Není nad to si umřít tak devadesátkrát za den jen kvůli tomu, abyste získali co nejlepší schopnosti za zabíjení hord nechutných démonů. Tato myšlenka určitě proběhla hlavou tvůrcům z Newcore Games, když vytvářeli 2.5D akční dobrodružnou řežbu The Devil Within: Satgat. Počin, jenž je pro mě osobně jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku, strká do kapsy hry podobného typu jako RWBY: Arrowfell nebo Blasphemous 2. Masakr, zábava a především ty luxusní efekty. Naostřete katany, recenze začíná!
Démon je tady a démon je i tam
Jste Kim Rip, člen královské stráže, který skoro ztratil veškerou svou lidskost. Po celém světě se totiž začali objevovat démoni, a ne ledajací. Nemrtví, odporní mutanti či démoni jsou po celém světě a vy máte v těle tohoto válečníka jen jediný úkol, pozabíjet je. Zem je plná zla, a co jiného dělat než zlo zničit a pokusit se zachránit ty střípky civilizace, které ještě zbývají? To jde ale bohužel jen jednou cestou – musíte se stát mocnějším, než jsou vaši nepřátelé, a za to se musí zaplatit další cena.
Hlavní hrdina mě neskutečně baví. Jeho základní zbraní je katana a s tou, pokud jste šikovní, můžete útočit na zemi i ve vzduchu. The Devil Within: Satgat naštěstí není úplně jednoduchý, a tak vám brzy k meči přibude i určité druhy pistolí. Většinou vypadají jako brokovnice, poškození mají poloviční, ale rozhodně je důležité se je naučit používat. Tedy pokud nebojujete proti bossovi, jenž se naučí před kulkami bránit, ale k tomu se dostaneme trošku níž.
Tím jsem nakousl ten největší tahák celé hry, kterým jsou to souboje. Sekání, střílení, uhýbání, bránění a především speciální útoky. Ovládání je naprosto primitivní a naučí se jej každý, kdo má OVLADAČ. Na klávesnici je hra naprosto nehratelná. Tvůrci vás sice upozorňují už při spuštění, že máte mít joystick, ale když ho nemám, tak přece v afektu nevyrvu klávesnici z počítače. Což může být reálná možnost, protože na klávesnici to už není ani o motání prstů, ale o potřebě přeskládat celé ovládání od základů. To je navíc nejen ztráta herního času, ale nikdy jej nenastavíte natolik dobře, abyste byli spokojeni.
The Devil Within: Satgat chce totiž i komba
Kim umí lehké i těžké útoky víceméně automaticky, kombinace jsou složitější. Jenže když se vám povede perfektní vykrytí a přichází moment, kdy máte zvolit speciální útok do rychlého protiútoku, na klávesnici to nikdy neuděláte. Bohužel. Dám vám tak radu: pokud nemáte ovladač, naučte se velmi dobře úhybné manévry. To sice omezí Kima v energii, jež není nekonečná, a on si klidně uprostřed souboje klekne a vydýchává se, zatímco se nechá umlátit, ale když není zbytí, je nutné se přizpůsobit.
A to se bavíme jen o běžných soupeřích, nikoliv o bossech. Těch hra nabízí dost a souboje jsou skutečně výzvy. Je důležité se naučit trik, jak každého z nich porazit. Bezduché útočení hlava nehlava zde prostě nestačí. Ti nejlepší nepřátelé se navíc naučí i bránit, jakmile jeden útok používáte často, což je super. Jen kdyby umírání nebolelo.
S tím se musíte smířit – titul je roguelike. Kolikrát umřete, tolikrát si projdete jednotlivou oblast víckrát, a můžete si koupit vylepšení. Ta se kupují na předem nastavených úložných pozicích a bodíky nebo penízky na nákup, jak chcete vy, padají z každé zabité příšery. Kdykoliv umřete, můžete se vrátit v mapě zpět a pokusit se vylepšovat sebe sama. Tento model zkoušel nedávno i tragický Hellboy: Web of Wyrd, ten ale nepochopil princip stromů dovedností tak skvěle jako The Devil Within: Satgat.
Jakmile si zvednete level, dostáváte jeden z šesti druhů bodů vylepšení (vitalitu, agilitu, šermířství, psychiku a další). Sami si tím určíte herní styl, jaký vám nejvíce vyhovuje, avšak fungují víceméně všechny. Nemusíte se bát, že byste někde narazili a něco nezvládli. Je to jen o čase, trpělivosti a v některých momentech bohužel nutnosti se smířit s tím, že je nutné dělat dokola to samé, než budete dostatečně schopni jít kupředu. Hra trestá za neschopnost a rozhodně si nenechá líbit, že by někdo byl zbytečně moc dobrý hráč, aby s prvním levelem prošel celý příběh. Nejde to, vylepšovat budete, smiřte se s tím.
Barvy, rozhodně miluju barvy
Jestli něco The Devil Within: Satgat zdobí, je to 2.5D vizuál a jeho plynulost. Nemůžu se nabažit těch barev, toho sekání, té krve, brutality, pohybu, triků a fíků. Je to nádhera. Grafika je tvořena s láskou a jde to vidět. Kim je neskutečný sympaťák, ale jeho soupeři a nepřátelé jsou udělaní ještě lépe. Ten detail je úžasný a já za to tvůrcům neskutečně děkuji. Jen je trochu proklínám za toho obřího červa. Tahle úprava zaklínačského skolopendromorfa mě bude ještě ještě chvíli strašit ve snech.
Proč mi to však s tím zvukem hra dělá? Kdyby bylo velmi dobře udělané také audio, odpustil bych i ovládání. Bohužel, zatímco některé části hry jsou skvěle nadabované, doprovázené božskou hudbou, parádním zvukem sekání i střelby, je zde spousta hluchých míst. To se týká především chvil, kdy Kim mluví s jedním duchem, ale to vám nebudu spoilerovat. Je to hrozná škoda, když jste ponořeni do hry, slyšíte každou kapku, sekáte jedno monstrum za druhým a najednou ticho a jen titulky. Proč? Prosím dodělat, tohle nejde.
I když vyrazíte plnou rychlostí vstříc něčemu naprosto fantastickému, nikdy se nedokážete zavděčit všem. The Devil Within: Satgat je úžasná 2.5D řežba, která nejen skvěle vypadá, ale i velmi dobře se ovládá. Jen ne na klávesnici, což u titulu hraného na počítači není vůbec dobrá zpráva. Strom dovedností, schopnosti, roguelike prvky a barevný vizuál pohltí každého pařana souls-like titulů, od Elden Ringu po výše zmíněný Blasphemous 2. Jen je zde takový menší problém – nikdy neuslyšíte pořádný pokec s oním duchem, a to mě neskutečně vytáčí.
