Kdybych se měl podělit o svoje oblíbené sandboxové survivaly, nesmrtelné Don’t Starve by ihned následovala Subnautica. Tento zábavný počin s nádherným podmořským světem a neuvěřitelně depresivním lorem vstoupil roku 2014 do předběžného přístupu a o čtyři roky později nás poctil svou plnou verzí. Jeho úspěch byl takový, že vývojáři z Unknown Worlds Entertainment v roce 2021 navázali pokračováním a momentálně už se můžeme těšit i na ohlášený třetí díl. Ten sice vyjde nejdříve za rok, ale Subnautica: Below Zero nám mezitím může pomoct si toto čekání zkrátit. Připravte se tedy, protože ke staré známé thalassofobii tu přibývá atmosféra říznutá filmem Věc.
Návrat na 4546B
Subnautica: Below Zero přidává na příběhu a rovnou vás do něj vrhá po hlavě.
Vaše postava, xenoložka Robin Ayou, se dozvídá, že její sestra Sam zemřela při práci pro korporaci Alterra. Ta má pracoviště na planetě 4546B, známé již z původní hry, avšak tentokrát v polárním Sektoru nula. Protože celý incident podléhá utajení a Alterra obecně není příliš nápomocná, vydáváte se celou záležitost vyšetřit na vlastní pěst ukrytí v bouři meteoritů. Jeden z nich však během přistání poškodí vaši loď, a tak začínáte pěkně zostra. Kabina plavidla skončí v plamenech uprostřed ledovcové planiny, vy za klesající teploty utíkáte mezi stále padajícími meteority a snažíte se dostat do vody, abyste našli kapsli sloužící jako vaše první základna.
Celé se to zamotá ještě více; postupně zjišťujete, co že to v Sektoru nula probíhalo za výzkum, najdete pár dalších zbloudilých duší a vrátí se i rasa Předchůdců, která v původní hře znemožňovala opuštění planety. Jinak je však příběh o něco méně drastický, teď téměř nikdo neumřel a všichni lidé se pouze evakuovali. To vám bohatě vynahradí značná dávka černého humoru od vašeho PDA a množství nových, detailněji animovaných způsobů, jak můžete umřít vy.
Podobná změna směru se dá pochopit, otevřené survivalové hry většinou souvislým dějem příliš neoplývají a recyklovat předchozí zápletku s náhodným ztroskotáním by zavánělo leností. Můžeme se leda ptát, zda přítomností dalších postav a výraznější zápletky neubylo něco málo z té osamělé atmosféry. Na rozdíl od původního Ryleyho je Robin plně dabovaná a celkem ukecaná, takže se průběžně dozvídáte, co si o tom všem myslí. Pokud také chcete, máte tu hned tři dějové linie, které při průzkumu zmrzlého světa můžete rozklíčovat.
Pokud je vám Subnautica zatím cizí
Subnautica se od mnoha jiných sandboxových titulů – vzpomeňme si třeba na Factorio a jeho nekonečné vlny brouků – odlišuje tím, že zcela záměrně omezuje možnosti boje na minimum (vývojáři sami tvrdí, že hra je jejich skromným příspěvkem k lepšímu světu bez střelných zbraní). Na obranu zde máte pouze nůž; jiné způsoby útoku (například pomocí rukou robotického obleku, jedovatých torpéd nebo házení výbušných ryb) jsou přinejmenším riskantní. Pokud se tedy setkáte s predátorem, povětšinou je vaší nejlepší nadějí rychlý útěk. V Below Zero to platí dvojnásob, neboť se zde musíte obejít bez stázní pušky, která vám v původní hře tak věrně sloužila. Namísto toho při přežití spoléháte na budování základen, v nichž jste v bezpečí, a používání vozidel, která vám pohyb po mapě usnadní.
Podobně jako například The Forest má Subnautica neměnnou, pevně danou mapu. Odemykání předmětů zde spočívá v tom, že musíte nalézt celé plány, případně skenovat rozbité stroje, abyste si je následně mohli z nasbíraných surovin vyrobit ve fabrikátoru. Váš rozvoj je tak přímo vázaný na průzkum okolí a schopnost najít různé vraky či opuštěné výzkumné stanice (raději ignorujme, že vaše postava tentokrát ztroskotala dobrovolně, a tak nedává moc smysl, že si data pro přežití nestáhla předem). Pohodlnější hráči, kteří nechtějí použít návod, sice mohou místy tápat, avšak Below Zero dává mnohem více nápověd a zákys v něm hrozí minimálně.
Navíc máte k dispozici skenovací místnost a nově také ruční detektor, aby vám s hledáním zdrojů pomohly. Vaším hlavním vozidlem se stane modulární Seatruck, který může sloužit coby rychlé přemisťovadlo i jako pojízdná základna.
Kvůli hratelnosti situované z větší části pod vodu navíc Subnautica využívá možnosti třetího rozměru. Při pohybu po hladině vás nic neomezuje, jenže většina potřebných surovin se nachází na dně. V hloubce větší než sto metrů zase vy dostáváte penalizaci ke spotřebě kyslíku a vozidla mají maximální dosažitelnou hloubku, než se v nich začnou objevovat trhliny. To vás nutí průběžně vylepšovat moduly pro zvýšení ponoru, které vyrábíte ze vzácnějších materiálů posbíraných v hlubině… Endgame se tak odehrává především v podmořských jeskyních nebo u aktivních sopek, kde se také nacházejí nebezpečnější predátoři.
Pod hladinou i na souši
Od svého předchůdce Subnautica: Below Zero převzala také vynikající vizuál. Podmořský svět v podání těchto her není jen tmavá šedivá pustina plná bahna, ale barevný živý ekosystém. Hned vaše počáteční kapsle dopadne mezi trsy červenozelených chaluh a domodra laděný útes s korálovými mosty, čímž pastva pro oči teprve začíná.
O kus vedle fialově tryskají vývěry podmořských sopek, dále na jih najdete podmořský světélkující les a na pohled nejefektnější je moře obřích plovoucích leknínů, z jejichž stonků ve vodě visí vytrhané kusy dna. K tomu si připočtěte rozmanitou faunu, například chápavé mořské opičky, průhledné medúzy s jedinou oční bulvou, ryby pohybující se točením vpřed nebo roztomilé ploutvovité zrůdičky zcela očividně inspirované seriálem Pingu.
Dočkali jsme se i avizovaného průzkumu pevniny a mořský záliv tentokrát obklopuje ledovec, který můžete prozkoumávat pěšky, v mechanickém obleku PRAWN nebo na jednomístném vznášedle Snowfox. Zde se naneštěstí také ukazuje, že podat zábavně oceán je mnohem lehčí než vymyslet originální polární krajinu. Po většinu času totiž chodíte mezi jednolitými bílými útesy, občasné rostlinstvo většinou obaluje vrstva sněhu a největší ozvláštnění představuje obří ledový červ, který tu po vás neustále jde. Jediná další zvířata na povrchu jsou létající rejnočci, jacísi kříženci anomalocarise s lachtanem, určitě-ne-polární-medvědi a podobně neoriginální (ale jinak docela sympatičtí) tučníni.
Přechod na pevninu s sebou přinesl také proměnlivé počasí, které předtím v Subnautice chybělo. Vás coby hráče survivalovek budou hlavně zajímat různé bouře a blizzardy, před nimiž průběžně dostáváte varování. Tato mechanika zaslouží plný počet bodů, neboť hektické hledání nejbližšího přístřešku ve chvíli, kdy se setmělo, kvůli vánici vidíte jen na dva metry a každou chvíli už vám hrozí podchlazení, představuje celkem atmosférický zážitek. Jindy se však vyčasí, modrou oblohu střídají zlatavé mraky nebo červánky a vy akorát děkujete vývojářům, že přidali možnost postavit základnám prosklenou střechu (a jukebox. Pochvalu si zaslouží každá hra, která má jukebox). Nechybí ani občasná polární záře.
O něco přístupnější zážitek
Obtížnost ale jinak šla znatelně dolů. Zdroje jsou kvůli menší mapě dostupnější, predátorů ubylo a přinejhorším vás zachrání občasné nouzové zásoby proviantu. Dokonce pod vodou přibyly i rostliny a zvířata, z nichž si můžete doplňovat část vzduchu.
Zpočátku vás možná bude děsit nízká teplota, avšak ani ta nakonec nepředstavuje zásadní problém. V oceánu zmrznete jen sotva, zatímco pobřeží lemují horké prameny, termální lilie nebo jeskyně, v nichž se můžete ohřát. Postupem času se zase můžete pojistit například světlicemi, zatepleným oblekem nebo používáním termosky, abyste se mohli pustit i do vnitrozemí.
Původní Subnautica vás vyhodí uprostřed ničeho, jako jediný orientační bod slouží vrak vesmírné lodi Aurora a váš průzkum probíhá šátravě podle toho, jak daleko a jak hluboko jste se odvážili plavat tentokrát. Vše si zde musíte prozkoumat a nalézt sami, případně si označit pomocí bójek, a hrát bez otevřeného plánku biomů je docela výzva.
V Below Zero naopak neustále vidíte na obzoru několik ostrovů a příběh vám dá pár vodítek do začátku. K podmořským stavbám vás navedou světlomety či podvodní kabely, většinu příběhových lokací zase naleznete prostým průzkumem pobřeží nebo pomocí poskytnutých navigačních bodů. Jakmile si (poměrně brzy) na jedné ze základen oskenujete satelitní mapu, stane se orientace úplně triviální. Jestli jde o vítané usnadnění, anebo zbytečný ústupek, už je na každém hráči.
Zábavy je dostatek
Suma sumárum, dohrát Below Zero bez většího používání návodu mi zabralo přibližně třicet hodin a zemřít se mi podařilo jenom jednou. Achievementy se nesnaží být příliš záludné, takže je lze všechny získat v průběhu jednoho dohrání. Znovuhratelnost proto není úplně nejvyšší, ale pořád ji může zachránit kreativní mód, režim s trvalou smrtí nebo různé výzvy, které si hráči pro podobné hry tak rádi vymýšlejí.
Subnautica: Below Zero nabízí českou fanouškovskou lokalizaci, která však opakuje chyby svého předchůdce. Na jednu stranu, jména zdejší fauny i flóry jsou docela nápaditá a některá (třeba „Čumík“ místo „Peeper“) už jsem sám začal používat. Na druhou stranu, zvláště v příběhových záznamech to občas působí, jako by si lokalizaci vzal na starost robot nebo nějaký chudák s úrovní A2 a s papírovým slovníkem (malý příklad za všechny, „gag gift“ opravdu neznamená „roubík“). Pokud nechcete vyloženě pročítat každý záznam v PDA a potřebujete jen české titulky k mluveným dialogům, překlad vám asi postačí, ale jinak má zásadní mezery. Pravopisné chyby jsem ani nepočítal.
Subnautica: Below Zero se jen těžko hodnotí objektivně. Grafika je ještě hezčí, podmořskou část světa obohatily další originální biomy a k nim se přidává průzkum zasněžené země. Na druhou stranu dostáváte mnohem více nápověd, orientace na (menší) mapě už nečiní žádný problém a přežít obecně není tak těžké. Přítomnost dalších postav a dabingu hlavní hrdinky navíc způsobují, že původní atmosféra založená na vaší osamělosti se vytratila. Konečné rozhodnutí tak záleží hlavně na preferencích hráče, ale pokud jste se první Subnautiky nemohli nabažit (můj případ), bavit se budete i zde. Subjektivně proto dávám ještě půl bodu navíc.
