Večerní prezentace Xbox Games Showcase byla plná překvapení. Zatímco o pár projektech nadšení diváci mohli spekulovat o pár dní dříve, jako blesk z čista jasna se vynořil titul Life is Strange: Double Exposure.
Nevím jak vy, ale já Dragon Age mám hrozně moc rád. Jak hry, tak komiksy i knížky, především Poslední let, kde se dozvíme, co se stalo s legendárními gryfími jezdci. Kolem Dragon Age: Dreadwolf tak už roky kolovaly různé informace – kdo bude hlavní záporák, jaké budou mechaniky, co se vlastně stane s Thedasem atd.
„Ale znám ten vztek, který tě ovládá, tu zlobu, která dusí tvůj smutek tak, až se ze vzpomínky na tvé milované stane jen jed ve tvých žilách. Až si pak jednoho dne budeš přát, aby ti, které jsi miloval, nikdy neexistovali a tys byl ušetřen té bolesti.
Je to už tolik let, ani nespočítám kolik, kdy jsem se poprvé ocitl v mé milované a obdivované Alagaësii. Počin Christophera Paoliniho Eragon uhranul snad každého čtenáře fantasy. Odkaz dračích jezdců (jak se série nazývá) totiž měla všechno – elfy, trpaslíky, romantickou linku, magii, zlo, dobro a hlavně dračí jezdce!
Už je to dlouho, co jsem zaznamenala doslova mánii okolo vydání nějaké knihy. Čtvrté křídlo ale přesně takovou reakci u čtenářů spustilo, což ve mně spolu s prvními pozitivními ohlasy a nadšenými referencemi ze zahraničí vyvolalo velkou zvědavost.
Mondié, už je to tu zase! Jedna z vět slavného Passepartouta z Cesty kolem světa mě napadla ve chvíli, kdy jsem poprvé držel v ruce knihu Mordie od britského spisovatele Alexe Phebyho skrze nakladatelství Planeta9. Musím říct, že mezi mnou a tímto českým nakladatelstvím už trvá velmi dlouho symbióza, protože mi přináší do rukou velmi netypické počiny jako […]
Když jsem byl malý, všichni se mě ptali, jaký hrdina je můj nejoblíbenější. Byl to Spider-Man. Batmana jsem se vždycky totiž bál – ne kvůli jeho dnes velmi oceňovaným morálním zásadám, ale protože jeho nepřátelé jsou prostě šílenci.
Všichni jsme věděli, že to jednou přijde. Někteří to čekali dříve, jiní zase doufali, že se to nikdy nestane. Je to ale tu. Po odchodu Henryho Cavilla z role Geralta z Rivie jsme se dočkali konečně představení jeho náhrady.
Osobně se přiznám, že neznám nikoho, kdo by řekl „už je to tady, už to bude, už se to vrací, už to přichází, konečně bude druhá série mého nejoblíbenějšího seriálu, Prsteny moci!
Období studené války? Bomba. Špionážní zápletka, kde jsou v čele představitelé Stasi, jedné z nejlepších tajných služeb všech dob? Boží. Neustále opomíjené východní Německo v porovnání se západní části?
Takhle rychle to asi nikdo nečekal. David Corenswet byl jako Superman oznámen nedáno, James Gunn a Peter Safran oznámili natáčení nedávno, sakra vždyť i Henry Cavill skončil v této roli nedávno.
Víte, jak ve druhé sérii byla neskutečně důležitá část o tom, jak nejvíce epické jsou monolity? A jak ve třetí sérii šly vlastně k ledu jako většina scén ve filmu Pokoj? Za toto přirovnání bych chtěl poděkovat Tommymu Wiseauovi.
