Nakladatelství Epocha mě svými počiny nikdy nepřestává překvapovat. Edice Jiné světy, jejíž další část budeme dnes recenzovat, jsme už rozjeli titulem Vypůjčený čas od Zuzany Strachotové, a ten naši redaktorku neuvěřitelně nadchnul. Nyní jsme tu s další knihou z této edice, a to se Strážci osudu od českého autora L. B. Arling. Tento provozovatel klubu přátel fantastiky se nás rozhodl potěšit zajímavou sci-fi, po níž mi v hlavě zůstávají jenom dvě otázky: Proč mi firma Electrolux už od dob Oty Pavla trne v hlavě jako šipka do oka a vážně je lidská historie ovládaná něčím víc, než jsme my sami?
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
L. B. Arling
Epocha
Jiné světy
408
Černobílý
Měkká/brožovaná
duben 2024
978-80-278-0178-7
první
Co by kdyby?
Říká se, že za všemi velkými událostmi lidské historie stojí šedé eminence, ti, kteří tahají za nitky v pozadí a hodnotí a ovlivňují lidstvo svým směrem. Známe je pod spoustou názvů, jako Ilumináty, Zednáře, Templáře, Assassin´s Creedy a mnohé další. Ale co když tyto eminence i předurčují životy narozených dětí a stojí za každým vynálezem od atomové bomby přes snídaňové cereálie až po výkonné vysavače? Proč tohle někdo dělá? Proč kontroluje lidstvo? Je tu vážně něco víc než my? Je to Bůh? Ďábel? Chce nás vyhladit, nebo se o nás starat? A proč je v tom zase Electrolux? Je to Válka světů? Takových otázek, ale tohle je přesně anotace, která mě navnadila, a já jsem potřeboval knihu Strážci osudu přečíst, protože tohle snad každému občas vrtá v hlavě.
„Protože jsi z gorily vzešlý zlodějský primitiv!“ Tohle byla věta, díky které jsem věděl, že příběh mi bude napsaný na míru. Ihned při začátku jste seznámeni s Adamem Lobkowitzem a takovým základním systémem, jak funguje předurčení budoucnosti našich potomků. Koho by kdy překvapilo, že hlavním rozhodujícím faktorem budou peníze, že? Nicméně princip sudiček rozhodujících o osudu mě nadchnul. Přijde něco, co není člověk, teoreticky, rozhodne o tom, co vaše dítě čeká, ideálně na dlouhověkost, což je pozitivní, protože prakticky víte, kdy a jak umřete, a to nejlepší? S minimální šancí vše ovlivnit. Nádhera. Jenomže co když osud kromě sudiček dokáže určit i něco jiného? Jednoduše vymyšlené, perfektně pojaté, a sudičky mají šest posvátných mocí, díky nimž dokáží vykreslovat osud. Česká televizní pohádka na anabázi Smolíčka Pacholíčka (prstíček strčíme) s možností tvarovat budoucnost. Teda kromě toho krátkého momentu, kdy zlití vytvořili budoucnost malému Adovi Hitlerů.
Z původní myšlenky predikce života je tu vesmírná invaze chapadláků s cílem zničit tu největší demokracii světa, Moskvu. Nástřel šíleného humoru protnutý s vizí stoleté budoucnosti na zničení lidstva je boží. Představte si být v Čechách, vidět do budoucnosti a vymýšlet plán na záchranu lidstva jako entita, která vidí budoucnost a předpovídá ji ostatním. No není to doslova průšvih už od začátku?
Zdroj: Epocha
Strážci osudu a Vladislav, co jde z kalby
Víte, co je krásného na českých počinech? Ta srozumitelnost textu a okamžité pochopení tématu. Náš humor je navíc vcelku specifický a v dnešním díle není snad stránka, kde by neproběhla stupidní hláška, není snad odstavec, kde byste neměli nějaký úsměv od ucha k uchu, a není řádek, kde bych si řekl: „tak to už je moc!“ Ta hromada imperfektních vtipů vložených do současnosti s vidinou budoucnosti. To byla bomba a já mohu říct, že díky tomu mi stránky letěly pod očima jako snad dlouho žádná kniha ne.
Stejné pocity mám i ze sudiček. Hlavní postavy jsou velice expresivně řečeno idioti. Ale v tom nejlepším slova smyslu. Když žijete tisíce let, je jasné, že občas uděláte nějaký ten přešlap. Tři, čtyři, sedm za století, to se prostě stává. Drak s Moirou jsou ale moji miláčci a jejich život v nadsázce, nebojácnosti, určité nepostihnutelnosti ve spojení s reálnou touhou se za lidstvo i obětovat mě pohltila. Pobavila mě a já si ji zamiloval.
Nejlepší ale je, že autor se dokonce babral s tím, aby mi dal i nějaké to vědecké vysvětlení. Jasně, brutalita, vidím do budoucnosti, znám čas, bude vesmírná válka, ale sakra já jsem to měl podané na talíři a reálně jsem se nad tím pobavil, a dokonce se i poučil. Pravidla jsou daná, dodržovaná, promyšlená. Tohle bylo boží, žádné pokémoní evoluce, všechno má svůj řád, svá pravidla. A já to cením, protože tohle bylo na takto velkolepý nápad skutečně třeba.
„Jsme sudičky,“ oponovala dál Moria. „Máme inspirovat lidstvo zajímavými osudy, máme vytvářet estetické příběhy plné života síly. Naše práce je posvátná. Musíme jít příkladem celému lidstvu!“
Drak se ušklíbl. „Jo, jako tehdy, když jsi ožralá na maděru povykovala na Charlese Sansona při popravě Ludvíka Šestnáctého: ,Mrznou mi tu nohy! Tak už ho, Karle, šmikni‘“
Snad jste nepředurčili i můj osud
Jestli k mým rodičům přišla tahle stvoření, z našich dávných mýtů a bájí, a předurčila mi život, doufám, že naši se zasnažili. Ten děj jde totiž tak neskutečně rychle vpřed, ale je kočírovaný, dobře směrovaný, akční, živý, plynoucí. Čtyři sta stran hladce přečtitelných za den, jejichž propracovaný příběh využívá humor do extrémů, a vy tak i v těch nejvíce nechutných momentech chápete svět. Chápete sudičky.
Já bych na tu knihu nejspíš jen pěl ódy. Ono totiž něco takového tu snad u nás ještě nebylo. Ale musím vytáhnout i nějaká ta negativa. Zmíním dvě. První je obálka a synopse. Kdybych věděl, že v se knize dočkám prakticky dokonalé akční sci-fi komedie, naladím se na to. Já ale čekal Válku světů prodchnutou bojem o přežití. Trošku mě to tak sunulo původně jiným směrem a upřímně, díky bohu, že jsou Strážci osudu, jací jsou. Druhý problém je ten styl, jakým je kniha napsána. Jednoduše řečeno, jako by vám příběh vyprávěl kamarád u piva. Není to úplně špatně, rozhodně ne. Ale spousta hovorových a ne úplně literárních slovíček mě občasně dokázala vyhodit z textu, a to mi přijde upřímně jako škoda. Možná se ale jedná o individuální problém. Netuším.
Strážci osudu jsou skvost. Takhle dokonalou sci-fi komedii jsem si nikdy nemyslel, že budu držet v ruce, a ejhle, stalo se. L. B. Arling přišel s něčím, co uchvátí každého čtenáře. Poučí, pobaví, rozšíří slovní zásobu a v některých momentech i obohatí o zajímavá historická fakta. Doufám, že se dočkám nějakého pokračování, protože tohle je třeba. Já chci další dobrodružství sudiček. A pane Arlingu, jestli toto čtete, prosím, udělejte mi historické drama z období Bílé hory, protože ho doslova potřebuji.
