Japonská série Tekken, za níž stojí vývojářská společnost Bandai Namco, je již neodmyslitelně spjata s žánrem bojovek. V herním průmyslu má své právoplatné místo a dodnes je mezi hráči oblíbená, což je dáno nejen stabilní fanouškovskou základnou, ale také svěží, chytlavou hratelností, pestrou škálou charakterově rozmanitých postav a specifickým vizuálem. Na streamovací platformě Netflix si letos v srpnu odbyl premiéru animovaný seriál Tekken: Bloodline inspirovaný původní herní předlohou, konkrétně ikonickým třetím dílem. Stojí podle mého názoru za pozornost? Dokážou jej ocenit skalní tekkenovští nadšenci, nebo jde jen o pouhé ždímání peněz ze světoznámé značky?
Osobně si myslím, že svět Tekkena má co nabídnout, a pokud si jej vezmou na starost schopní tvůrci, dovedou s ním dělat divy. Ostatně zajímavých, svébytných a skutečně netradičních (v některých případech bych se dokonce nebál říct až obskurních) hrdinů a záporáků, s nimiž lze pracovat, je opravdu habaděj a Tekken jich nabízí hodně. Přesně proto jsem byl na seriál Tekken: Bloodline tak moc zvědav. Zajímalo mě, jak se autoři s projektem poperou. Zvládnou odvyprávět solidní příběh na tak krátkém prostoru? Budou ctít původní předlohu? Dovedou rozvinout motivace jednotlivých bojovníků? A nerozpadne se jim scénář jako domeček z karet? Byl jsem zkrátka plný očekávání a fanouškovské natěšenosti.
A jaké jsou mé dojmy z výsledného produktu? Vesměs pozitivní. Vady na kráse by se přece jenom našly, ale zbytečně nepředbíhejme.
Cesta bojovníka
Příběh seriálu je rozdělen do šesti půlhodinových epizod. Každá se soustředí na životní osudy Jina Kazamy, statečného chlapce, který si prožije těžkou životní tragédii. Po zlomovém okamžiku se vydá na iniciační cestu, během níž se vnitřně posouvá, zdokonaluje se coby bojovník a postupně poznává mnoho různých bojovníků. Vše následně vyvrcholí ve chvíli, kdy je vyhlášen legendární Turnaj o Krále železné pěsti. Příběh rozhodně není nic světoborného. Jde o vcelku standardní zápletku o pomstě, rodinných vztazích a osobnostním vývoji, která je dosti předvídatelná a plná zaběhnutých klišé.
Ale proč ne? Vzhledem k tomu, že scénář slušně odsýpá, to dokážu odpustit. Co se týče dialogů, neměl jsem s nimi sebemenší problém. Interakce a vzájemné konfrontace mezi postavami působí přirozeně a lidsky, přičemž intimní momenty, kdy se klaďasové mohou více sblížit, mají něco do sebe. Ze všeho nejvíce však musím ocenit snahu tvůrců se důkladně zaměřit na ústředního hrdinu. Jin je skutečně zajímavý protagonista, jehož motivaci, chování a vnitřním pohnutkám dokonale porozumíte. Divák se s ním zároveň dovede ztotožnit a jeho posun z obyčejného, lehce zranitelného muže na zkušeného, neohroženého bojovníka je v průběhu šesti epizod pěkně zmapován.
Zdroj: Netflix
Stopáž - mínus nebo plus?
Co osobně shledávám jako dvojsečnou zbraň, jež se zásadně projevuje na celkové kvalitě, je stopáž. Na jednu stranu epizody příjemně odsýpají. Scénář je svižný, přímočarý a zábavný. Příjemná půlhodinka rychle uteče, během sledování se člověk vůbec nenudí. Na druhou stranu mám pocit, že kratší rozsah ději zbytečně podlamuje nohy. Některé pasáže působí do značné míry zkratkovitě a dle mého názoru nejsou dostatečně dotaženy do konce. Zápletka se jako blesk žene rychlým tempem dopředu, a tak tvůrcům nezbývá dostatek času na vysvětlení různých pojmů či souvislostí, potažmo na detailnější vykreslení charakteru u vybraných hrdinů. Potenciál některých vedlejších postav (např. Yoshimitsu, Kuma aj.) byl bohužel zadupán do země a poměrně rozmáchlému finále by asi neuškodila lepší postupná nástavba. Několik částí – zejména v prostředním aktu zaměřeném na velkolepý Turnaj – by zkrátka šlo rozpracovat daleko lépe a šlo by si s nimi více pohrát.
Animace, která ctí herní předlohu
Seriál vsází na působivou, vskutku výraznou anime stylizaci, která k ději perfektně sedí. Oceňuji výraznou inspiraci původní herní předlohou, o čemž například svědčí věrné designy ústředních protagonistů, ikonické chvaty nebo celková choreografie. Líbivá animace může oku lahodit, z objektivního hlediska však nemusí sednout každému. Nicméně svůj účel splnila dokonale a já jsem s ní spokojen, byť za jinými herními animovanými projekty výrazně silně zaostává.
Zdroj: Netflix
Tekken: Bloodline je solidní netflixovskou jednohubkou, jež rozhodně neurazí, ale ani kdovíjak nenadchne. Seriál vsází především na působivé akční sekvence, které jsou umocněny osobitou anime stylizací. Vyzdvihnout musím příjemné tempo, charakter Jina Kazamy, včetně jeho průběžného vývoje, a skvělé dialogy. Mezi negativa bych rozhodně zařadil slabší dějovou linii, doplácející na klišé, předvídatelnost a značnou neoriginalitu, nevyužitý potenciál některých postav a kratičkou stopáž celého seriálu. Patříte-li mezi fanoušky Tekkena, potažmo hledáte-li příjemný odpočinkový seriál, který vás na chvíli zabaví, určitě se na Tekken: Bloodline podívejte. Podle mě nebudete litovat. Přečtěte si také naše další recenze filmů a seriálů.
Tekken: Bloodline je nadprůměrná animovaná jednohubka. Jako oddechová zábava funguje perfektně. Ti, co si ovšem potrpí na prvotřídní kvalitu, by měli raději dát přednost jiným, z objektivního hlediska mnohem lépe zpracovaným animovaným adaptacím populárních herních značek.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Daniel Palička.
