Budovali jsme město, osidlovali statek a tvořili poklidnou krajinu národního parku. Ale víte, co jsme ještě nezkusili? Spojit to všechno dohromady! Možná vás to, tak jako mě, ani nikdy nenapadlo.
Již Jarek Nohavica zpíval, že tou nejlepší kariérou je být hlídačem krav. Jen tak si tak ležet, odpočívat a pozorovat mraky nad hlavou. A v ní stejně prázdno jako na obloze. V karetní hře Velkopark, kterou na naše herní stoly přineslo vydavatelství REXhry, si však moc relaxování neužijete.
Ocitáte se v nádherné panenské přírodě národního parku. Samé zelené lesy, modrá jezera a louky plné růžových květů a do nebes se tyčící hory. Ale co to? Jaký blázen tu schválil silnici?
Každé roční období hýří jinými barvami. V zimě dominují barvy sněhu a vlhké hlíny. Na jaře se příroda oděje do sytě zelené, kterou tu a tam protknou svými barvami nejrůznější květy.
Jsem velkou milovnicí malých a chytrých karetních her. Můžu je zahrát i s mojí mamkou a dalšími téměř úplnými nehráči. Většinou jsou totiž dostatečně jednoduché na to, aby jim připomínaly klasické karetní hry typu Prší nebo Kanasta.
Milostný dopis je pro mě jedna z hrstky her, které hodnotím 10/10. Je to úplný klenot mezi mikrohrami a je neuvěřitelné, co se autorovi povedlo vytvořit z pouhopouhých osmnácti (v původním vydání) karet.
Asmodee je jedním z největších, zřejmě i tím největším výrobcem deskových her na světě. Patří pod ně řada vývojářských studií a ono samo je součástí konglomerátu Embracer Group.
Deskovek vychází velké množství a naštěstí je většina z nich dobrá. Párkrát do roka se navíc stane, že některá v mých očích zazáří jako klenot. Hra, která mě hned při první partii okouzlí a která dokonale sedne mému hernímu vkusu.
Nevím, jak u vás doma, ale generace mých rodičů a prarodičů deskovkám příliš neholdovala. Brali je sice coby zábavu pro děti na upršená odpoledne, ale že by si s přáteli něco zahráli, to určitě ne.
Také jste jako děti s rodiči a prarodiči hrávali karty? Žolíky, kanastu, sedmu nebo černého Petra? A později na stolních počítačích solitaire a srdce? Bez nadsázky bych řekla, že alespoň jednu z her, které jsem právě vyjmenovala, hrál naprosto každý.
Ačkoliv zbožňuji strávit celý den u epické partie Twilight Imperium 4, mám i velmi vřelý vztah k malým a chytrým karetním hrám. Takové ty, které díky jednoduchým pravidlům a krátké herní době můžu vytáhnout s kýmkoliv včetně svojí babičky a zároveň mi dají dost prostoru pro nějaké taktické uvažování.
Čím jste se jako děti chtěli stát? Já měla až do střední školy jasno. Chtěla jsem být archeoložkou. Co si pamatuji, toužila jsem objevovat zapomenuté civilizace a zakopané poklady. Až pak mi táta prozradil, že v archeologii se v podstatě nedají vydělat žádné peníze.
