Když se řekne snímek, kde se nenávidí příšery a lidé, který vás napadne jako první? Samozřejmě Hotel Transylvánie, protože Drákula a Johnny jsou prostě nezapomenutelná dvojka. Jenomže rozdíl mezi pohádkou a hrou Teror z temnot od Albi je ten, že místo láskyplného přátelství máte za úkol smrtelníky ulovit a sbírat za ně hezky bodíky do herního plánku. Takže žádná krásná romantická a veselá pohádka, ale strašlivý a masakrózní horor s paradoxně roztomilými příšerami.
Otevřete příručku šíleného vědce
Jako šílený vědec potřebujete neustálý přísun smrtelníků pro své experimenty. Naštěstí je tu pro vás Příručka šíleného vědce neboli manuál. Díky němu zjistíte, že v tmavě zelené krabičce, na níž vidíte příšery v temném lese (které nedávají vůbec smysl), může být už od počátku něco špatně. Upřímně, nevím proč je na obalu mimozemšťan, obří gorila a upír, když by bohatě stačila armáda bažináčů. Jinak v ní naleznete také pět balíčků s příšerami po deseti kartách, šest karet lokací, tři karty závěrečných lokací, pět žetonů očí, pět žetonů střetu a třicet sedm karet smrtelníků, díky kterým hru vyhrajete. Pokud je tedy ulovíte.
Příprava je pak vcelku rychlá. Doprostřed mezi maximální počet pěti hráčů dáte herní plánek, každému přidělíte žetony dle barvy jeho balíčku příšer a už můžete pomalu začít čichat kořist. Na vrchní část tzv. Střetoměru položí hráč, jenž se poslední díval na film s příšerami, žeton střetu a lov může pomalu začít. Ani jste nemuseli čuchat dlouho, že? Mimochodem, víte, proč pokládá právě hráč, co viděl naposledy film s příšerou, a ne ten, kdo zažil v poslední době jakýkoliv traumatizující či stresový zážitek? Protože do práce chodíme všichni.
Nicméně je ještě nutné připravit balíčky smrtelníků. Ty jsou rozděleny do tří sad dle ikonek, které najdete v jejich levém horním rohu. Jak ale vytvořit tento balíček, je trošku složitější, protože musíte dát stranou všechny základní smrtelníky (to jsou ti s kuší) a zbytek sady poskládat podle počtu hráčů. Upřímně, já jsem z tohoto popisu dodneška jalový, takže mě vlastně zachránilo, že jsme hráli v plném počtu pěti hráčů. Do hry pak šly všechny karty ze tří sad plus pomocníci, takže všechno. Jinak je to z manuálu vážně horko těžko pochopitelné.
Teror z temnot je terorem pro hráče
Jakmile jsou balíčky připravené, vyberou se lokace a položíte jednu z nich lícem dolů na část herního plánu s přídomkem lokace (ano, šílené). Poté podle počtu hráčů dáte pomocníky a je načase tasit příšery. Každý hráč začíná se stejným počtem monster a platí zde pravidlo, že sledujete a predikujete, co zahrají protihráči. Jinak každá příšera má své jméno, vlastní schopnosti i sílu. Je zde velmi dobrý balanc, že silné příšery mají větší sílu a naopak horší schopnosti, zatímco slabší mají přímý opak.
A jaký je tedy cíl? Přece získat co nejvíce smrtelníků. Čím více jich ulovíte, tím více bodů za ně budete mít. Hodnotu smrtelníků lze vidět v rohu, a čím větší mají hodnotu, tím vzácnější jsou v sadě. Vychytávky jsou poté u techniků a pomocníků. Fialoví technici mohou být dobří i špatní, získáte za ně body i ztratíte. U pomocníků je to zajímavější, protože za ně získáváte dostatek bodů, díky nimž můžete hru otočit.
Kola jsou pak jednoduchá. Odhalíte smrtelníky, vyberete příšeru, umístíte ji před sebe, aktivujete ji a podle závěrečného vyhodnocení dle síly či jejích schopností buďto uspějete, či nikoliv. Efektní a velmi jednoduché. Přesto je to opět v pravidlech popsané naprosto šíleně. Velmi důležité a srozumitelné je, že ulovené smrtelníky necháváte celou dobu na hromádce před sebou a protihráči mají mít přehled o situaci. Dává to pak více prostoru riskovat. Není to standardní kompetitivní systém, přesto na hecování funguje dobře.
Kolo sem a kolo tam
Teror z Temnot se hraje na kola, ale opět upozorním, že jsem pravidla četl asi devadesátkrát, než jsem pochopil, jak se boduje. Sčítají se teenageři, smrtelníci a body z karty Zvířete, pokud ji máte v ruce. Stejně tak v každém kole příčítáte body za pomocníky. Orientačně by měl pomoci herní plánek a počítání každé kolo, ale není to tak úplně jednoduché. Problém je také u změn lokací, z nichž každá přináší jiné bonusy, jenomže jak je opět správně použít, je dle příručky často záhadou. Stejně tak proč jsou červení smrtelníci ti „dobří“ a modří ti špatní. Odpověď je i v příručce, vědci jsou šílení, a tak jsou barvy obráceně, ale sakra, vždyť je to jenom matoucí nesmysl, až jsem si říkal, že sám šílím.
Upřímně to řeknu asi takto, dnešní recenzované dílo je jeden obrovský paradox. Prakticky je ta hra snadná a jedna partie se dá odehrát velice rychle, jenže je tu problém. Nováčci pohoří hned u pravidel a zkušení hráči se v nich budou jako já nimrat a hledat neustálé chyby. Neberte to zle, ta hra je dobrá, ale trvá hrozně moc dlouho, než se v ní zajedete. Pravidla bych celá zpřeházel, aby dávala větší smysl, hodil tam trošku více příkladů a hlavně zdůrazňoval důležitost lokací, protože takhle to působí, jako kdyby se rozhodoval schizofrenik o tom, co vám doporučí jako první.
Proč až na konci pravidel pořádně chápu, jaké tam jsou bonusy? Proč jsou podrobnosti o příšerách také až v druhé části? A to hlavní, proč ty příšery nejsou děsivé? Čekáte horor o pojídání smrtelníků, ale místo toho máte roztomilého vlkouše, vtipného kaiju, mumii jdoucí z práce (kterou má ve strip klubu) nebo mimozemšťana v bažinách
Byl jsem na Teror z Temnot hrozně zlý? Ano. Dám mu i nižší hodnocení? Ano. Proč? Pro začátek, je to kvůli těm pravidlům. V životě jsem tak hrozně nenarazil hned na začátku počinu (a to jsem strávil týden louskáním klíče výběru hráčů u Extraliga: All-Stars 1993–2023) a celkový paradox hry, která se snaží být roztomile děsivá, mi nedával vůbec smysl. Co je ale super? Počet pěti hráčů, protože hrajete se vším, a jakmile umí všichni pravidla, je tu velmi zábavná deskovka, která je naprosto ideální k letnímu drinku.
