Belgičtí vývojáři z Tale of Tales tvořili hry, které byly přinejlepším avantgardní. Namátkou zmiňme Sunset (simulátor života uklízečky v době státního převratu), The Endless Forest (MMO, v němž všichni hrají za jeleny s lidským obličejem) a Luxuria Superbia (psychedelická záležitost, kde různým květinám provádíte lehce nepřístojné věci).
Dnešní představený titul The Path je jedno z jejich normálnějších, přístupnějších a lépe hodnocených děl, které vás provede svou osobitou verzí známé pohádky.
…a nescházej z cesty
Na chvíli se přenesete do role Červené karkulky – děvče má za úkol navštívit babičku, která bydlí v lese. Do košíku dostává dobroty a doma jí kladou na srdce, aby nescházela z cesty. Na začátku si tedy vyberete jednu ze šesti sester (všechny tematicky pojmenované podle odstínů červené), zhlédnete úvodní animaci a ocitáte se na pěšině. Možná vás však zláká okolní les, půjdete se do něj podívat, pak se pokusíte vrátit; a cesta je pryč. Dřív nebo později vám dojde, že se točíte pořád v kruhu a že bez pomoci se nedostanete ven. To však nevadí, stejně ještě musíte potkat vlka…
Jak už to u pohádek bývá, i tato skrývá temné jádro. Vlk je zde povětšinou spíše metaforický, což ovšem neznamená, že by snad byl méně nebezpečný. Kromě toho cesta k babičce vede rovně, trvá pouze pár minut, a pokud nevejdete do lesa, nic se vám na ní nepřihodí. Jaká by to ale byla zábava, že?
Symbolismu hra obsahuje dostatek, zvlášť když se zaměříte na detaily prostředí a myšlenky jednotlivých hrdinek. Většina fanoušků se však shoduje, že příběh dává dohromady jedno velké podobenství o dospívání ve světě plném nástrah. Navzdory zdánlivě nevinnému námětu tak The Path ani zdaleka není vhodná pro děti.
Jen se nikam nehnat
Z hlediska hratelnosti jde o normální simulátor chůze, i když ve své době byl tento koncept pořád celkem neotřelý. Ovládání se tak omezí na pohyb po lese a používání předmětů. Kdyby vám normální rychlost chůze přišla příliš nízká, můžete popoběhnout. Tím se však pohled oddálí, celá obrazovka ztmavne – takže moc nevidíte, kam jdete – a hudbu vám přehluší tlukot srdce, jako při bezhlavém úprku. Většinu času proto bloumáte mezi různými výraznějšími body a utíkat koneckonců není před čím. Cestu k nebezpečí si naopak najdete sami.
Je to hra, nebo ne?
Několika videoherních prvků se tu dočkáte také. Velmi brzy si odemknete inventář představovaný košíkem, kam se vám ukládají všechny věci nalezené v lese. Ty si následně můžete rozkliknout a přečíst si, co vám k nim postava může říct. K orientaci vám to sice nijak nepomůže, ale čtení slouží jako hlavní způsob, jak se toho o dívkách dozvědět víc; zvlášť ty mladší vám v průběhu hry docela přirostou k srdci.
Dají se zde i sbírat kvítky, kterých přesně je 144 a jsou roztroušené všude po mapě. Pokud najdete všechny, dostanete… nic. Co byste čekali od páru autorů, kteří jsou především umělci a ani nemají rádi videohry? Byli však alespoň natolik laskaví, že zapřisáhlým sběratelům přidali mapu. Po každém dohrání navíc obdržíte skóre a známku ve formě písmene, která je taktéž pouze symbolická.
Velké finále
Hra končí v babiččině domě, ať už se do něj dostanete jakkoliv. Ten vypadá pokaždé jinak, v závislosti na tom, co jste právě prožili a co všechno jste v lese objevili. S dalším hraním tedy přibývají nové místnosti, proměny prostředí a surreálné, až hororové výjevy. Průchod domem je sice lineární a veškeré klávesy vás pouze posouvají dopředu, ale na děsivosti to kupodivu příliš neubírá. Předměty i vy zde budou měnit velikost, více či méně znepokojivou symboliku potkáte na každém kroku a celková geometrie tohoto místa postupně přestává odpovídat realitě. Zde také máte největší šanci pochopit, co konkrétní vlk pro tu či onu dívku představuje. Jakmile se zdárně dostanete až do babiččiny ložnice, hra končí… a případné setkání s vlkem vám značně zvedne výslednou známku. Auvajs.
Rozlehlý temný les
Ve své době vypadala grafika poměrně slušně. Třebaže kvalita modelů a efektů odpovídá nezávislé hře, černobílé zpracování, celková stylizace a kombinace různých filtrů s malbami přímo na obrazovku tvoří pohledný celek. Na současných strojích už to tak slavné není. Při vyšším rozlišení se některé části mohou nepěkně rozkostičkovat, což platí i o nápisech.
Hudbě se však podobný problém vyhnul a přiléhavý soundtrack střídá klidné melodie pro bloudění s mnohem drsnějšími tóny pro vyhrocené scény. Ani ostatní zvuky neztratily moc ze svého kouzla a s ohledem na žánr nic nezkazíte, když si k hraní vezmete sluchátka.
The Path už není nejmladší a mezi současnou hororovou produkcí by mohla lehce zapadnout. Její průměrnou hratelnost a starší grafiku však vyvažuje originální podání známého příběhu z pohledu více postav, které vybízí k interpretaci. Pokud patříte mezi snílky, co i v reálu rádi bloumají po lese, můžete v této hře najít zábavu na pár pošmourných podzimních odpolední.
