Pokračování průzkumné adventury Submerged se před necelými dvěma lety dočkalo vydání na Google Stadia. Teprve až nyní se tato hra dostává také na další platformy, a tak se do zatopeného světa mohou ponořit také konzoloví a PC hráči. Druhý díl s názvem Submerged: Hidden Depths na první pohled upoutá svým pestrobarevným světem, ale ztroskotává na repetitivnosti. Brzy se totiž přistihnete u opakování stále těch stejných úkonů ve velice podobných kulisách. Blíže o tom už v naší recenzi.
Zdroj: Uppercut Games Pty Ltd
Uvolněné tempo
První Submerged se neslo v duchu záchrany bratra, ale nyní se role obrátily. Zatímco chlapec Taku hrdinně doprovází svou sestru na každém kroku, Miku se neohroženě vrhá do všeho po hlavě. Světem se šíří jakýsi parazit zvaný „The Mass“. Jakmile se Miku jednoho dne dostala do bližšího kontaktu s touto černou rostlinou, obdržela sílu, která se jeví jako jediná zbraň k jejímu zastavení. Taku se ovšem obává nepříznivého vlivu, který na jeho sestru nové schopnosti mají, a tak se mezi sourozenci začne vytvářet určitá bariéra. Společně proto oba hledají nový domov po tom, co je kvůli Miku odevšad vyhnali. Útočiště nalézají v oblasti zatopeného města, kde nad vodní hladinou vyčnívají pouze ty nejvyšší body, a tím tak vytvářejí na pohled úžasně mrazivé scenérie.
Jak se většina civilizace dostala pod vodu, kde se černá rostlina vůbec vzala a historie sourozenecké dvojice, jsou otázky, na které nedostanete odpovědi, pokud se nerozhodnete zkoumat okolí. Tyto detaily jsou ukryty v několika různě roztroušených zápisnících, z nichž většinu můžete přehlédnout a minout. V takovém případě vám velice snadno nepříliš obsáhlý kontext unikne mezi prsty. Nebudu-li tento fakt brát v potaz a ohlédnu se za tím minimem, co se vám hra samotná rozhodne ukázat, zmínka o ději se na scéně ukáže sporadicky a prezentuje se pozvolným šnečím tempem. Hra vám nenapoví, kde a jak co máte dělat, takže vám nezbude jiná možnost než sednout na loď a vyrazit objevovat.
Vodní driftování
Vaším úkolem bude oblast vyčistit od černého parazita, abyste ji úspěšně mohli nazývat domovem. Mezi jednotlivými lokacemi se budete přesouvat na malé loďce. Už nyní zmíním ovládání, protože to právem k nejsilnějším stránkám hry rozhodně nepatří. Že se častokrát zaseknete o neviditelnou překážku, bych ještě skousla, ale především manipulace s lodí je asi taková, jako byste driftovali s autem na silnici. V tomto případě se fyziku moc nepodařilo správně implementovat tak, aby vzala v potaz nějakou váhu loďky a ta se nechovala jako pírko poletující ve větru. Pohyb do stran či nedejbože otočka znamenají místo pozvolné změny směru doslova vodní driftování, což je, vzhledem k tomu, že na lodi strávíte podstatnou část hry, pěkně frustrující.
Oživení přírody
Nad hladinou oceánu se budou tyčit rozlehlé oblasti, z nichž by vaši pozornost měly upoutat především větší komplexy, jako je například hotel, vysílací věž, továrna, mrakodrap a několik dalších zajímavých míst. V nich budete hledat obrovské semínko, to odpojíte z elektrické sítě a donesete na speciální místo k tomu, abyste dané lokalitě opět navrátili zeleň a oživili přírodu. Líbil se mi ten efekt, že jakmile Miku nesla zeleně zářící kouli, nejenže kolem ní rozkvétaly květiny, ale i černé kořeny najednou ožily zelenou barvou, jakmile jste kolem nich prošli.
Po oblastech samozřejmě najdete mnohem více prostoru k objevování. Jednak můžete narazit na dříve zmiňované deníky, které vám lehce přiblíží historii tohoto města i obou sourozenců, či na nádherné květiny, a jednak po sesbírání všech devíti zářících mušlí získáte jeden ze skinů na svou loďku, účes či obleček pro Miku, což je příjemným zpestřením. Většina je však chytře ukryta, a budete-li se držet pouze hlavní cesty, mnoho těchto sběratelských předmětů minete. K dispozici dostanete dalekohled ke skenování horizontu a odhalování nedalekých bodů. Po cestě na lodi můžete narazit na několik jejich vylepšení či starodávné relikvie. Květiny a relikvie si přitom můžete vystavit na vaší domovské základně a tím si její vzhled maličko zpříjemnit.
Miku à la assassin
Pohyb po pevné půdě polorozpadlých trosek dříve neopatrné civilizace připomíná Assassin's Creed. Bohužel s tím rozdílem, že šplhání po římsách a přeskakování dalších překážek je uděláno naprosto bez akce. Tomu napomáhá také fakt, že v Submerged: Hidden Depths nemůžete zemřít. Váš život zde neohrožuje žádný protivník, a tak nepočítejte s jakýmkoliv bojem. Stejně tak nemůžete z úzkých lávek či okrajů spadnout, a tak v podstatě ani jednou za celou hru nezemřete, což ji činí svým způsobem nudnou. Kdyby byla přidána alespoň možnost spadnout z vysoké výšky, hned by od vás byla vyžadována větší pozornost, abyste hrou nebyli potrestáni navrácením k nejbližšímu checkpointu.
Celkově se tak snažíte ve zdraví doplout na místo, vrátit semínko na jeho právoplatné místo a po cestě sebrat vše, co se vám připlete do cesty. U toho se snažíte překonat určité překážky přejitím po lávkách, aktivací mostů, otevíráním nových cest, hledáním zkratek a skrytých odboček, šplháním po stěnách a celkově se všechny tyto mechaniky a postupy opakují u každé jedné lokace. Asi si dovedete představit, že v prvních destinacích je to zábava, ale jakmile tu samou činnost provádíte už poněkolikáté, začíná nastupovat stereotyp a zábava velice rychle klesne na bod mrazu. Bez strachu ze smrti se však titul může zaměřit na relaxační herní zážitek, což se mu bezesporu daří.
Hrou procházíte v kůži obou hlavních postav. V hlavních oblastech hrajete za Miku, stejně tak při zdolávání vysokých věží. Při prozkoumávání trosek naopak ovládáte chlapce, takže si oba přijdou na své a prostřídají se. Sourozenci jsou překvapivě stejně hbití a je škoda, že si autoři nevyhráli s různými jejich schopnostmi. Taku jako chlapec by mohl být například silnější, a tak by pro něj mohly být přichystány náročnější překážky. V tomto vidím trochu lenost autorů, protože je v podstatě úplně jedno, jakou postavu zrovna ovládáte… rozdíl je pouze ve vzhledu. O to víc pak mrzí to, že všechny skoky a šplh jsou prováděny automaticky, místo toho, aby jejich vykonání řídil hráč.
Krása v tragédii
Co se Submerged: Hidden Depths musí pochválit, je vizuální prezentace. Celý postapokalyptický svět hýří pestrými barvami, čímž vrhá alespoň trochu toho světla do jinak pochmurné scenérie. Příjemné jsou také změny počasí a střídající se fáze dne a noci. Ze statických budov v naskriptovaných sekvencích sem tam odpadne nějaká část do vody, aby vám byla jasně připomenuta jejich pomíjivá existence. Díky pohlednicovému režimu můžete navíc pořídit krásné snímky. Vámi zvolenou barvou máte jasně definován směr, takže se stačí držet vyznačené cesty vpřed, a s tím zbytkem už si umělá inteligence hry sama poradí.
Hudební doprovod si taktéž zaslouží chválu. Správně načasovaným spuštěním v různě řešeném tempu dotváří celkovou atmosféru na jedničku. Jemné klavírní tóny krásně podtrhují tuto dobrodružnou cestu, že se možná na chvíli zastavíte a jen se do nich zaposloucháte. I když moc nemohu hodnotit kvalitu dabingu, protože ten je zde zastoupen v minimální míře, líbí se mi, že obě postavy mluví svým rodným jazykem, tedy ne angličtinou. Tento detail lehce dotváří celou scénu exotického světa pod vodou. Projet se na nejvyšší rychlost při západu slunce, rozrážet přídí vlny a občas potkat nějakého vodního tvora je přes to všechno příjemně uklidňující.
Suma sumárum, Submerged: Hidden Depths působí na první pohled jako zajímavá adventura s ještě zajímavějším světem přímo volajícím po objevování jeho krás. Po té technické stránce už to ovšem taková sláva není a hra vás svou „jednoduchostí“ může místy až nudit. Relaxačně uklidňující zážitek se titulu ovšem nedá upřít. Pokud se rozhodnete ignorovat hledání vedlejšího obsahu a budete se držet pouze hlavní cesty, jste na konci za cca tři hodiny.
