Existují deskové hry skvělé, průměrné, podprůměrné a špatné. A pak existují hry, které se staly legendami, založily nebo zpopularizovaly nějaký žánr, a ještě u toho dokázaly k deskohraní přivést mnoho a mnoho nových lidí.
Hop na plošinu, vylézt po žebříku, projít portálem a seknout zombíka. Jupí, vypadly z něj drahokamy a mince. Tak dál, zpátky do portálu, doprava, nakoupit předměty a vylézt po žebříku.
Svět Pána prstenů patří mezi ty fanoušky nejmilovanější. I mě před těmi více než dvěma desetiletími přivedl k fantasy a sci-fi, a má tak v mém srdci nezastupitelné místo. A rozhodně v tom nejsem sama.
Často se na deskoherních fórech setkávám s dotazy, jakou pořídit deskovou hru, aby bavila nejmladšího potomka, jeho o pět let staršího sourozence, rodiče, a ještě i babičku. Osobně jsem zastáncem toho, že toto zadání do puntíku splňují hry zručnostní.
Vydavatelství TLAMA games se úspěšně etablovalo coby vydavatel středně obtížných a obtížných euroher, v nichž často najdete silný vliv tématu na zvolené mechanismy. Dočkali jsme se (nebo v brzké době dočkáme) lokalizace titulů Koruna z popela, Jak se trollí princezny, Potkani Krysy z Wistaru nebo Hippocrates.
Jee, tamhle na stromě sedí červenka! A podívej, tam se právě snaží vydolovat datel z kmene žížalu! Viděl jsi tu sovu? Já ji vůbec neslyšela přilétat! Volně žijící ptáci jsou zajímavá stvoření a leckdo jejich pozorováním tráví celé hodiny.
Rád hraju deskovky. Ideálně ty nejnovější. Rád je vybírám a kupuju. Jenom je nerad platím. Máte to taky tak? Jestli jste stejně jako já dospěli do bodu, kdy se podíváte na svoji sbírku her a dojde vám, že nemáte co hrát, zbývají vám dvě řešení – zamáčknete slzu sobě i svojí peněžence a půjdete si […]
Čím jste se jako děti chtěli stát? Já měla až do střední školy jasno. Chtěla jsem být archeoložkou. Co si pamatuji, toužila jsem objevovat zapomenuté civilizace a zakopané poklady. Až pak mi táta prozradil, že v archeologii se v podstatě nedají vydělat žádné peníze.
Rodinná deskovka Takenoko je moje velká srdcovka. Byla to první hra, díky které jsem objevila vydavatelství REXhry, nalákala jsem přes ni nějaké kamarády k hraní deskových her a s mužem jsme ji hráli tak moc, až už ji nikdo nechtěl hrát s námi, protože neměl šanci.
Už jste si někdy vyzkoušeli udělat myšlenkový experiment typu, kterých 5 knih/her/plyšáků bych si sebou vzal na pustý ostrov? Já o tom raději nepřemýšlím, protože by toto rozhodování jistě dost bolelo.
Víte, jak nejlépe nalákáte občasné hráče a děti k deskovým hrám? Ukážete jim takovou, kterou nebudou moci odmítnout. Ať již proto, že obsahuje jejich oblíbené téma, nebo klidně i jen proto, že je tak vizuálně natolik podmanivá, že od ní nebudou moci odtrhnout oči.
Kde jinde na jednom místě potkat své oblíbené filmové hvězdy, zahrát si skvělé videohry na vymakaných strojích, vyfotit se ve společnosti sličných dam v kostýmu a vyprázdnit veškerý obsah peněženky spořený několik týdnů?
