Stubbs the Zombie in Rebel Without a Pulse, všichni si určitě pamatujete toho roztomilého zombíka s doutníkem v puse. Tato hra si dokázala získat své fanoušky (díky svému námětu), ale i odpůrce (kvůli své repetitivnosti). To stejně nemění nic na tom, že to byla skvělá hra, která dokázala pobavit. Pojídání mozků ještě nikdy nebylo tak zábavné jako nyní. Tento komický titul nám přineslo vývojářské duo Aspyr a Wideload Games.
Historie Zombíka
Ujmete se role Eddieho Stubbse, chudého obchodníka, který se v roce 1933 během velké hospodářské krize snaží vydělat na živobytí. Při dočasné návštěvě farmy na pensylvánském venkově však nalezne příjemné štěstí. Tam se seznámí s dívkou jménem Maggie Monday, ale smůla ho nakonec dostihne i tam. Jakmile se Maggiin otec vrátí zpět domů, našeho nebohého Eddieho vyžene a později ho zavraždí. Mrtvé tělo pak pohřbí v nedaleké pustině v domnění, že se jeho dcery už nikdy nedotkne, ale to ještě netušil, že jeho milovaná dcera, kvůli které Eddieho zabil, čeká dítě.
Ani spát ho nenechají
Úvodní animace vám pouze ukáže přiblížení retro-futuristického města Punchbowl využívajícího nového revolučního zdroje energie. Dále vás seznámí s dvojicí postav stojících na pódiu a nakonec i se samotným Stubbsem, který právě vylézá z hrobu a okrádá zamilovaný pár o párek v rohlíku. Aby se mladík – který se jistě nechtěl pouze podívat dívce pod sukni – před slečnou vytáhl, okamžitě vám ten párek sebere.
Zdroj: Aspyr
To si samozřejmě nenecháte líbit a uděláte si z něj chutnou svačinku. Slečna se dá na útěk a snaží se na vás zavolat policii, ale místo toho k vám přijde robotický průvodce, který vás má za tuláka. Dáte mu několik výchovných facek a on vám jako poděkování vysvětlí herní mechanismy a zároveň vás provede městem. Ponaučení z příběhu je následující: Pokud se chcete s robotickým průvodcem spřátelit, jednoduše mu vlepte facku.
Zombie party
Nejčastější aktivitou při zombie dobrodružství je pojídání mozků. Konzumace mozků má více výhod. Tou největší je samozřejmě, že snědení lidské svačiny z nich udělá nemrtvé. Poté, co si zaplníte břicho nepřátelskými bílkovinami, sice padnou k zemi, ale nebude trvat dlouho a po krátkém nemrtvém odpočinku vstanou a vyhledají si vlastní oběd. To vám umožní vytvořit si vlastní armádu. Můžete na ně pískat pro upoutání jejich pozornosti, což se hodí, pokud stojíte proti zástupu vojáků nebo vědců vybavených futuristickými zbraněmi. Pokud chcete být ve svých záměrech přímočařejší, můžete je i pošťuchovat.
Zdroj: Aspyr
Mít vlastní armádu může na první pohled znít dobře, jenže je to právě Stubbs, kdo to musí všechno zařídit. Vaše jednotky zde fungují pouze jako vaše krytí nebo k navození té správné atmosféry zombie apokalypsy, což je trochu škoda.
Dostaneš flákanec
Kromě pojídání mozků dokáže Eddie poměrně razantně máchat rukama a nepřátele zabíjet nebo omračovat. Pokud však chcete vybudovat svou zombie armádu ve městě, musíte nejprve nepřátele – vojáky, policisty – omráčit a teprve poté si můžete pochutnat na jejich šťavnatých mozcích. V průběhu hry získá váš milovaný zombík několik poměrně zábavných schopností.
První užitečnou schopností je prdění do okolí, čímž se kolem vás vytváří oblak hnědého plynu, který omráčí všechny nepřátele vystavené dávivému zápachu. Další docela zábavnou schopností je házení vnitřních orgánů jako granátů: můžete dokonce ovládat okamžik jejich výbuchu. Pro je mě nejlepší schopností moment, při kterém si Eddie utrhne vlastní ruku a vy ji pak ovládáte (je to tak trochu parodie na Addamsovu rodinu). Navíc ji můžete použít k ovládání nepřátel a donutit je plnit vaše příkazy. Posledním trikem je likvidace vlastní hlavy: Eddie ji utrhne a vy ji ovládáte jako bowlingovou kouli. Kromě toho ji můžete také odstřelit.
Zombie a taktizování?
Tyto schopnosti svým způsobem otevírají možnosti taktiky. Můžete se například bezhlavě vrhnout do boje nebo se držet zpět, dokud si nevytvoříte armádu zombíků a nepoužijete ji jako krytí. Poté můžete použít svou hlavu, orgán nebo božský prd k odstřelení nepřátel, což musí být horší než hromada čočky. Jen si představte, že byste museli cítit mrtvolný hnědý závan ze zombie, to prostě nechcete. Pokud vám vaše drahá polovička někdy řekne, že jste zase snědli hromadu čočky nebo fazolí a že kvůli tomu vypouštíte ohňostroj, zkuste jí vylíčit skutečnost, že může být ráda za vaše duchaření, protože jednoho dne se i vy můžete vrátit jako Stubbs a jednoduše jí ukázat, zač je toho hnědka.
Zdroj: Aspyr
Když se nad tím zamyslím zpětně, nepřátelé budou postupem času představovat mnohem větší výzvu, a jestliže budete chtít do své armády přidat několik nových jedinců, je nutné jich nejdříve několik zabít, nebo alespoň odlákat jejich pozornost. To eliminuje jakýkoliv prostor pro taktizování ve hře samotné, protože jste tak trochu nuceni být opatrní, především v případě, že hrajete na vyšší obtížnost.
Většina lokací jsou rozsáhlé a složité mapy s jednoduchým cílem – dostat se na jejich konec. Všechny úrovně se liší tématem a mohou poskytovat nějaký zvrat se záměrem, aby se neustálé žraní mozku neokoukalo. Někdy se například objeví vozidlo vyžadující řízení či spínače, které je třeba v určitých oblastech stisknout. V jedné z náročnějších misí bude mít Stubbs za úkol dovést několik zombíků k velkým elektrickým drátům, aby mohli obnovit dodávky elektřiny. Tato mise je poměrně záludná v tom, že se zde neustále vyskytují ozbrojení vědci a kadeřníci vybavení jetpackem, kteří udělají cokoli, aby ukončili Stubbsovu hrůzovládu. Osobně jsem tento úkol nesnášel.
Největší problém této hry
Bohužel po několika hodinách hra začne ztrácet na zábavnosti. Při házení hlavou jako bowlingovou koulí trvá příliš dlouho, než se konečně rozjede, což ji činí za mnoha okolností nepoužitelnou. Pojídání mozků se zpočátku může zdát jako zábava, a vypadá to dokonce docela dobře, ale kouzlo této mechaniky velmi rychle vyprchá a ve výsledku se stává spíše otravnou. Další věcí, která může rychle omrzet, jsou jednotlivé vtipy postav. Jakmile sníte desátého, nebo dokonce dvacátého nepřítele, jejich dialogy se rychle omrzí, což je bohužel škoda.
