Každý si z dětství odnáší plno nostalgických vzpomínek i na své obdivované hrdiny. Pro mě to například byl modrý ježek uhánějící rychlostí světla napříč všemi strastmi, z nichž vždy dokázal vyjít jako vítěz. Sonic, jedna z ikonických postav společnosti Sega, se od roku 1991 ubíral mnoha směry, ale nikdy se nedokázal vymanit z pout sužující lineárnosti a dvourozměrné grafiky. Přestože série zaznamenala pár pokusů Sonica dostat do trojrozměrného světa, stále zde byly určité hranice, za něž se vývojáři nikdy předtím neodvážili zajít. A přesně to se rozhodli udělat ve studiu Sonic Team – překonat hranice. Sonic Frontiers, jak je nejnovější přírůstek trefně pojmenován, se tak jako vůbec první hra tohoto populárního univerza nebojí modrého rychlíka vypustit do otevřeného světa a musím uznat, že tato volnost Sonicovi neskutečně sluší. Ostatně to se dozvíte v následující recenzi počítačové verze hry.
Malý krok pro ježka, velký skok pro lidstvo
Sonic Frontiers se nebojí velkého otevřeného prostoru, k němuž navíc přidává zajímavý a pořádně rozvětvený příběh. Zajímavým příběhem nemyslím to, že by samotná zápletka nabídla až tak dobrou podívanou, ale mnoho fanoušků jistojistě ocení návaznost na předešlé hry a především rozšiřující informace už tak spletitého loru. Dr. Eggman se i tentokrát ujímá role padoucha, kterému se zachce dostat pod kontrolu starodávnou moc mimořádně vyspělé rasy Antiků… jak jinak. Protože jde o geniálního vědce, stvoří umělou inteligenci, aby ji nahrál do artefaktu nalezeného na Starfall Islands, ale věci úplně tak nejdou podle plánu. Zatímco Sonic společně s Amy a Tailsem pátrají po Chaosových smaragdech, jsou, stejně jako dříve Dr. Eggman, vtaženi do takzvaného Cyber Space. Jedná se o kybernetický prostor, z něhož má být údajně nemožné utéct. Sonicovi se to však podaří, a jak zjišťuje, jeho přátelé už takové štěstí neměli.
Sonica tedy čeká záchranná mise, ale postupně se zaplete do daleko většího problému. Souostroví dříve obývané Antiky je totiž jedna velká záhada sama o sobě – tajemný hlas, obrovští Titáni, robotičtí nepřátelé, hrůzná minulost, tajemné zříceniny, vesmírná hrozba a jedna malá dívka neznalá vlídných citů. Čím mě Sonic Frontiers naprosto odzbrojil, není ani úplně tak příběh jako takový, i když mě na konci málem dojal k slzám, ale byla to právě návaznost na předešlé tituly. Když například Tails přemýšlí o tom, že Sonicovi akorát přidělává potíže, neumí se bez něj sám rozhodnout a je jím věčně zahraňován, dokáže vás to upřímně zahřát u srdce… za předpokladu, že pro vás Sonic Frontiers není prvním setkáním se sérií.
Vstříc svobodě a už nikdy se nevracet zpět
Mnoho fanoušků bylo před vydáním hry ve velkém napětí. Přece jen, kdykoliv se v zajeté značce konají znatelné změny, vždy to pro vývojáře znamená čekání se zatajeným dechem na to, jak je komunita přijme. V tomto případě se nebojím tvrdit, že autoři ze Sonic Team na sebe mohou být pyšní. Titul u fanoušků zaslouženě vyvolal převážně kladné ohlasy, protože to, co nám vývojáři slíbili, takřka do detailů splnili. Sonic Frontiers je jakýmsi průkopníkem univerza, protože jako první překračuje hranice, odbourává lineárnost a vrhá se vstříc otevřenému světu. Dle mého názoru je to krok správným směrem.
Celkem pět ostrovů souhrnně pojmenovaných jako Starfall Islands tvoří rozlehlou mapu, jejíž objevování vás bude náramně bavit nejen z hlediska toho, že se díky tomu stanete silnější, ale různorodé aktivity spjaté s odhalováním prostředí či vedlejšími úkoly dokážou na dlouhou dobu uspokojit i náročnější povahy. Sonic se po jednotlivých ostrovech může prohánět naprosto svévolně a přitom objevovat jejich krásy i tajemství. Na určitých bodech vás bude čekat jednoduchá logická hádanka, test hbitosti, závody na čas či další zábavné minihry, které se sice poměrně brzy budou opakovat, ale jejich náročnost se postupně začne zvyšovat. Za jejich splnění si odhalíte okolní část mapy i se všemi důležitými body, jako jsou příběhové sekvence, portály do Cyber Space, lokality Chaosových smaragdů či umístění minibossů. Zároveň s tím si zpřístupníte kluzké rampy či zábradlí, říkejte tomu, jak chcete, pomocí nichž se zvládnete rychle a efektivně přemisťovat po mapě či se dostat na hůře přístupná místa.
Čím víc kroužků, tím víc Adidas
Jak vidíte, nudit se rozhodně nebudete a věřte mi, že na ostrovech strávíte hromadu času. Za každou splněnou aktivitu totiž získáte náležitou odměnu v podobě sběratelských předmětů, pomocí nichž následně můžete vylepšovat své statistiky, jako je rychlost, síla útoku, obrana a kapacita zlatých kroužků. Co by to bylo za hru se Sonicem bez sbírání typických prstenců, které klasicky slouží jako ukazatel vašich životů. Při každém zranění ztratíte více kroužků, než byste očekávali, ale na druhou stranu není tak těžké je následně posbírat zpět do maximálního možného počtu díky všudypřítomným překážkám.
Na ty narazíte snad na každém kroku. Jedná se o levitující bloky, odrazové můstky, slidovací rampy, zrychlovací plošiny, šplhací stěny a mnoho dalších. Jakmile se dostanete k blízkosti nějaké takové překážky, velmi snadno vás na ni hra sama vtáhne. Kamera se většinou přetočí do zakotvené pozice z boku, a proto je většinou až nemožné se z této šlamastiky dostat, protože jiná cesta než vpřed není akceptována. Když se tak náhodou jen lehce otřete o vystřelovací plošinu, rázem už letíte vzduchem a překážkovou dráhu chtě nechtě musíte dokončit. Nevyváznete však s prázdnýma rukama. Za úspěšné zdolání dráhy dostanete paměťové žetony – medaili pro Knucklese, srdce pro Amy a maticový klíč pro Tailse. Každý z těchto důležitých sběratelských předmětů budete potřebovat k tomu, abyste mohli osvobodit své vězněné přátele, částečně je zhmotnit a vést s nimi rozhovory.
Kocos aneb může být kamínek ještě roztomilejší?
Příběhové sekvence jsou řešeny pomocí cutscén. K hlavním příběhovým scénám vás hra sama navede, ty vedlejší si sami musíte najít na mapě. Kromě svých přátel si můžete sem tam promluvit také se Sage (Ehm, Sage × Sega, náhoda?), což je zcela nová postava – umělá inteligence stvořená Dr. Eggmanem k tomu, aby mu pomohla ovládnout sílu Antiků. Jak už jsem zmiňovala výše, pokud se alespoň lehce orientujete ve světě Mobiánů, bude pro vás příběhová stránka hry o to dojemnější. Sledovat totiž, jak se Sage od Sonica a ostatních učí, co je to přátelství a láska, je jednou z těch nejemotivnějších částí hry. Kromě známých tváří po ostrovech potkáte malé roztomilé Kocos. Tito tvorové jsou různě roztroušení po mapě, a čím více se vám jich podaří nalézt, tím více rozveselíte důležitá NPC, Elder Koco a Hermit Koco. Právě u nich si můžete vylepšit své statistiky. Zároveň s tím se s Kocos v rámci příběhu setkáte hned několikrát a poznáte jejich pravý původ. Některým budete muset pomoct najít ztracenou lásku, jiní využijí vaši sílu jako ochranu při přesunu mezi lokacemi. Tyto úkoly zahrnují zábavné a kreativní minihry, které vás na malou chvilku odtrhnou od stresu ze záchrany světa.
Pro mě osobně tou nejzáživnější částí hry byly úrovně Cyber Space. Hned zpočátku se do té úplně základní dostanete po vcucnutí červí dírou a budete muset utéct. Cyber Space je jakýsi kyberprostor složený čistě z jedniček a nul. V Sonic Frontiers se často budete pohybovat mezi skutečným a tím digitálním světem, hranice mezi nimi je totiž tuze tenká. Cyber Space však hráčům poskytuje možnost se prohánět po tolik známých levelech, jako je například Green Hill Zone, ve 3D a za doprovodu nových či remixovaných skladeb. Jedná se způsob, jakým vývojáři do titulu situovaném v otevřeném světě vnesli alespoň kousek hratelnosti původních her. V těchto levelech totiž sbíráte zlaté kroužky či červené hvězdy a vyhýbáte se nepřátelům i překážkám ve snaze se co nejrychleji dostat do cíle. Za úspěšné zdolání úrovně jste na jejím konci hodnoceni podle toho, kolik kroužků jste do cíle přinesli, jak rychle jste všemi nástrahami proběhli nebo kolik hvězd se vám povedlo najít. Za každý splněný úkol obdržíte tzv. Vault Key. Díky nim se dostanete k Chaosovým smaragdům.
Souboj Titánů
Vstupy do Cyber Space však nejsou na každém rohu a za jejich použití se platí. Portály vedoucí do digitální dimenze vypadají jako obrovské trůny a k jejich aktivování budete potřebovat ozubená kola, další ze sběratelských předmětů. Ta dostanete za poražení minibossů, kteří vám je rozhodně nedají jen tak zadarmo. Ať už se v Sonic Frontiers setkáte se všedními nepřáteli, které lze porazit raz dva, či s obrovskými minibossy, u nichž naopak bude nutné použít určitou strategii, budete u nich obdivovat robotický vzhled, ale ani jejich rozmanité útoky vás nenechají chladnými. Vývojáři si neskutečně pohráli s různými typy protivníků a postavili tak před hráče nelehké výzvy. Vyzdvihnout musím především střety s Titány, kteří jsou celkem čtyři a představují bosse jednotlivých ostrovů. Souboj s každým z nich je naprosto odlišný a nezapomenutelný, protože k nim musíte přistupovat zcela individuálně, a zatraceně, ta skvělá drsnější hudba vám dokáže rozproudit krev v žilách. Proti Titánům už vám nebude stačit pouhá síla či vychytralá strategie. Na řadu nastupují různé fáze, slabá místa či speciální útoky. Sonic proti nim vytasí rovněž silný kalibr, a to svou transformaci v Super Sonica, během níž je prakticky nesmrtelný, ale i taková moc si vybírá svou daň.
Z poražených nepřátel lze sbírat zkušenosti, které slouží k nákupu různých útoků v nepříliš rozmanitém stromu dovedností. Sonic tak kromě základní a velmi užitečné schopnosti Cyloop, během níž za sebou zanechá modrou energetickou stopu a při jejímž uzavření nepříteli uštědří nemalé poškození, může svůj arzenál pohybů rozšířit i o další útoky. Soubojový systém hráčům jak na ovladači, tak na klávesnici s myší poskytuje velmi jednoduché ovládání. Je radost pozorovat svého bezradného protivníka, jakmile na něj sešlete několik dobře kombinovatelných ran. Chybět nemůže ani úhyb, krytí či odrážení nepřátelských útoků. Souboje jsou rychlé, zatraceně zábavné a pokaždé od vás vyžadují trochu jiný přístup.
Méně je zde více
Sonic Frontiers se při vydání setkal s několika problémy, co se týče konzolových verzí a jejich grafického zpracování. Já jsem titul hrála na počítači a z hlediska vizuálu si snad ani nemám na co stěžovat. Grafika sice není bůhvíjak realistická, ale to by snad nikdo od stylizovaného světa nemohl čekat. Přesto po ostrovech najdete nepřeberné množství detailů nejen v přírodě, ale i v jednotlivých stavbách či na samotných postavách. Příběhové cutscény jsou zde spíše proto, aby odvyprávěly část děje a důležité momenty, než na parádu, ale mnohdy dokážou hráči vykouzlit úsměv na tváři. Každý z pěti ostrovů je zcela unikátní (dobrá, ostrov Rhea využívá stejného prostředí jako ostrov Kronos, ale zase trochu jiným stylem). Od zalesněných oblastí přes dlouhé zelené pláně, vulkanické a popelem pokryté skalnaté cesty až po vyprahlou poušť, hluboké kaňony či lávové řeky se budete kochat tou úchvatnou scenérií. Různá prostředí se promítají také do náplní vedlejších úkolů a zapomínat nesmíme rovněž na střídání dne a noci a počasí. Tyto detaily nejsou pro pouhou okrasu, ale mají vliv na různé hádanky, které například lze vyřešit pouze v noci, apod.
Dobrá, možná bych jednu výtku ke grafice přece jen měla, a tou je otravně malá vykreslovací vzdálenost. Pokud nevíte, o čem to mluvím, všimněte si u Sonic Frontiers toho postupného načítání překážek či staveb v dáli až v ten moment, když se k nim přiblížíte na určitou vzdálenost. Uháníte si to takto po louce a před vámi se najednou začnou objevovat kusy zřícenin, ve vzduchu se z ničeho nic zformují levitující plošiny a vám tato drobnost zkrátka začne dříve či později lézt na nervy.
Velmi diskutované téma ohledně Sonic Frontiers ještě před vydáním byl prázdný herní svět. V takovém případě se titulu musím zastat, a přestože na každém milimetru mapy nenajdete nepřítele, úkol či překážku, tato otevřenost světa není jen tak pro nic za nic. Líbí se mi, že dokonce samy postavy si z toho dělají legraci při jednom z rozhovorů. Starfall Islands mají představovat zničenou civilizaci, jejíž zbytky postupně pohlcuje obnovující se příroda. Sonic si navíc libuje v bleskurychlém běhání, a tak potřebuje dostatek prostoru. Někomu tedy může vadit, s jakou myšlenkou je herní svět vytvořen, ale když se nad tím zamyslíte, není potřeba každý kousek zaplnit otravnými souboji či úkoly, aby hráč musel provést nějakou interakci na každém kroku.
Nemůžete si říkat rybář, dokud nechytíte pneumatiku
Jednou z příjemných aktivit v Sonic Frontiers je minihra rybaření. Jsem ráda, že zde dostala prostor i méně známá, přesto neméně zajímavá postava jménem Big the Cat. Tento mohutný milovník odpočinku a rybaření vás na chvíli donutí zpomalit a vychutnat si krásu této oddechové kratochvíle. Minihra rybaření funguje na velice jednoduchém principu směnného obchodu – za fialové tokeny vám Big propůjčí svůj prut a podle hodnoty úlovku jste obdarováni speciálními mincemi. Ty následně s Bigem můžete vyměnit za takřka všechny sběratelské předměty.
Z toho důvodu v záporech zmiňuji, že sbírání předmětů v průběhu hry takto postrádá smysl, když stačí zajít k rybníku v oblasti posledního ostrova, ulovit pár ryb a rázem máte dostatek materiálu pro vylepšení všech statistik na maximum, aniž byste se doteď museli pracně snažit. Díky crossoveru s Monster Hunter si navíc můžete vyzkoušet další minihru u táboráku a úspěšně se pokusit upéct maso. Občas se vám během nocí poštěstí narazit na další minihru padajících hvězd, u níž máte velkou šanci vyhrát právě ony zmíněné fialové žetony potřebné k zápůjčce prutu.
Chybovat je lidské a u Mobiánů to platí zrovna tak
Jak si tedy průkopník nového směřování série, Sonic Frontiers, vede na poměry dnešních hráčů? Překvapivě velice dobře a já sama se můžu hrdě řadit mezi ty, kteří si otevřenost titulu nemohou vynachválit. I když se hra nevyhnula hromadě chyb, mám upřímnou radost z toho, kam se Sega rozhodla jednu ze svých nejikoničtějších postav směřovat. Po dlouhé době se fanoušci dočkali povedené hry, u které strávíte minimálně patnáct hodin a nebudete jich litovat.
Ano, Sonic Frontiers má místy zlobící kameru. Ano, může vás zamrzet absence různých režimů pravidelně se objevujících v předešlých dílech série. Ano, můžete se ke mně přidat ve stěžování si, že tvůrci nevyužili potenciálu více hratelných postav. Ano, můžete si na hře najít spoustu chyb a vad na kráse, ale to všechno se Sonic Frontiers snaží kompenzovat tolika silnými pozitivy, jako je příběh, skvělá hudební složka, zajímavý svět, soubojový systém, originální nepřátelé, minihry, hádanky a mnoho dalšího, že mu zkrátka a jednoduše ty chybky odpustíte. Nikdo učený z nebe nespadl, a stejně jako se každý z nás ve svém životě stále učíme ze svých chyb, věřím, že Sonic Team si jich je moc dobře vědom a příště je nebude chtít opakovat.
Sonic Frontiers rozhodně není dokonalá hra, ale díky odvaze pustit se do dosud neprobádaných vod se titul rozhodně může řadit mezi jedny z těch nejlepších v celé sérii. Otevřený svět má několik much, ale i přesto budete mít radost z objevování, odtajňování jednotlivých střípků příběhu a prohlubování vztahů mezi postavami. Sonic dokázal udělat krok tím správným směrem.
