Už je to několik let, kdy jsem poprvé objevil kouzlo Sword Art Online. Jeden z nejslavnějších zástupců žánru isekai si získal miliony fanoušků, a tak se není čemu divit, že i do herního světa pronikl jako Asuna do Kiritova srdce. SWORD ART ONLINE Fractured Daydream je dalším herním počinem do série, která umně protáčí příběhy známé i neznámé a neustále sérii rozvíjí do jiných dimenzí. Po příjemném Sword Art Online: Last Recollection tak můžeme společně všichni oslavit desáté výročí herní série, pochválit Dimps Corporation ve spolupráci s Bandai Namcem a na závěr, to hlavní, užít si ty skvostné animace, protože bez nich by to rozhodně nebylo, jak se lidově říká, SAO.
Vítejte v ALfheimu!
Jak tomu tak bývá, přichází nová hrozba a Kirito se svými přáteli jsou víceméně jediní, kteří jsou schopni najít řešení. Příběh SWORD ART ONLINE Fractured Daydream se odehrává v novém, uměle vytvořeném světě uvnitř oblíbené hry ALfheim Online (ALO). Tento svět, nazvaný Galaxia, byl původně vytvořen jako experimentální prostor, umožňující hráčům znovu prožít události z minulých příběhů. Avšak něco se pokazí, Galaxia se vymkne kontrole, a tak se začínají prolínat různé časové linie, kvůli nimž se oblíbení hrdinové dostávají do různých období série Sword Art Online.
Objevují se tak nové, ale i staré známé postavy, které mají jediný úkol, sundat co nejvíce nepřátel a zachránit ALFheim. Upřímně, já z nich byl naprosto nadšený, protože i když jsem si některé užil v Last Recollection, nyní jsem měl paletu hned 21 hrdinů, kteří se dali nádherně postupně odemknout. Laicky řečeno, od Kirita po Heathcliffa. Neskutečně jsem si tuhle možnost užil, protože jsem si mohl vybrat svého oblíbence a později pilovat své schopnosti. K tomu se ale dostanu trošku níže.
Příběh je tak jedna velká spokojenost. Sice ano, musíte se smířit s tím, že hra obsahuje hromadu animací, průpovídek a občasné výstelky, ale nic to nemění na tom, že je solidní. Točí se totiž kolem otázky identity a postavy odhalují spojení nejen mezi sebou, ale celkově i to důležité, čím se ve světě Sword Art Online vlastně staly důležitými a významnými. Nový, temnější tón dodává hře na mysteriu a motivuje hráče k odhalování skrytých tajemství. Navíc si celou dobu kladete jednu důležitou otázku: „Kde je sakra ta hrozba?“ Podle mého je to kooperativní režim.
SWORD ART ONLINE Fractured Daydream je totiž o spolupráci
Jasně, někdo by mohl už nyní protestovat, že to není vůbec pravda a příběh lze přece odehrát sólo. Samozřejmě že jde. Ale už hlavní linka, pokud začnete s ní, vám ukazuje, že Fractured Daydream je postavený hodně na spolupráci, nejen na vašich unikátních hráčských schopnostech. Když hrajete sami a ovládáte svůj tým, musíte určovat, co kdo bude dělat. Ve hře je totiž hned několik různých tříd a vzít pouze fightery (Kleina, Lisbeth, Asunu a Kirita) na jednu misi vás odsuzuje předem k záhubě. Především kvůli tomu, že takhle je můžete mít až v pozdější části hry.
Příběh vás totiž zkouší a dává tím nádherně vyniknout žánru JRPG. Mám fightera, co potřebuji dál? Tanka? Rogue? Rangera? Mága? Supporta? Je to jako tvořit svůj vlastní tým superhrdinů. Každý charakter je totiž něčím unikátní, výjimečný a jejich kombinace dává prakticky neomezený prostor se ve hře vyřádit. Silica je úplně jiný druh supporta než Leafa, stejně tak Eugeo a Administrator mají jiné využití jako mágové. Kdybych mohl poradit, nejvíce jsem si užil kombinaci Kirito, Administrator, Llenn a Leafy. Ovládal jsem primárně Llenn a věřil týmu, že zbytek umlátí. A ano, můžete mezi postavami přepínat, to je další super bonus!
Ona vás hra celou dobu připravuje, abyste pustili multiplayer. SWORD ART ONLINE Fractured Daydream je zajímavý už jen v tom, že kromě rozsáhlých kooperativních bitev nabízí také další multiplayerové režimy, jako jsou arény, kde se hráči mohou utkat v soubojích jeden na jednoho nebo v týmech. Nikdy je sice nemusíte pustit ani se pokoušet si je zahrát, jenomže jestli chcete bonusy v podobě některých kostýmů a setů, hra vás dotlačí. Navíc zde jsou týdenní bonusy a odměny za úkoly. Já osobně fanoušek tohoto modulu nejsem ještě z jednoho prostého důvodu, který určitě uhádnete všichni. Mikrotransakce. Hra sama o sobě není nejlevnější, ale některé vnitřní itemy se mi zdají až bláznivě přepálené. Bohužel, odemykání v singleplayeru neřeší vše.
Samotná kooperace je ale jinak velmi dobrá. Režimů je více, především dungeony pomáhají k tomu, aby nějaká ta spolupráce byla reálná. Ostatní jsou už takové trošku jalové. Nejvíce to platí asi pro open world, kde plníte úkoly dle dosaženého levelu, a pokud nestrávíte v SAO minimálně dvacet hodin s možností sundat monstrum na sté úrovni v multiplayeru, je to prakticky nemožné. Takže multiplayer zajímavý, spolupráce též, ale výsledek je pro mě trošku zklamání.
Technické zpracování je ale nadprůměrné
Jsem vždycky překvapen, jak neuvěřitelné množství efektů a možností hry podobného ražení nabízí a jak se to odráží v realitě. Technický stav hry je totiž na některé dnešní počiny brutálně nadstandardní. Hromada vizuálních efektů, světýlek, komb, stylů, triků, ultimátních i základních útoků, seků, výskoků, létání, kulek, bulek, granátů, sniperů. Počin ale jede jako kvalitní švýcarské hodinky. Žádné záseky. Jeden velký dlouhý plynulý obraz, až jsem z toho v šoku. Protože i zde je totiž negativum.
Je jím samozřejmě kamera. Počin SWORD ART ONLINE Fractured Daydream je nádherný. Vizuál je skvostný, tam není vůbec co vyčítat. Barevný, pohádkový, plný kouzel. Přesně takhle má vypadat svět v herním světě. Jenomže jakmile běháte se svými hrdiny a skočíte do boje s nějakým větším bossem, stane se, že vzhledem k pohledu z third person neuvidíte nic. V rámci té hromady efektů se stává, že najednou jste ztraceni jako Heathcliff v souboji s Kiritem. Nenaděláte nic. Musíte tak hodně pracovat s kamerou, naučit se správně otáčet a pohybovat, a zatímco mně to pár hodin trvalo, věřím, že pro nějakého začátečníka tohle může být velké mínus.
Stejně jako pro někoho může být ovládání. Hra je velmi intuitivní, prakticky stačí jen skákat a mlátit, ale je velký rozdíl mezi ovladačem a klávesnicí (překvapivě). Ovladač bych řekl, že je trošku intuitivnější než klávesnice. Především co se týká speciálních útoků. Jasně, klávesnice se dá přenastavit, ale čtyři útoky plus ultimátka, já nejsem chobotnice. Přiznám však, že je to hodně i o zvyku a především o tom, za jakou postavu chcete hrát. Jednoduše řečeno, tank na klávesnici je nesmysl, zatímco Llenn má díky myši daleko větší možnosti než na ovladači. Jen tam bohužel není balanc.
Hudba a SWORD ART ONLINE Fractured Daydream
Když už jsme pochválili ten krásný vizuál, je samozřejmě nutné zmínit i audio. Zaprvé, počin je v japonštině. Za druhé, dabing je úžasný, precizní a rozmanitý. Pokud vám nevadí něžné hlasy lolitek, jste za vodou. Do třetice je tu herní zvuk a hudba. Mě bavily a jsem s nimi stejně jako s grafickou stránkou neuvěřitelně spokojený. Jednotlivé efekty mají správný zvuk, navíc hudba do pozadí opět odráží další nový svět. Za mě naprosto v pořádku.
Jestli je ještě nakonec něco, co bych chtěl rozebrat, je to repetitivnost. Určitě když koukáte na gameplay, říkáte si: „Vždyť dělám neustále to samé.“ A odpověď zní: „Ano i ne.“ Tvůrci SWORD ART ONLINE Fractured Daydream si byli vědomí, že můžete zabřednout jako kolovrátek. Díky hromadě hrdinů, multiplayeru a víceméně open worldu to vůbec nehrozí. Nemusíte stále hrát za jednu postavu. Každá příšera se dá zabít na tisíc způsobů. Navíc získáváte různé kostýmy, takže můžete postavy i převlékat, čímž se opět vyhnete neustálým opakovačkám.
SWORD ART ONLINE Fractured Daydream asi nebude aspirantem na hru roku, nicméně je to stále super hra. Obsahuje poutavý příběh, vzrušující bitvy, oblíbené postavy, parádní audio a krásnou grafiku. Bohužel také hromadu mikrotransakcí, multiplayer není dle mého úplně dotažený a počin hrozně tlačí, ať ho pustíte. Není to vyloženě špatné, když vidíte, jak ta hra krásně plyne, ale jak by se dalo říct, něco tomu všemu chybí, a je to sakra škoda. Nicméně ať už jste fanouškem série, nebo hledáte novou akční RPG, Fractured Daydream rozhodně stojí za vyzkoušení.
