Pod slovním spojením boomer shooter si hráči představují leccos. U některých her je sporné, zda do daného subžánru vůbec patří, jiné se snaží co nejvěrněji držet svých předobrazů z poloviny 90. let. Druhý typ staromilských stříleček obvykle vytváří týmy složené z modderů, kteří získali ostruhy právě vytvářením modů či map pro klasické tituly jako Doom, Duke Nukem 3D nebo Quake. To je přesně případ týmu Mekworx a jejich hry Supplice, která se momentálně nachází v režimu předběžného přístupu.
Supplice je postavená na GZDoomu, moderním enginu, který umožňuje hrát Doom a z něj vycházející hry na moderních počítačích. Jak známo, modderská komunita Doomu je neuvěřitelně aktivní a mnoho vynikající modů či totálních konverzí je k dispozici zcela zdarma. Zároveň z GZDoomu vychází už více než dvacet titulů prodávaných za peníze. Některé z nich, například konkurenční střílečka Selaco, napínají tento engine na hranice jeho možností. Supplice se naopak snaží být designově věrná základům vybudovaným Doomem a Doomem II. Jen je v ní prostě všeho víc – klíčů, které je nutné najít, nepřátel, které je nutné zastřelit, a hlavně zákoutí, která je nutno prozkoumat.
Ještě větší bludiště, než jste se obávali
Mapy jsou možná vůbec nejkontroverznějším prvkem Supplice. Jsou mimořádně rozlehlé a komplexní. Skládají se jak z impozantních otevřených lokací, tak z pavučiny křivolakých odboček a rozcestí, v níž je třeba hledat klíče, řešit environmentální hádanky a pročítat zprávy na počítačových terminálech (které nejsou jen pro parádu, ale zpravidla aktivují nějaký mechanismus potřebný k postupu).
Byť vývojáři do hry přidali mapu, do níž jsou zanesené důležité body a prvky, tato není dokonale přehledná a nezachrání vás před blouděním. Nejsem v žánru žádný nováček a už za sebou mám několik her extrémně náročných na navigaci (mezi nimi Turoka 2, Killing Time nebo Phantom Fury), ale přiznávám, že v Supplice bloudím každou chvíli a někdy mi to docela kazí zábavu. Vlastně se domnívám, že levely jsou až příliš přefouknuté. Vývojáři se tolik snaží ukázat, že umí dělat složité mapy, až je to kontraproduktivní.
Ve hře se mimochodem nedá skákat (tak jako se nedalo skákat v originálních Doomech), což frustraci z členitého prostředí ještě zvyšuje. Neustále narážíte na mnoho míst a překážek, které přímo volají po tom, abyste na ně vyskočili, ale prostě to není možné.
Mračna nepřátel si žádají mračna projektilů
Monumentální mapy samozřejmě nejsou prázdné, ale naopak zaplněné nebezpečnými nepřáteli, kteří se v různých okamžicích houfně spawnují. Obtížnost je tedy vysoká, i pokud jde o souboje. Na rozdíl od hledání cesty jsou ovšem přestřelky jednoznačně zábavné, a to hlavně díky pestré paletě zbraní. Typově jsou dostupné pušky podobné excelentní starosvětské akci Prodeus. Žádná z nich není do počtu a každá má své přednosti i nevýhody.
Mezi silné stránky Supplice patří výtvarné zpracování silně připomínající Ion Fury. Tvůrci sice v komplexitě map a množství nepřátel zacházejí daleko za hranice toho, co umožňoval původní Doom engine a výkon dobových počítačů, ale zároveň se drží výtvarné stylizace, která působí jako něco, co mohlo plauzibilně existovat již v 90. letech a nehýří to moderními grafickými efekty. Navzdory práci s výraznými barvami (odstíny fialové či sytě oranžové) je ovšem poměrně dost lokací až nepříjemně tmavých.
Hra má v tuto chvíli hotové tři epizody z plánovaných šesti. Uvidíme tedy ještě, jaká vylepšení vývojáři z týmu Mekworks přinesou v následujících updatech. Je vidět, že si dávají záležet, neboť na hře celkově pracují přes 15 let a přešvihli původně plánované vydání plné verze v polovině roku 2024.
