Alternativní historické fantasy, které nemají s naším světem nic vlastně společného, ale vždy u nich máte vnitřní pocit něčeho známého, si umí získat místo v srdci čtenářů. Mně tento pocit navozuje autorka R. F. Kuang ve své první trilogii Maková válka. Brutalita, násilí, přenos dějin Dálného východu na jedno místo, ale přesto do fantasy plné odvahy, přátelství, lsti a odhodlání. Dvě knihy od nakladatelství Host jsme vám z této trilogie již představili, Makovou Válku a Dračí republiku, nyní tak přišel čas na její závěr. Jak to ale většinou dopadá, napsat závěr se autorům hrozně často dokáže vymstít, nedokáží ho ukočírovat nebo udělají takový konec, která se nikdy nikomu nezalíbí. Jak to zvládla autorka v počinu Spalující bůh?
Autor:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
R. F. Kuang
Nakladatelství Host
Maková válka
Daniela Orlando
648
černobílý
pevná s přebalem
květen 2024
978-80-275-2054-1
první
Jak to s tebou dopadne, Rin?
Velká bojovnice, ničitelka národů, hrdinka své země? To by byla ale nádherná pohádka, že? Bohužel Rin byla zrazena, nechána napospas smrti Hespeřanům a vrátila se do své rodné Tikáně. Pokud si ale vzpomínám dobře (a že vzpomínám), tam to měla sakra těžké, a když si pálila ruku svíčkou, aby neusnula u učení, skoro jsem ji až adoroval – ne za tu blbost, že si pálila ruku svíčkou, ale za tu cílevědomost a touhu, kterou prokazovala. Nyní se dostává do nové role, zatímco ti „mocní“ jí stále opovrhují, nenávidí ji, i přestože ji potřebují, jsou tu stále prostí občané, již ji milují nadevše, co jim je svaté, a to hlavní? Chtějí pomstu.
Víte, docela dlouho si kladu otázku, na kom vlastně R. F. Kuang charakter Rin chtěla postavit nebo koho chtěla předvést, co s ním zamýšlela. Kdybych totiž slyšel od čtenáře jakéhokoliv něco o Makové válce a její hlavní postavě, měl bych ho za blázna. Až nechutně zpracovaná reálná brutalita prvních knih tu nabírá vyšších obrátek a stálá otázka, kde je ta hranice, mi naskakuje v hlavě snad každou stranu, kde se bojím, co na ní uvidím.
Ono totiž Rin už nyní jako vůdkyně, stratéžka nebo jak to nazveme, má velmi, ale velmi uvolněný morální kodex. Víte, jak se pravidelně omílá otázka, co je jeden život proti stu? Co když je ale ten jeden doktor, který vymyslí lék na rakovinu, a těch sto drogově závislých? Tak zde máme, co je sto životů a jedna vesnice proti záchraně země? Pragmatici si asi vždy odpoví hned, moralisté budou mít trošku problém a etici budou pravděpodobně v loji, protože ještě pořád nedokázali najít odpověď na volbu menšího zla. Autorka zde staví hrdiny do rolí, které jsem jim po celou dobu nezáviděl ani trošku, a snaha odpovědět na další otázky o smyslu života mi četbu vážně neusnadňovala.
Zdroj: Host
Spalující bůh mi spálil emoce na troud
Pokud se nějak odrazím od prvních dvou dílů, máme zde prakticky první díl jako teorii o životě, druhý jako praxi a třetí jako životní lekci. Hrdinka, už nyní ve své zemi legenda, ale jak se může stát vládkyní? Tohle je velká šachová partie a Rin po všech těch útrapách, kterými si prošla, je prakticky na cestě stát se totálním diktátorem. Kdyby tam ale nebyl Kitáj.
Ach ano, můj milovaný Mirek Dušín Makové války je stále zde a udržuje snad to nejlepší na celé knize. Vyloženě řeknu, že místy Rin až upozaďuje, a pokud po mně hodíte kamenem, budu vás o tom dál přesvědčovat. Rin je zničená, zlomená, místy mi přijde až šílená a rozhozená. Kitáj je cílevědomý, rozumný, hodný, a ačkoliv s některými jeho rozhodnutími nejde souhlasit, díky němu je Spalující bůh stále knihou, u níž čekáte happy end, ne jen bezhlavé masakry civilistů. Postavy jsou velmi uvěřitelné a ten balanc mezi nimi je perfektní.
Dějově je také pár velmi překvapivých momentů, ale to už k nekonečnému válčení a chaosu prostě patří. Vítězové a poražení. Zemřít může každý, přežít také, neznámí budou spáleni a výjimeční válečníci oslavováni. Titul nádherně pracuje s tím, že vlastně víte, že nic nevíte, ale přesto vám běží stránky pod rukama a děj vám probíhá jako kvalitní film před očima. Každý čin má důsledek a každá akce vyvolá reakci. Počin je jedno velké bojiště a zápletka se v něm převažuje jako správné váhy osudu.
„Vím, žes to nedomyslel,“ dodal Kitáj. „Ale musíš si to srovnat v hlavě. Jen proto, že umíš ovlivňovat svět v měřítku, nad kterým zůstává rozum stát, neznamená to ještě, že se na tebe nevztahujou obvyklý ohledy. Naopak bys měl bejt ještě opatrnější. Rozumíš?“
Je to ale v lidech
Když se však nad finálním dílem zamýšlím, dochází mi jedna velmi důležitá věc. R. F. Kuang umí naprosto dokonale vyprávět o těch největších nechutnostech, jaké lidstvo nabízí. Dokáže ve čtenářích vyvolat ty správné emoce a umí prodat to, co považuje za důležité. S mixem morálních otázek, ale krásou životního dobrodružství, je to takový ten hate-to-love/love-to-hate miluju, že nenávidím, co miluji pocit, až si říkám, jestli mi ten závěr stačí. A bohužel nestačí.
Nebudu rozebírat konec ani jednotlivé části knihy, ale v mých očích je Dračí republika v něčem prostě lepší než Spalující bůh. Ačkoliv jdeme do temnějších oblastí, autorka prohlubuje svůj svět, blížíme se k finiši, přijde mi, že se to už vše tak trošku opakuje, a pokud opomenu finále a pár dalších momentů, je složitější hledat i nějaké inovátorství oproti tomu, co už jsem vlastně v předchozích částech mohl vidět. Nechci tím snižovat kvalitu recenzované knihy, ale přijde mi, že Kuang už nechtěla překonávat svůj nastolený standard, a trošku mě to i zamrzelo. Mohla totiž počin dostat na špici.
Spalující bůh je velmi dobré finále jedné zajímavé fantasy trilogie od velmi dobré autorky, která se nebojí vyprávět to nejhorší z první řady. Počin se mi vryl pod kůži a nevím, jestli Rin miluji, nenávidím, nebo obdivuji, ale co jistě vím, je, že jsem si tuhle jízdu hrozně moc užil. Neopakovalo se tu tak to hrozné zklamání jako u Svobodných bastardů, ale přišlo velmi uspokojivé finále, u nějž jsem si i zatleskal. Jen mě tak trošku mrzelo, že už jsem tyhle záležitosti někde tak trošku četl, a bohužel to bylo v předchozích dílech.
