najít potřebné nástroje, a naopak je velice jednoduché přehlédnout důležité informace nebo se ocitnout v nebezpečné lokaci bez řádné přípravy. Když jsem si pročítala recenze na Steamu, hodně hráčů od titulu odradil právě tento drsný začátek vinou nedostatku tutoriálů. Hra vám dá tvrdě sežrat každou sebemenší chybu, ale jakmile vytrváte a přijdete na způsob, jakým tento svět funguje, objevíte zajímavou hardcore adventuru.
Čím mě The Serpent Rogue vážně překvapil, je svoboda. Nikdo vám přesně nediktuje, jakým směrem se vydat nebo jak volit svou strategii. Najdete zde několik úkolů, z nichž je pár klíčových k dohrání hry, ale jestli se místo toho nejprve vydáte prozkoumat novou oblast či sbírat suroviny, je čistě na vás. Samozřejmě na vše nemusíte být sami. Během svých výprav narazíte na možnost zakoupit si zvířata či otroky, již vám pomohou s různými úkony. Pokud je vybavíte zbraní, zvládnou vás účinně ochraňovat, nebo v opačném případě ponesou váš náklad. Jak otroci, tak zvířata mohou zemřít, čímž o ně přicházíte (ne ovšem nadobro), takže i jim je potřeba zajistit potravu a péči. V případě, že budete mít hluboko do kapsy, si můžete zvířata také ochočit. Tento proces je však náročnější a zdlouhavější, protože dané zvíře musíte nejprve pozorovat a poznávat jeho chování i preference, abyste zvolili správnou cestu k jeho srdci. Dejte si ovšem velký pozor na Smrťáka, protože ten se objeví v moment, kdy se ve vašem táboře pohybuje až moc s vámi spřízněných duší, a nepěkně vám zavaří.
(Ne)trefil
Zmutované bytosti můžete od jejich pohlcení temnou entitou zachránit dvěma způsoby. Buď je rovnou zabijete, nebo nejprve pomocí speciálního elixíru očistíte a poté přetáhnete na svou stranu, čímž můžete získat nové spojence. V případě boje si zaděláváte na problémy, protože soubojový systém není úplně ideální. Častokrát budete mířit na nepřátele a zkrátka se ani za mák netrefíte, i když budou přímo před vámi. S tím se pojí také bug, na který jsem narážela poměrně často, a to nesmrtelnost soupeřů. V moment, kdy měli dostat zásah, se ani neobjevil jejich ukazatel životů jako obvykle, a než jsem se nadála, můj morový alchymista už čuchal fialky zespoda.
Jakmile se stane, že z různých důvodů zemřete, ocitnete se v úvodní oblasti mapy, ale bez veškerého svého vybavení. Tento systém funguje jako v Dark Souls. Obsah inventáře bude čekat na místě vaší smrti, ale pokud znovu zemřete ještě před jeho vyzvednutím, vše propadá státu a vy už nic z toho nikdy neuvidíte. Je to poměrně frustrující zvláště tehdy, zemřete-li uprostřed hordy nepřátel, protože odrazit poté jejich útoky bez jediného předmětu je o dost těžší. The Serpent Rogue nenabízí průběžné ukládání, ke kterému byste se mohli vracet. Jakmile jednou uděláte chybu či špatné rozhodnutí, situaci už nijak nemůžete změnit… leda byste začali novou hru. Samozřejmě kromě pár dalších nepřesných animací, levitujících předmětů a zasekávání se o textury jsem nenarazila na závažnější problémy. Tyto bugy jsou sice nepříjemné, ale jelikož The Serpent Rogue vyšel teprve nedávno, určitě se těchto drobností co nevidět zbavíme.
Jde o detail, ale zaujal mě natolik, že se o něm musím alespoň okrajově zmínit. Samozřejmě máte na začátku možnost si vybrat roli morového doktora či doktorky. Jejich vzhled si ovšem můžete zčásti upravovat pomocí mnoha různých klobouků. Abyste tyto pokrývky hlavy získali, musíte plnit achievementy. Ke každému jednomu úspěchu je přiřazen jeden fešný klobouk, což je krásná motivace se do některých pustit, i pokud nejste vyloženě achievement hunter.
Temnota je všude kolem
The Serpent Rogue je v základu poměrně krátkou hrou, ale budete-li odkázáni pouze na sebe bez pomoci internetu, můžete v ní strávit klidně přes deset, dvacet i třicet hodin. Tento svět toho ukrývá daleko více, než je na první pohled zřejmé. Ať už jde o tajemné truhly, potopené zprávy, zakopané poklady, skryté lokace či příběhy místních obyvatel, obsahu je skutečně mnoho. Pochválit musím především vizuální stránku, která je někde na pomezí kreslené 3D vizualizace. Studio Sengi Games vsadilo na jistotu a místo superrealistické grafiky se soustředilo spíše na stylizované, přesto detailní a živé prostředí, postavy i nepřátele, kteří pomáhají utvářet temný fantasy příběh. Vše je lemováno jasnou okrajovou linkou, díky čemuž máte o všem přehled a ach… ta ponurá paleta barev! Celý vizuál má úžasně temnou atmosféru, přesně jakou byste očekávali.
Dobrým doplňkem je také audio stránka, kdy hudba v pozadí skvěle odráží danou situaci… nabírá tempo při soubojích, jinak melodicky dokresluje celou scénu. Každý z několika unikátních nepřátel má přiřazenou vlastní sadu zvuků, a i prostředí tohoto umírajícího světa je na každém kroku stejně ponuré, přesto jiné. Jednou se vydáte do bažin, následně na hřbitov a potkáte také Medúzu, jen je možná škoda, že míst, kam můžete zavítat, je docela málo. Líbila se mi také možnost se díky elixírům proměnit například na kostlivce, krysu, slepici, divokého psa aj., díky čemuž se můžete dostat na jinak nedostupná místa a objevit zase nový kousek tohoto světa.
The Serpent Rogue je navzdory počátečnímu zmatku velice kreativní temně laděné dobrodružství pro každého nebojácného objevitele. Hra nabízí rozmanité možnosti učení a craftingu v duchu hlavní postavy jakožto alchymisty. Vizuálně přitažlivá fantasy adventura sice možná nezaujme milovníky survivalu jako takové, ale jde především o náročný titul plný výzev. Pokud vytrváte a nevzdáte se po pár počátečních neúspěších, určitě nebudete litovat času, který jste hře věnovali. Na druhou stranu je zde několik problémů, na kterých je potřeba ještě zapracovat, proto možná počkejte na první opravnou aktualizaci.
