Směsice pohádek a hororu mi vždy dokázala přijít svým způsobem fascinující. Sledovat známé dětské příběhy, v nichž princ nakonec zachrání princeznu a žijí spolu šťastně až do smrti, jak se kroutí a přetvářejí do svých morbidních podob, je zkrátka zajímavá pastva pro oči. Z toho důvodu si u mě například takový Tim Burton či bratři Grimmové dokázali vydobýt pozici předních příček mého zájmu. Když se blížilo vydání hry The Darkest Tales od studia Trinity Team a v redakci se objevil recenzní klíč, nemohla jsem si nechat ujít tuto skvělou příležitost rozšířit svůj pomyslný seznam sledovaných autorů. Jak titul splnil má očekávání, se dozvíte v této recenzi.
Medvídek zhrzený životem
Příběh se točí kolem malé holčičky jménem Alicia, jejíž mysl napadl spánkový démon a uvěznil ji tak ve svém vlastním podvědomí. Alicia upadla do hlubokého spánku zmítaného nočními můrami a sama démonovi nedokáže vzdorovat. Víla z noční lampičky příhodně pojmenovaná jako Lighty přizve na pomoc Teddyho – hádáte správně, plyšového medvídka – aby společně svou majitelku zachránili. Teddy se už dlouhou dobu povaluje v uzavřené krabici a do záchrany dívky, která jej bezcitně odhodila, se mu zrovna dvakrát nechce. Nakonec však souhlasí a společně s Lighty vyráží do noční můry pobít všechny démony, již dívku sužují.
Teddy už od první vteřiny, co poprvé promluví, jasně zastává roli nevrlého bručouna. Nic se mu nelíbí, neváhá kolem sebe rozsévat svůj pesimismus v podobě urážek či nadávek a ze všeho nejraději si stěžuje. Jeho hlasové obsazení sice dobře reflektuje zhrzenou hračku, se kterou si dítě už nechce hrát, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že to autoři mírně přepískli. Snaží se totiž jeho povahu vykreslit jako ublíženého chudáka, jako by snad přišel o rodinu kvůli nevěře, soudní tahanice o děti ho přivedly k bankrotu, a tak se uchýlil k alkoholismu s drogami. Teď ho stíhá exekuce, na krku mu visí nemalé dluhy a pletky se zákonem tomu zrovna dvakrát nepomáhají. Oproti tomu Lighty by se z fleku mohla zařadit na jednu z prvních pozic v anketě o ten historicky nejotravnější hlas ve videohrách.
Vize, neúspěch a pád
The Darkest Tales je slibná akční plošinovka, která se na trh snaží prorazit hned několika solidními nápady, ale pokulhává na tom, že je nedokáže pořádně dotáhnout. Hlavní náplní celé hry je mix mezi rychlým bojem, nemilosrdnými skákacími pasážemi a dlouhými dialogovými scénami. Každá jedna z vyjmenovaných složek titulu má své výrazné vady na kráse, kvůli kterým se z The Darkest Tales skutečně stává noční můra nejen Alicie, ale i samotného hráče. Věřte mi, že takovou frustraci jsem nezažila už hodně dlouho, a to se nebojím své nervy preventivně sem tam vystavit zatěžkávacím zkouškám.
Začneme hezky zlehka něčím pozitivním. Podvědomí malé holčičky je hotová noční můra plná děsivých nepřátel, kteří nebudou ani na malou chvíli váhat, aby Teddyho rozcupovali na kousíčky. Za co musím hru The Darkest Tales velice pochválit, je implementace známých pohádek. V každé jedné lokaci můžete najít mnoho indicií k tomu, abyste zjistili, jaký démon přetvořený z pohádkové bytosti na vás čeká. Co jedna lokace, to originální a dost morbidní zpracování tradičního dětského příběhu. Jestli nechcete vidět své oblíbené hrdiny jako brutální vrahy, tyrany či sebestředné blázny a hnusí se vám pohled na krev i vnitřní orgány, ani nemyslete na to, že byste titul spustili. Budete totiž stát v tváří v tvář šílené Červené Karkulce, jež myslivce nabodla na kůl, své babičce zarazila pletací jehlice do hlavy a teď se snaží vyvraždit celou místní vlčí populaci do jednoho. Později například narazíte na Šípkovou Růženku vábící nebohé rytíře svou neskonalou krásou do náruče jisté smrti a na mnoho dalších překroucených ekvivalentů známých pohádek.
Bez antistresových pomůcek ani ránu
Cestu k závěrečnému bossovi lokace se vám bude snažit znepříjemnit jednak mnoho nepřátel, ale především hromada překážek. The Darkest Tales je přece jen akční plošinovka, a tak nejde opomenout do hry zařadit tucet patřičných pastí. Zpočátku se budete cítit jako na koni, Teddy totiž kromě skoku a sprintu nic jiného neumí, proto na vás hra nebude klást moc velké nároky. Postupně však nabydete nových schopností, jako je například dash, přitahování se pomocí háku, šplhání po stěnách či moje nemesis, dvojitý skok. Právě v ten moment vám začne téct do bot. Abych uvedla věci na pravou míru, problém není v tom, že by byl level design vyloženě špatný, ale velkým nedostatkem je ovládání jako takové. The Darkest Tales po hráči vyžaduje skoky mířené s přesností na milimetr v tu správnou milisekundu, jinak vás pošle k poslednímu checkpointu.
Největším problémem byl onen zmíněný dvojskok, jehož aktivace se povedla přibližně v pěti případech z deseti. Je to jako hrát ruskou ruletu a nikdy přesně nevědět, zda vás při dalším výstřelu čeká výhra, nebo jistá smrt. Abyste chápali, nemůžete tlačítko zmáčknout příliš rychle za sebou, jinak dvojitý skok nebude fungovat, což je tak strašně neintuitivní, až běda. Na druhou stranu, když budete na druhé zmáčknutí čekat až příliš dlouho, máte také smůlu. Kolikrát jsem měla sto chutí vší silou rozzuřeně třísknout do stolu, když si na mě hra vymyslela naháněcí pasáž a Teddy se ve většině případů nedokázal dostat přes jednoduchou překážku, protože dvojskok či jiný mnou zadaný povel se zrovna rozhodl zkrátka ignorovat. Nakonec jsem se zmohla pouze na hlasité projevy nešťastného vrčení a má snaha titul dohrát až k závěrečným titulkům mi najednou přišla jako naprosté šílenství.
Z bláta do louže
Kromě náročného platformingu se rovněž připravte na náročný boj, který na tom není zas až tak zle, ale i on má své znatelné nedostatky, na nichž by bylo záhodno ještě zapracovat. Teddy se bude muset bránit nejrůznějším typům nepřátel, k čemuž mu bude sloužit vskutku bohatý arzenál. Jako první dostanete do rukou nůžky, jejichž dvě rozdělené půlky skvěle slouží jako dvojité čepele. S přibývající náročností a rozmanitostí protivníků získáte další zbraně. Z pár příkladů mohu jmenovat bumerang, kladivo, obouruční meč, harpunu nebo luk. Zbraně budete nuceni různě kombinovat, protože se vám do cesty budou stavět nepřátelé, na které fungují pouze určité taktiky. Ve vodě se budete muset spolehnout na harpunu, na létající protivníky platí zbraně na dálku a těžce obrněné kolosy ze světa sprovodíte pouze za použití těžkého útoku… ten se však nabíjí tak dlouho, že během toho stihnete schytat několik ran. Zbraně na dálku jako luk, pistole či bumerang jsou navíc tak těžko ovladatelné, že je šance s nimi trefit nepřítele tak 2 : 10, protože střely kolikrát skrze protivníky jen tak proletí bez poškození, a kvůli až moc nenápadnému kurzoru jen stěží zamíříte dřív, než se na vás seběhne horda naštvaných perníčků a dalších potvor. Jedinou výhodou je, že se nepřátelé v oblastech nerespawnují, jakmile zemřete, což je skutečným požehnáním!
Opět musím zmínit ovládání, protože stejně jako u skákacích úseků je i při soubojích vyžadována přesnost a rychlé reflexy. Připočtěte navíc často dost šílené hitboxy a budete umírat více, než byste chtěli. Ve hře navíc neexistuje možnost klasického úhybu, ale jeho roli se snaží zastat funkce dash. Pokud však nenajdete upgrade, aby dash skrze protivníky způsoboval poškození, i sebemenší styk s nepřítelem vám způsobí škody na zdraví. Ze tří obtížností jsem jako vždy volila zlatou střední cestu a k mému údivu jsem se setkala s nevyzpytatelně kolísavou náročností. Skolit některé nepřátele, stejně tak bosse, je otázka chvilky. Jakmile si však o sobě začnete myslet, že jste nepřemožitelní, dostanete tvrdou ránu od reality. Doteď například nechápu, jakým záhadným způsobem lze porazit obrněné kocoury v botách, a souboje se sebestřednou Malou mořskou vílou či Petrem Panem patří k jedněm z těch nervydrásajících, až nesmyslných.
Kuj železo, dokud je žhavé
Z každého poraženého nepřítele získáváte jednak energii k léčení a jednak zkušenosti pro levelování. Teddy s každou úrovní nabývá nových schopností, které si můžete zvolit v rozšířené nabídce stromu dovedností podle vašeho herního stylu či oblíbené zbraně. Bohužel si ještě neodemčené schopnosti nemůžete dopředu nastudovat, čímž přicházíte o možnost vylepšovat zrovna tu větev, na jejímž konci vás čekají vytoužené bonusy. Tuto volbu vývojářů před hráčem skrýt tak důležité informace zkrátka nechápu. Po takřka deseti hodinách, když se mi konečně podařilo spatřit závěrečné titulky, jsem stejně polovinu dovedností neměla odemčenou, a tím pádem se ani nedozvím, jestli se mezi nimi nenacházela taková, co by mi průchod značně usnadnila.
Po výtvarné stránce nemám titulu moc co vytknout. Každá oblast je jedinečně stylizovaná do dané pohádky a dokáže překvapit nejen nápaditými pastmi, nepřáteli či bossy, ale také atmosférou. Celkově je The Darkest Tales temně laděné dobrodružství, ve kterém zamíříte do hlubin oceánu, do střev děsivé mořské potvory, do bažin, do temných lesů, do hradu, na poušť nebo vystoupáte po fazolovém stonku do oblak. Osm lokací hráči nabízí různorodé výzvy a spletité cesty pro odhalování skrytých tajemství. Mezi oblastmi se můžete pohodlně teleportovat skrze rozbitá zrcadla a je škoda, že zde neexistuje detailnější mapa, např. jako v sérii Ori či Hollow Knight, od nichž si vývojáři z Trinity Team jistě brali velkou inspiraci. I když se Teddy musí hnát stále vpřed, najdou se zde případy, kdy se dokážete v lokaci ztratit a sáhodlouze pátráte po navazující cestě. Nejednou se mi stalo, že jsem narazila na slepou uličku a nevěděla kudy kam.
Příběh v sobě nese jisté ponaučení a zajímavý plot twist. Je vidět, že si autoři dali značnou práci se scénářem a jednotlivými dialogy, aby na sebe vše správně navazovalo. Příběhové cutscény jsou však mnohdy až zbytečně dlouhé na to, aby si po celý čas udržely hráčovu pozornost. Navíc se z velké části ani nedají přeskočit. Jak jsem již zmínila výše, dabing postav je u většiny zvolen dobře, ale například Malá mořská víla či Lighty vám budou rvát uši. U Teddyho se stále nemohu rozhodnout, zda mám jeho hlasové obsazení milovat, nebo nenávidět. Zbytek audia ve hře balancuje někde na pomyslném středu. Nenadchne, ale ani neurazí. Co už ovšem dokáže urazit, je stále několik bugů. Hra mi dokonce dvakrát spadla a souboj s drakem jsem musela absolvovat znovu poté, co se rozhodl, že se odmítá pohnout nebo zemřít. Ani optimalizace se v tomto případě moc nezdařila.
The Darkest Tales přichází s tolika dobrými nápady, ale titul potápí mnoho stěžejních chyb, kvůli kterým jsou hráči spíše frustrovaní než nadšení. Přestože se autoři horlivě snaží hru opravit, stále ještě není ve stavu, kdy bych vám ji mohla doporučit s klidným svědomím. O to víc mě tento závěr mrzí, protože The Darkest Tales by mohla být tak dobrá hra, jen kdyby vše fungovalo tak, jak má.
