Prvotní záměrem bylo vytvořit malý a levný snímek, který nevybočoval z řady. Obyčejný film z roku 1984, za nímž stáli tři lidé (James Cameron, Gale Anne Hurd a William Wisher) a jemuž nikdo zprvu nedával velké naděje. Zpočátku pro některé kritiky nepochopitelné sci-fi se strojem z budoucnosti, označovaným jako terminátor, který má za úkol zničit svůj cíl, aby tak zabránil klíčovým postavám budoucnosti vůbec existovat. Film, od kterého nikdo nic nečekal, ale který se stal novým fenoménem a přinesl ještě větší slávu Arnoldu Schwarzeneggerovi i celosvětovou proslulost Jamesi Cameronovi.
Univerzum, které nikdy neomrzí
Lidé vždy chtěli stvořit něco dokonalého, ale co když stvořili něco, co si je vědomo své dokonalosti? Roku 1997 si stroje uvědomily vlastní existenci i svou nadřazenost, a začal tak boj o existenci člověka jako druhu. Stroje viděly člověka, svého stvořitele, jako hrozbu pro planetu a podřadný druh. V roce 2029 stroje vysílají do minulosti terminátora, který má podobu člověka, aby zabil Sáru Connorovou, matku budoucího vůdce lidského odporu… To byl začátek příběhu, který stvořil fenomén Terminátor a celé kultovní univerzum.
Titulů, které čerpají z filmového nebo knižního univerza, je opravdu mnoho. Za zmínku stojí například Alien, u nás známý pod názvem Vetřelec, který je tak kolosální a epický, že podle něj vzniklo několik titulů napříč herními žánry. V tomto případě se jednalo zejména o úspěšný a poměrně nedávno vydaný Aliens: Dark Descent coby taktické squad RPG, skvělý Alien: Isolation nebo neméně úspěšné Alien vs Predator či Aliens: Fireteam Elite. Nesmí samozřejmě chybět ani Star Wars nebo Star Trek. Další skvělé a velmi hodnotné univerzum pak nabízí v úvodu zmíněný terminátor. V tomto ohledu také vzniklo několik více či méně úspěšných titulů a jedním z nejúspěšnějších může být bezesporu FPS Terminator: Resistance, ve kterém můžete hrát i za terminátora.
Za titulem, který čerpá z univerza Terminátora, stojí společnost Slitherine. Terminator: Dark Fate – Defiance je RTS, v němž je vaším úkolem zorganizovat odboj a postavit se vražedným strojům.
Jeho děj se odehrává v nedaleké postapokalyptické budoucnosti, kdy Sarah Connorová sice zabránila Dnu zúčtování a nevyhnutelnému vyhlazení lidské rasy, avšak to nezabránilo umělé inteligenci, která se i přesto stala plně autonomní a začala s bojem. Jde o samé počátky války, odboj je teprve v základu, neorganizovaný, nejednotný a bez struktury velení. Úkol je tedy jasný, zorganizovat odboj (ještě před Johnem Connorem jakožto vůdcem) a postavit se Legii (Skynetu).
Terminator: Dark Fate – Defiance není čistá RTS
První tři mise slouží jako úvod do hry a také mají úlohu výukového programu. Dozvíte se základy, od výběru a rozmístění jednotek až po jejich schopnosti. Zároveň se dozvíte i základy příběhu, který se však plně odhalí od čtvrté mise. Příběh je vyprávěn prostřednictvím dialogů a pár cutscén, ale dominují dialogy.
Hned v úvodu vám dojde, že se nejedná o RTS v pravém slova smyslu. Jde spíše o kombinaci klasické RTS s více jednotkami a části, kde máte jednoho či více klíčových hrdinů, které musíte živé dostat z bodu A do bodu B.
Základ se však s většinou moderních RTS shoduje a na začátku každé mise si vybíráte z předem určených jednotek (pokud se nejedná o mise s klíčovými hrdiny). Není zde budování základny, takže je jasné, že chybí i hromadění zdrojů a generování jednotek. Zároveň je ve hře znát poměrně silná asymetrie zúčastněných stran, ale k tomu se ještě dostanu.
Mnoho misí končí evakuací nebo spíše úprkem z mapy. Stroje je totiž nemožné zcela vyhladit, což má logické opodstatnění. Hra vám jednoduše řečeno dává stále pocit, že vy jste ti slabší a utlačovaní. To je opět v rámci zasazení hry logické a nemožnost budování základny, stavění opevnění ani výroby jednotek, vám dává ještě větší pocit svázanosti.
Mise jsou poměrně různé, jednou se ocitáte v obraně základny Founders před vlnou útočících strojů, jindy musíte zachránit sestřeleného pilota. Na jiné mapě máte i možnost plnit úkoly pro různé místní obyvatele, a to včetně významných voleb, ke komu se přiklonit. Například se rozhodujete, zda zvolíte místní chabý odboj, nebo stranu chamtivého obchodníka a vysloužilého válečného veterána.
To, ke komu se přidáte nebo komu pomůžete, má poté efekt v dalších misích. Poznáte to přia zpřístupnění nových jednotek nebo na množství zdrojů, které budete mít a za které kupujete vaše jednotky. Tyto body pak také využíváte, když máte možnost během mise zavolat posily. Během vašeho dobrodružství tak budete jednat se žoldáky, zločinci, pašeráky nebo i s hnutím specifických kyborgů, kteří si jsou vědomi pokroku strojů a výhod z jejich používání. Jde tedy o hnutí, jehož členové nahradili mnoho svých lidských končetin a orgánů silnými mechanickými vylepšeními.
Legendární T-800 chybí
Terminator: Dark Fate – Defiance nabízí hezkou paletu jednotek, od klasické pěchoty až po obrněná vozidla a speciální jednotky, které se zpřístupňují s postupem misí a případně plněním úkolů. Pěchota je tvořena jednotkami o více členech, vozidla jsou samostatnou jednotkou.
Můžete se těšit na obrněná vozidla typu Hilux, tanky Abrams nebo vrtulníky. Během kampaně hrajete za Founders, v režimu skirmish (šarvátkách) nebo multiplayeru si můžete zvolit Founders, Legii a Movement. Čtvrtá zmíněná frakce kyborgů není bohužel zahrnuta, přestože se jeví nejzajímavější. Founders jsou klasické jednotky, které tvoří ozbrojené složky US Army a upravených vozidel. Movement jsou spíše poziční jednotky na pohyb, které zahrnují obrněné tahače, jeepy a další. Legie, která představuje filmový Skynet, zahrnuje humanoidní robotické vojáky, robotické psy nebo i HK tank nebo HK Aerial. Každého samozřejmě nejvíce zajímá, zda se ve hře vyskytují terminátoři. Ano, vyskytují, ale… Můžete zvolit verzi REV-6 a následný nadtyp. T-800, T-1000 a jiní ve hře bohužel nejsou, což je rozhodně škoda.
Ohledně palebné síly se jednotky na první pohled mohou zdát vyrovnané, přičemž každá frakce má své plusy a minusy. Tož může být zpočátku pravda, Movement jsou poziční rychlé jednotky, Founders jsou klasičtí zástupci vybalancované armády a Legie představuje těžké stroje, které ztrácí do rychlosti, ale mají silný arzenál. Palebnou sílu má Legie opravdu lepší a dává to smysl. Problém ovšem je, když vám jeden terminátor v budově zničí celou armádu obrněných vozidel a tanků. Případně když vám jedna jednotka sniperů vyvraždí vaše drahé, silné, ale pomalu se pohybující humanoidy.
Každá z jednotek má své opodstatnění a u žádné jsem si neříkal, že je k ničemu. To však závisí na tom, proti komu ji použijete. V tomto ohledu hraje vliv i terén a umístění. Odstřelovači a raketové nosníky budou účinnější na kopci, zatímco děla, tanky a obrněná vozidla budou více v bezpečí mezi budovami.
„Nesmrtelnost“ tkví v budovách
Nyní zpět ke zmíněnému problému. Prostředí je z velké části plně zničitelné, a tedy pokud vyšlete své jednotky do některých budov (nebo za ně), mohou odolávat pouze po určitou chvíli. Jsou zde však i velmi silné budovy, které pěchotě prakticky zajistí nezničitelnost. Budova je natolik silná, že odolá ostřelování raketami, granáty, tanky nebo i paprskovými zbraněmi. Takto se mi stalo, že jsem několikrát přišel téměř o celou armádu, protože jeden terminátor byl umístěn v této budově a nešlo ho žádným způsobem zneškodnit ani zničit onu budovu.
Samozřejmě nemusím zmiňovat, že tohle může mít rozhodující, až fatální následek v multiplayerových bitvách, které mají čtyři mapy a liší se režimy annihilation a assault. Režim šarvátek a multiplayeru je pak možné hrát 1v1 nebo 2v2.
Zpět k bojům. Neexistuje úplný systém krytí – jednotkám lze přikázat, aby se přikrčily, což se při správném využití terénu dá brát jako krytí. Je však potřeba vydat přímý příkaz, protože jednotky jinak půjdou slepě na místo, kam je pošlete, aniž by se snažily krýt nebo něco dělat navíc. Taktéž AI nepřátel občas jen postupuje bez snahy vyvíjet nějakou taktiku.
Jednotky se skládají ze členů s různými zbraněmi, můžete mít jednotku s kulometem, pulsní puškou i s raketometem. Vybavení jednotek nemůžete při náboru ovlivnit, můžete však během hraní sbírat zbraně padlých v boji. V tomto ohledu titul zahrnuje i nutnost doplňovat munici a pohonné hmoty, což je rozhodně jeden z velkých taktických prvků. Během palby umělá inteligence družstva sama přepíná na nejvhodnější zbraň ke zničení daného cíle, případně když dojde munice, automaticky střílí s dostupnou municí či zbraní, kde ještě zůstaly náboje.
Vizuální stránka zaujme
Terminator: Dark Fate – Defiance se pyšní povedenou úrovní detailů. Mapy jsou plné detailů a odpovídají tomu, co by se v rámci univerza dalo očekávat. Hraní probíhá seshora a je možné si trochu pohrát s kamerou a ještě více zešikmit a přiblížit pohled. Úplné přiblížení však není možné, což je trochu škoda. Jednotky jsou provedené hezky a dají se pěkně rozeznat, taktéž některé efekty a výbuchy hezky doplňují atmosféru a pocit z hraní.
Lidmi ovládaná vozidla potřebují posádku. Poškození je modelováno na základě místa pancíře a místa dopadu projektilu. Při plných detailech tak uvidíte i degradaci a opotřebení pancíře. Pokud dojde k velkému poškození, je možné přikázat posádce, aby opustila vozidlo. V případě poškození také může být zraněn pouze někdo z posádky, ale i tak můžete případně s vozidlem střílet nebo jej odvézt do bezpečí.
Při pohledu na vizuální stránku mě napadá hra Syrian Warfare z roku 2017. Pokud máte možnost porovnání, bude vám všechno připadat téměř totožné, což rozhodně není na škodu. Je však cítit zdrženlivost vývojářů a nevyužitý potenciál, který vizuální stránka i stránka hratelnosti jednoznačně nabízely.
Ozvučení je příjemné dle očekávání. Výbuchy, zvukové projevy jednotek a hudba, která odráží tempo hry a danou misi.
Terminator: Dark Fate – Defiance je příjemná real-time strategie, která je zasazena do skvělého univerza Terminatora. Při hraní na vás však bude stále dýchat pocit svázanosti a nevyužitého potenciálu, který titul jednoznačně měl. Je to fajn, je to dobré, avšak na poli RTS titulů se jedná o slušný průměr, který neurazí, ale ani ničím zvlášť nevyniká.
