Taky vás už tolik neberou klišoidní fantasy rasy? Všichni ti zachmuření trpaslíci, sliční elfové, chlupatí goblini i nemytí orkové jsou sice zajímaví, ale člověk se jich přece jen přejí. Naštěstí jsou také autoři, kteří se nebojí s fantasy světy experimentovat. A to i v oblasti deskových her. Jednu takovou nám pod názvem Svatyně: Strážci věků nedávno přineslo vydavatelství Blackfire.
Podpořeno na Kickstarteru
Svatyně: Strážci věků vyšla pod původním názvem Sanctuary: The Keepers Era po úspěšné crowdfundingové kampani na platformě Kickstarter. Ta proběhla v roce 2020 a podporovatelé si mohli zahrát výsledek již o rok později. Trochu jsme si však museli počkat na českou lokalizaci. Hra u nás nakonec vyšla, a to v základní, nikoliv deluxe podobě. Je tedy rozdělena na dvě samostatně prodejné i hratelné krabičky, v nichž nenajdete ani herní podložky, ani vylepšené žetony. Jeden z balíčků se jmenuje Krajiny úsvitu, druhý Krajiny soumraku, a v každém z nich se nachází tři různé asymetrické rasy.
Titul vytvořil coby svůj debut italský autor Leonardo Romano. Vydalo jej studio Tabula Games, které má s crowdfundingem několik zkušeností v podobě her Mysthea, Icaion nebo Sons of Faeriell. Hru Svatyně: Strážci věků ilustrovali debutující Camille Alquier a dvorní ilustrátor Tabula Games Andrea Butera. Je určena pro 1–2 hráče od 14 let, kteří budou na jednu herní partii potřebovat přibližně 20–60 minut.
Šetří místo… až moc
Na první pohled vás na titulu Svatyně: Strážci věků zaujme jeho velikost. Často si v mých recenzích můžete přečíst postesknutí nad tím, že krabice jsou (zřejmě kvůli lepší prodejnosti) dvojnásobné, než by vzhledem k obsahu bylo potřeba. Studio Tabula Games zvolilo přesně opačný přístup.
Krabičky jsou jen tak velké, jak je potřeba. V každé z nich se nachází jen velký balíček karet, pytlík s několika málo průhlednými plastovými krystaly a jeden arch s žetony k vyloupání. Krabičky jsou dokonce tak malé, že si při vracení karet musíte dávat pozor na to, abyste je nepoškodili. Zarytí obalovači karet mají smůlu. Na trhu neexistují obaly, do kterých byste si mohli karty dát a stále by se vám vešly do krabičky. Na druhou stranu krabičky opravdu ve skříni nezabírají téměř žádné místo a vejdou se tak i do řádně přeplněných sbírek. A přitom se vevnitř nachází plnohodnotná hra.
Malé velikosti musela ustoupit trocha pohodlí. Během herní partie potřebujete používat několik žetonů, jež vám ukazují počet životů svatyní a spoutání jejich moci. Ty jsou ale opravdu titěrné. Ano, jen je posouváte po kartě nahoru a dolů, ale při chystání je to poměrně otravné a hodně špatně se vylupovaly z archu. Některé jsem dokonce nechtíc poškodila. Jsou navíc tak malé, že člověk s dioptriemi bude mít zřejmě problém je od sebe rozeznat, a dokonce mají i stejnou barvu. Což nemá žádný vliv na hru, jen je to otravné. Alespoň že krystaly esence, se kterými platíte za vyvolání karet, mají standardní velikost. To se ale nedá říct o pravidlech. Rozměr A7 je roztomilá knížečka, ale když mají přes 60 stran, obtížně se čtou a vazba se snadno zlomí.
Boj! Boj! Boj!
Svatyně: Strážci věků je jednou z těch her, v nichž se chopíte balíčku karet a na férovku si to rozdáte se svým protihráčem. Každý hráč má před sebou čtyři karty svatyní a vaším cílem je všechny soupeřovy svatyně srovnat se zemí. Pomáhat vám v tom budou jednotky (několik učedníků a jeden mistr), nejrůznější jednorázové rituály a také speciální schopnosti samotných svatyní.
Mezi vašimi a protihráčovými svatyněmi se bude rozkládat bojiště. Před každou svatyní může být pouze jedna obranná a jedna útočná jednotka. Vyložit každou z nich stojí krystaly esence, a těch máte jen omezené množství. Musíte si tak v každém kole dobře rozmyslet, jak s nimi naložíte. Jednotky v útočné pozici jsou jediné, které mohou (nepřekvapivě) útočit, nejčastěji však až o kolo později než to, v němž je vyložíte. Útočí přímo na soupeřovu svatyni a ta se tomu neumí bránit. Jakmile její ukazatel obrany dojde na nulu, svatyně je navždy zničena. Pokud si ji soupeř chce ochránit, musí vyložit jednotky do obranné pozice. Ty však neútočí.
Hra vás velice rychle vrhne přímo doprostřed dění a vy již od prvního kola musíte bilancovat, které svatyně obětujete v zájmu vyššího dobra, a které ochráníte. A také které soupeřovy svatyně si vezmete za cíl jako první nebo zda se jako první vypořádáte s otravnými obrannými jednotkami, případně mu pokoutně zničíte ty útočné. Partie je až překvapivě rychlá. Ani se nenadějete a po pár kolech najednou koukáte jen na ruiny svých kdysi tak majestátních svatyní.
Neotřelý fantasy svět
Svatyně: Strážci věků vás přivede do poměrně originálního temného fantasy světa. Pokud se v něm nějací orkové a elfové nacházejí, vy se s nimi nesetkáte. Namísto toho je zde šest soupeřících ras, z nichž každá má unikátní vzhled, a to včetně barevné stylizace. Ilustrace jsou navíc poměrně inkluzivní, a tak ne všichni zobrazení tvorové jsou mladí, štíhlí a krásní.
Ganto jsou zlověstně vyhlížející mořské panny a muži. Zapomeňte na Ariel s jejími zrzavými loknami a ňadry zakrytými hvězdicemi. Ganto jsou spíše podobní vodním lidem z filmů o Harrym Potterovi. Thannen jsou okřídlení ptakoještěři, tedy něco mezi anděly a draky. Skoro byste si až řekli, že patří na obláček… a pak vám přistane šíp mezi očima. Antar vycházejí z arabských mytologií. Těšit se tak můžete na břišní tanečnice, džiny a věštce. Sladké sny však po kontaktu s nimi budete hledat jen marně.
Kras jsou přízrační duchové, z nichž přímo vytéká zářivě zelená ektoplazma. Nejvíc mi připomínali Lich Kinga z veleslavného MMORPG World of Warcraft, jen v zelené namísto modré. Wul jsou rohatí démoni. Říkáte si, že na rohatých démonech není nic zajímavého? Wul se však od ohňů pekelných drží dál a raději vyhledávají zamrzlé pustiny. Poslední Molran jsou rasou antropomorfních zvířat, jako jsou lvi nebo opice. Kvůli tomu, že chodí odění v kožešinách stažených z padlých kamarádů, však víte, že tahle zvířata si servítky neberou.
Pojďte objevovat
Každý ze šesti balíčků, které se vám dostanou do spárů po zakoupení obou krabiček, poskytuje jiný asymetrický zážitek. A tato asymetrie je opravdu velká, a i moc hezky navázána na tematickou reprezentaci balíčku. Kvůli tomu je možné, že herní styly některých ras vám vůbec nesednou, a naopak se najdete v některých jiných.
Ganto očividně razí filozofii ublížit sám sobě, abych soupeřům ublížil víc. Jsou stejně nestálí jako voda, v níž přebývají, a snadno se vám mohou vymknout z rukou. Okřídlení Thannen se věnují přesunu svých jednotek po bojišti. Nic tak před nimi není v bezpečí a nekrytá svatyně, na niž jste se už už chystali v příštím kole zaútočit, je najednou bráněná silnou jednotkou. Antar pracují s vyčerpáním a reaktivací jednotek, které tak mohou, pro soupeře s nemilým překvapením, útočit hned po nasazení na bojiště.
Kras vám nabízí silné bonusy při zničení vlastních jednotek, které však zároveň umí na bojiště vracet z odhazovacího balíčku. Wul vám umožní odhazovat karty z ruky za silné útočné bonusy. Chcete to však opravdu dělat? V dobíracím balíčku máte jen omezené množství karet, a jakmile vám dojdou, v každém kole musíte zničit jednu ze svých svatyní. Zvířecí Molran pak pracují s tím, že jich je hodně. Čím víc jednotek na bojišti budete mít, tím silnější každá z nich bude.
Každá kombinace balíčků vás tak postaví před novou výzvu. A kdyby ani to nestačilo, můžete si tvořit balíčky vlastní, pravidla vám k tomu poskytnou detailní návod. Svatyně: Strážci věků se vám tak jen tak neohraje, stále v ní budete mít co objevovat. Dokonce i každý ze dvou dostupných umělých protivníků má rozdílné vlastnosti. Díky tomu poskytují potřebnou variabilitu i pro sólo hraní.
Nějak mi chybí soupeř
Co bych u bojové dvojkovky opravdu nečekala, je mód pro hraní sólo. Ve Svatyni: Strážcích věků nejen je, on však také překvapivě dobře funguje. Vy i virtuální soupeř v něm máte jen tři svatyně a soupeřovy jednotky jsou obrány o všechny schopnosti vyžadující rozmýšlení od hráče. Zato však fungují zároveň coby útočné i obranné. Jinak partie probíhá shodně s tou pro dva.
Tato relativně drobná změna vede k tomu, že umělý soupeř je velmi agresivní, a to i na nejjednodušší obtížnost. Docela se budete ohánět, abyste jeho neustále chráněné svatyně zničili. Není to však nemožné, a jakmile znáte balíčky, se kterými jste se mu postavili, již víte, co si můžete a nemůžete dovolit.
Jasně, je to předvídatelnější a méně napínavé než hra ve dvou, kdy čekáte, doufáte, že soupeř udělá chybu. Jako trénink nebo dvacetiminutová sólo rychlovka, když máte zrovna náladu zabít pár zvířátek, to ale je zábavné.
Chybičky se vloudily
Je mi jasné, že u hry s více než šedesáti stránkami pravidel a šesti různými rasami není lehké při překladu pohlídat terminologii. A tak se není co divit, že se občas vloudila nějaká chyba, respektive nekonzistentnost v překladu. Napříč pravidly pro sólo hru se objevují termíny Kazitel i Korupčík pro označení umělého soupeře. A stejně tak se v popisu vlastností překladatel zřejmě nemohl rozhodnout, zda tu spuštěnou při smrti jednotky nazvat Sbohem, nebo Rozloučení. Naštěstí to neovlivní zážitek během hraní. Jen při učení hry vás to na chvíli zmate.
Svatyně: Strážci věků je karetní hra, v níž se pokusíte zničit titulární soupeřovy svatyně. Hra je rozdělena do dvou krabiček a v každé z nich najdete tři balíčky obsahující karty asymetrických ras. Nabízí hráčům velký prostor pro taktické přemýšlení, přitom má ale na hru příjemný vliv i náhoda a nevyhraje tak vždy jen ten více přemýšlivý hráč. Jednotlivé rasy jsou opravdu asymetrické, herně i vizuálním stylem. Svatyně: Strážci věků vás u stolu nepřiková na dlouhé hodiny, jde „jen“ o rychlou a zábavnou bojovou dvojkovku. Zaujmout by mohla především ty, pro něž jsou Radlands až příliš růžové. Překvapivě dobře a nenásilně funguje i mód pro sólo hráče, ačkoliv hra nejvíc rozkvete ve dvou. Navíc vám ve skříni s deskovkami nezabere téměř žádné místo. Škoda jen, že se do drobných krabiček nevejdou obalené karty a že žetony a sešit pravidel jsou až nepříjemně malé.
